Artalk.cz

In fundamine (nejen o průvodcích)

Ladislav Zikmund-Lender se vrací k tematice českých národních památek, konkrétně hradů a zámků, které tvoří oblíbený cíl prázdninových výletů. Jak je to aktuálně s prezentováním našich národních kulturních dějin vzdělání chtivé veřejnosti?

Krumlov

„Lomikare, Lomikare, do roka a do dne…,“ zní známý frazém adresovaný psohlavcem Janem Sladkým nenáviděnému vrchnostovi Wolfu Maxmiliánu Lamingenovi z Albenreuthu. A skutečně, rok se s rokem sešel, léto je v plném proudu a v dnešním dílu se vrátím do návštěvnických tras našich zpřístupněných hradů a zámků.

Trochu obecněji jsem v loňském textu kladl dovolenkářům na srdce, aby se kriticky zaposlouchali do příběhů, které nám jsou na hradech a zámcích (a dalších památkových objektech) předkládány. I přes náš pocit, že tomu tak je, tak „na dovolenkových cestách po vlasti od politiky vůbec neutíkáme, ba naopak,“ psal jsem tehdy. Co je v této oblasti nového a co naopak zůstává při starém?

V roce 2014 navštívilo hrady a zámky ve správě Národního památkového ústavu o zhruba 550 tisíc návštěvníků více než v roce 2013 a o 420 tisíc víc než v roce 2012. Zájem veřejnosti nechat se vzdělávat, vychovávat a kulturně obohacovat na památkových objektech tedy roste. V loňském roce také vyšla dlouho očekávaná a ohlašovaná nová metodika průvodcovské činnosti na památkových objektech. Byl tak napraven stav, kdy na webu NPÚ ještě loni v létě visela metodika z roku 1982, kladoucí současným správcům a průvodcům na srdce, aby se řídili výstupy XV. A XVI. sjezdu KSČ.

Krumlov_02

Občasné strefování se do prezentace státních hradů a zámků patří asi k novinářskému folkloru – viz komentář Martina C. Putny Kladivo na průvodce nebo trefný komentář Martina Aschenbrennera Hejkalizace památek, který vyšel 17. července 2014 v tištěných LN. Na první NPÚ reagoval tak, že literárnímu historikovi věnoval roční vstupenku na hrady a zámky, aby se přesvědčil, že jeho zkušenost byla ojedinělá. Reakce na druhý komentář obsahovala tvrzení, že klasické průvodcování už nestačí a doprovodné akce, často na hranici vkusu, jsou nutností pro udržení návštěvnosti.

Všechna ta kouzelná benátská zrcadla, kouzelné kašny, legendy o bílých paních, zazděných nevěrnicích, či historicky trochu podloženější povídačky o plačících svatých obrázcích či perspektivních portrétech už patří k průvodcovskému milieux. Běžná skupina návštěvníků (reprezentuje-li běžnou strukturu obyvatelstva ČR) obsahuje třetinu lidí se středoškolským vzděláním bez maturity, třetinu s maturitou, šestinu se základní školou a teprve zbytek s různými stupni vysokoškolského (více zde). Neustálým a stále rozšířenějším napojením na viurtuální svět se rapidně snižuje schopnost se soustředit (zde), dalo by se to tedy považovat za tolerovatelné snahy udržet pozornosti u většiny návštěvníků, kterým částé sledy historických faktů nic neříkají. Hrady a zámky coby oblíbená součást turismu, jíž (odečteme-li cizince) přes sezónu dovolených nepohrdne statisticky tak třetina všech Čechů, tvoří často jediný zdroj institucionalizovaného celoživotního vzdělání a kulturní výchovy. Proto se jako daleko nebezpečnější jeví ty fráze, které mají nějaký, byť neintecionální, ideologický podtext. Je jím třeba oblíbené přikládání do krbů zezadu, aby panstvo nebylo rušeno. Ač nejsa etnografem nebo antropologem moderního zámeckého folklóru, můžeme tušit původ tohoto historického nesmyslu ve snaze třídního vymezení vůči šlechtě a buržoasii velmi vulgárním marx-leninismem. Tuto vrstvu ještě rozpracovává vysvětlení zřízení zastřešené chodby z aristokratických apartmánů do oratoře zámecké kaple na nejmenovaném památkovém objektu: Panstvo si zřídilo tuto chodbu, aby se na nádvoří nemuselo potkávat s poddanými a chudinou.

Krumlov_03

Zhuštěním tohoto výkladového rámce, který ale pro většinu návštěvníků tvoří jedny z mála srozumitelných a zapamatovatelných bodů prohlídky, byla návštěva jistého rozsáhlého jihočeského památkového objektu. Vulgární marx-leninský konstrukt dějin byl doplněn ještě o nacionalistickou dimenzi. Hodinová masáž by se dala shrnout asi takto: Šlechta celé dny odpočívala v chaise lounge, místo toho, aby se učila česky! A jediné měřítko historické relevance toho kterého aristokrata byla jeho oblíbenost u prostého (českého) lidu.

Latentní výklad dějin jako vymezování se vůči jiným ekonomickým třídám, kulturním a intelektuálním elitám, jiným národnostem a menšinám může být nevinným reziduem a zanedbaným aspektem prezentace památek z dob předrevolučních nebo vlastní tvořivostí nedovzdělaných či nedostatečně kontrolovaných a motivovaných průvodců. A nejspíš o nic moc nejde, když si z toho stejně skoro nikdo nic nezapamatuje a pro nedostatek kritického myšlení (zvlášť o dovolených, kdy se podle čtyři roky starého výzkumu psychologa Siegfrieda Lehrla z Univerzity v Erlangen údajně snižuje IQ o 20 stupňů) to nikoho ani nepobouří. V okamžiku, kdy ale hlavním městem procházejí pochody „spravedlivých“ se šibenicemi, na které chtějí věšet všechny národnostně, kulturně (a třídně) „jinaké“, jde o symptomatický detail, kterého bychom se v největší státní instituci poskytující nejširší celoživotní neformální kulturní výchovu, měli zbavit. Dějiny ukazované zvláště na státních objektech by neměly být založeny na nenávisti, ale měly by být principiálně inkluzivní (považte třeba, že i mezi šlechtici zvlášť v 19. století máme doloženou řadu fyzicky i mentálně handicapovaných, řadu homosexuálů či emancipovaných žen; nemluvě samozřejmě o tom, jak bylo šlechtické prostředí multinárodnostní). V aktuální nové Metodice průvodcovské činnosti na památkových objektech je k obsahu výkladu uvedeno snad vše – jak má průvodce intonovat, co má mít na sobě, jak má návštěvníky disciplinovat, jak má být loajální vůči zaměstnavateli. U oddílu o průvodcovském textu, který nám průvodci většinou zpaměti reprodukují, v lepším případě parafrázují, je podrobně uvedeno, jak má být členěn, jak má být dlouhý, jaký jazyk má používat. To nejpodstatnější – jakou verzi historie má zprostředkovávat a jak se má vyvarovat ideologických stereotypů, se ale nikde nedočteme. Možná to bude souviset s tím, že současná metodika je jen kosmeticky upraveným pokynem z roku 1982, doplněným hlavně o nové možnosti audiovizuální prezentace.

Tak nic. Tak zase za rok.

______________________________________________________________

foto: Wikimedia

 

Komentáře

  1. TZ NPÚ Nejen kasteláni – i medvědi, pávi, opice, koně či andulky žijí na hradech a zámcích

    Dobrý den,
    opice, medvědi, koně, jeleni, daňci, prasata, ovce, kozy, psi, labutě, kočky, pávi, králíci, slepice, holubi, andulky, rybičky, ale třeba také poštolky, ledňáček či krkavec žijí spolu s kastelány na našich hradech, zámcích a ostatních památkách. Jejich životní příběhy si leckdy nezadají s osudy šlechtických majitelů. Kasteláni se s návštěvníky rádi podělí o to, co obnáší péče o několikametrákové chlupáče, jaké potíže způsobují krásní a pyšní pávi nebo proč nemají televizní štáby v oblibě litomyšlské andulky.

    Podrobnosti připojuji níže a také v tiskové zprávě v příloze; tam najdete také ilustrační fotografie.

    Nejoblíbenějšími zvířecími obyvateli hradů a zámků jsou asi medvědi. Na zámku v Českém Krumlově sahá historie jejich chovu do 16. století, od roku 1707 dodnes obývají medvědí příkop, který je upraven tak, aby se tam cítili co nejlépe. Po desetiletí patří medvěd také k středočeskému zámku Konopiště, kde v příkopu chovají slavného Jiříka, či k severočeskému zámku Zákupy, který již 22 let obývá méďa Medoušek II., tedy v pořadí druhý medvěd toho jména. Medvěd je všežravec a tomu odpovídá i jeho jídelníček sestavený veterinářem – Medoušek tedy obědvá vařené těstoviny s ovesnými vločkami, psí granule či namočený tvrdý chleba. Ze všeho nejraději má jablka, která jsou každodenní součástí medvědího menu, a jako správný medvěd samozřejmě miluje med, takže jej čas od času dostává na přilepšenou. Ludvík a Dášena, kteří žijí v medvědáriu zámku Náchod, zkonzumují každý týden 200 kilogramů zeleniny, ovoce, masa, vajec, tvarohu a pečiva. Mají potom dost sil na koupání v bazénu a kondici si udržují na prolézačce vystavěné jim na míru.

    Hlavně zámecké zahrady zdobí svými ocasními pery pávi. Přes svůj vznešený vzhled však tito opeřenci vykazují chování srovnatelné s obyčejnými slepicemi, a proto tomu odpovídá i jejich jídelníček: nejvíce si pochutnají na směsi nejrůznějšího zrní, semínek a kukuřice. Přesto zastanou funkci hlídačů – jejich křik vydá za několik hlídacích psů. Loni se například jedna paví rodina nastěhovala do unikátní barokní voliéry z konce 17. století v bývalém hradním příkopu zámku Zákupy. Pávy najdete i v Třeboni, a nejen na zámku – pávice zvaná „rajda“ totiž ráda vyráží z třeboňského zámku na procházky do centra. Letos si oblíbila jeden z místních hotelů, na němž obdivuje automatické posuvné dveře. Protože zvědaví paví partneři se často vydávají za ní, někdy to může působit i problémy – zahlédnou-li svůj odraz v pečlivě naleštěné kapotě, cítí nutnost se s neznámým „soupeřem“ utkat, a metalíza ne vždy vyjde ze souboje bez šrámu.
    I jiní ptačí obyvatelé mohou působit těžkosti: „Na zámku v Litomyšli máme dvě nové andulky, kterým říkáme Walda a Warťa, což je odvozeno ze jména zdejšího šlechtického rodu Waldstein-Wartenberg. Jsou velmi muzikální a hlasitým pokřikem například narušovaly letošní ročník festivalu Smetanova Litomyšl, což samozřejmě ztěžovalo práci rozhlasovým technikům i kameramanům. Proto je během koncertů musíme schovávat za dveře. Jinak jsou ale pro náš zámek dokonalé, protože mají stejné barvy jako waldsteinský erb, který ostatně mají i na kleci,“ vypráví Zdeňka Kalová, kastelánka zámku Litomyšl.
    Hlavně na sociálních sítích se letos na jaře těšily velké pozornosti labutí rodiče z jihočeského renesančního zámku Kratochvíle a jejich malí potomci. „Labutí páreček k nám přišel z útulku, protože každé z nich chybí jedno křídlo – jedné levé a druhé pravé, takže se krásně doplňují,“ říká Vojtěch Troup, kastelán zámku. „Na zámku Slatiňany máme dvě zlaté rybičky, které paní uklízečka – těžko říct proč – pojmenovala Jarda a Radek,“ představuje další zástupce zvířecí říše kastelán zámku Slatiňany Jaroslav Bušta. Jeho zástupce Radek Ryšavý dodává: „Jedna se k nám dostala z obchodu v igelitovém sáčku, cítila se však velmi osaměle, tak jsme jí vylovili kámoše z jezírka na zahradě paní uklízečky.“ Kastelán Bušta ještě podotýká: „Abychom jim mohli vytvořit vodní království, museli jsme z akvária, které dosud sloužilo jako improvizovaný betlém, odstranit postavičku Ježíška s rodiči. Teď si rybičky žijí spokojeným zámeckým životem, jen krmení dostávají podle toho, kolik návštěvnických přání splnily…“
    Především v chladnějším období využívá pohostinství hradu Grabštejn kocour Čenda. Vyskytuje se v pokladně nebo relaxuje na terasách bývalé okrasné zahrady. „Jako přilepšení k pravidelné stravě v podobě konzerv a granulí si rád něco uloví – většinou ovšem ve svačinových sáčcích a dózách našich průvodců. Nepohrdne zbytkem salámu nebo párkem, ale potěší ho i chleba s pomazánkou, i když tuhle variantu má nejraději bez chleba, respektive chleba mu vždy zbyde… S vidinou lákavé svačinky se samozřejmě také lísá k návštěvníkům,“ popisuje život s Čendou kastelánka Grabštejna Iva Bártová a dodává: „V menší z našich věží má už dlouhá léta nepovolený apartmán rodina poštolek. Ty se naštěstí živí samy a moc se nelísají.“
    Leckde však můžeme najít i mnohem exotičtější nájemníky: zookoutek Podzámecké zahrady v Kroměříži obývají paviáni pláštíkoví Ctirad a Bakat. Čilé a kreativní opičky, které se na Moravu přistěhovaly z liberecké zoo, baví návštěvníky mnohými kousky – ve svém příbytku dokázaly například oloupat strop a postupně rozebrat i betonovou podlahu. Teď si vybíjejí energii spíše na silné větvi, kterou dostanou každý týden do klece a jejich svižné ruce ji během několika dní dokážou rozcupovat na mulčovací kůru. Jejich sousedi, makakové Kikina a Mikina, jsou rozvážnější; ostatně jsou to vlastně Moraváci, protože pocházejíc z hodonínské zoo. A ani s dalšími zvířecími obyvateli Podzámecké zahrady – andulkami, kanáry, křepelkami japonskými, holoubky diamantovými, zlatými bažanty, celou rodinkou nutrií nebo kočkami – mnoho starostí není. Poblíž zookoutku je malé hospodářství, kterému vévodí kachny čínské nebo v současné době populární indičtí běžci, kteří prý zdatně likvidují slimáky devastující zeleninové i květinové záhony českých zahrad. Pravou ozdobou jsou pak dvě černé labutí dámy, které občas odlétnou na krátký výlet, ale za týden se vrátí. Také další zvířata obývající kroměřížskou Podzámeckou zahradu mají možnost se volně pohybovat, ale žádné zatím nevyměnilo za svobodu pravidelný přísun pestré stravy a svědomitou péči svého ošetřovatele, který prý v posledních třiceti letech neopustil na noc Kroměříž a je „svým“ zvířatům stále nablízku. Návštěvu kroměřížské Květné zahrady zpestří návštěvníkům především obyvatelé Králičího kopce, kterých je sedm a letos už měli třikrát mláďata. Jsou klidní a návštěvníci si je mohou pohladit.
    Převážně tradiční zvířecí obyvatele českého venkova najdeme v podhradí Kunětické hory, kde byl nedávno zřízen hospodářský dvůr s prasátky, kozami, králíky, slepicemi, kachnami i koňmi. U hradu okukují návštěvníky z obory krotcí jeleni a daňci. A o kousek výš, na svazích Kunětické hory, se v červnu zabydlelo devět malých oveček, které tu spásají trávu. Ovečky jsou mimochodem doma i ve skanzenu na Veselém Kopci na Vysočině, kde spásají trávu kolem rumpálu a někdy se nechají pohladit; trpělivým návštěvníkům skanzenu se někdy zjeví ledňáček.
    V parku u zámku Veltrusy žijí srny, zajíci a bažanti, k tomu ve zdejší oboře chovají již přes 200 let daňka skvrnitého. V tomto období kastelán a správce obory opatrně počítají letošní přírůstky daněčků – zatím to vypadá na dvě desítky. Venkovskou idylu doplňuje spolehlivě pracující pár tažných koní Andy a Nesango, kteří obývají nově opravenou konírnu a vozí turisty k zámku a k pavilonu Marie Terezie, takže na zámku nejen bydlí, ale vlastně i pracují…

    Hezké léto

    Mgr. Jana Tichá
    tisková mluvčí
    Národní památkový ústav
    generální ředitelství

  2. Jo, v krumlovském zámku je nejlépe v pobočce státního oblastního archivu. Anebo v lapidáriu – tam je klid a chládek. Příjemné léto.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *