Bienále speciál: Národní pavilony II.

 Je zajímavé pozorovat, jaké množství a jakým způsobem se jednotlivé národní pavilony snaží reagovat na zastřešující tematiku udávanou výstavou All the World’s Futures. S povděkem můžeme po zhlédnutí Bienále konstatovat, že i umělecký svět společenské a politické problémy dnešního světa zajímají a že se s tematikou vypořádává na vysoké úrovni. Těší mě, že se Benátské bienále stává místem mezinárodního dialogu, který se nebojí zahrnout i mimoevropské umělce, zejména z doposud opomíjené Afriky, a snaží se tak stále více pootevírat evropskou kulturní konzervu. Na pavilony v Giardini Okwui Enwezor hledí skrze filtr Zahrady nepořádku, jako na krajinu trosek fragmentace a rozpouštění se národů a jejich ideálů, a odvolává se částečně i na čas nestability, který před 120 lety znamenal počátek první světové války. Druhá část recenze věnované národním pavilonům pokračuje ve výčtu expozic, které − dle autorky − stojí za to navštívit.

Belgie

Belgický umělec Vincent Meessen pozval do národního pavilonu zahraniční hosty a prostřednictvím spolupráce s nimi se vyrovnává s koloniální minulostí Belgie a kritizuje čistě evropské psaní dějin moderny. Co si máme představit pod pojmem „Black Dada“ a jakým způsobem ovlivnila koloniální politika podobu moderního umění? Belgický pavilon vznikl jako úplně první národní zastoupení v Giardini v roce 1907. Letos je to poprvé, co svůj pavilon Belgie otevřela i zahraničním, zejména mimoevropským umělcům.

P.S.: Tématu kolonizace se dotýká i projekt indického uměleckého uskupení Raqs Media Collective, které kriticky upomíná na kolonizaci britské Indie mezi lety 1858 a 1947. Sochy kolonizátorů, které jsou umístěny v „mezinárodních vodách“ Giardini mezi jednotlivými národními pavilony umělci nechali sestoupit ze svých podstavců, přepůlili je nebo ponechali jen prázdnou schránku bez osobnosti. Sochy jsou doplněny o citáty z eseje Shooting an Elephant britského autora George Orwella.

Kurátoři: Katerina Gregos a Vincent van Meessen Vystavující umělci: Vincent van Meessen, Joseph M’Belolo Ya M’Piku, Elisabetta Benassi, Patrick Bernier, Olive Martin, Tamar Guimarães, Kasper Akhøj, Maryam Jafri, Mathieu K. Abonnenc, Samy Baloji, James Beckett, Adam Pendelton WWW Kde pavilon hledat: Giardini

______________________________________________________________

Austrálie

Austálie se letos poprvé prezentuje v nově postaveném pavilonu, v němž vstoupíte do potemnělého světa Fiony Hall, který se prezentuje jako kabinet kuriozit nebo staré přírodovědné muzeum. Zabývá se ale vážnými tématy - globální politikou, honbou za penězi a ničením životního prostředí. Za tímto účelem rafinovaně pracuje s neobvyklými materiály a nalezenými objekty.

Kurátor: The Australia Council Vystavující umělkyně: Fiona Hall WWW Kde pavilon hledat: Giardini

______________________________________________________________

USA

Americký pavilon zaplnila práce Joan Jonas, pionýrky videa a performance. Výstava nese název They Come Without a Word. Jonas nechává promlouvat prostory amerického pavilonu věnované rybám, včelám a dalším živočichům kombinací videa, objektů a hudby. Ty zpracovala v rámci workshopu s dětmi mezi 5 a 16 lety. Doplnila je o sérii vlastních kreseb. V červenci plánuje Joan Jonas ve své instalaci provést nějakou ze svých rituálních performancí, číst texty za doprovodu živé hudby nebo kreslit před publikem.

Kurátoři: Paul C. Ha a Ute Meta Bauer Vystavující umělkyně: Joan Jonas WWW Kde pavilon hledat: Giardini

______________________________________________________________

Velká Británie

V porovnání k „vážným“ pavilonům a instalacím působí barvami hýřící pavilony Velké Británie a Španělska poněkud banálně. „Žlutý pavilon“ Velké Británie prezentuje sochy Sarah Lucas - těla s nedohořelými cigaretami v análním otvoru nebo vagíně či zvířata s přerostlými prsy. Sarah Lucas patří ke generaci Young British Artists, která se utvářela během 90. let. Pomalu nastává čas, aby Velká Británie při výběru vystavujících umělců zacílila opravdu do současnosti.

Vystavující umělkyně: Sarah Lucas Kurátor: Richard Riley WWW Kde pavilon hledat: Giardini

______________________________________________________________

Dánsko

Snahu šokovat, i když ne tak okázale, projevil i dánský pavilon. Jsou v něm prezentována díla umělce Danh Vo, který v roce 1979 jako malé dítě utekl se svojí rodinou z jižního Vietnamu. Cílem byla Amerika, Danh Vo však skončil v Dánsku a vyrostl v Kodani. V dánském pavilonu prezentuje nalezené sochy ze 16. a 17. století a další objekty především s křesťanskou tematikou, které doplnil o „ďábelské“ citáty z filmu Williama Friedkina Exorcista. Práce Danh Vo patří k těm, které se odhalí trpělivému a zvědavému divákovi. Na první pohled nevinné objekty skrývají svoji pravou tvář za propracovaným konceptem. Tisková zpráva k projektu Mothertongue napoví jen velmi kuse – obsahuje pouze dlouhý citát z filmu Exorcista.

Kurátoři: Marianne Torp a Tine Vindfeld Vystavující umělec: Danh Vo WWW Kde pavilon hledat: Giardini

______________________________________________________________

Španělsko

Protipól britskému „žlutému pavilonu“ vytváří španělský „červený pavilon“, který se zcela bizarním (a tedy možná odpovídajícím) způsobem snaží aktualizovat a tematizovat tvorbu Salvadora Dalího. Zn. pro otrlé diváky.

Kurátor: Martí Manen Vystavující umělci: Francesc Ruiz, Cabello y Carceller, Pepo Salazar WWW Kde pavilon hledat: Giardini

______________________________________________________________

Japonsko

Naopak zcela jednoduchým, až příliš estetizujícím způsobem se prezentuje Japonsko. V japonském pavilonu nalezneme do červena laděnou instalaci Japonky Chiharu Shioty, která obklopila několik lodí v prostoru červenou pavučinou, jež nese nespočet klíčů. Instalace se má věnovat tématu paměti a vzpomínek. Doplňuje ji série videí ve vnějším prostoru pavilonu, která nechávají promlouvat japonské děti o svých vzpomínkách na dobu před, během a po narození.

Kurátor: Hitoshi Nakano Vystavující umělec: Chiharu Shiota WWW Kde pavilon hledat: Giardini

______________________________________________________________

Francie

O poetický zážitek se postará Céleste Boursier-Mougenot, původně hudebník, který přetvořil tři pinie na sochy-roboty, které pomalu rotují ve francouzském pavilonu i před ním. Diváci mají možnost se ve francouzských neoklasicistních prostorách zastavit a zaposlouchat se do hudby, kterou stromy pohybem generují. Neklidné zprávy o alarmujícím stavu světa do tohoto pavilonu nedolehnou. 

Vystavující umělec: Céleste Boursier-Mougenot Kurátorka: Emma Lavigne WWW Kde pavilon hledat: Giardini

______________________________________________________________

Rusko

Kromě „žlutého“ a „červeného“ pavilonu najdeme na Bienále i na zeleno přetřený pavilon, kterým se prezentuje Rusko. Zelená barva má upozorňovat na původní podobu pavilonu navrženého Alexejem Šusevem roku 1914. Rusko představuje tvorbu Iriny Nakhové, která je spojována s moskevským konceptualismem. V každé místnosti nás očekává jiný silný vizuální vjem, včetně obří hlavy v plynové masce, která diváka hypnotizuje svým pohledem a jež nechybí snad v žádné fotoreportáži z Benátek. Nakhová se ve své práci vrací k odkazu ruské avantgardy, překračuje hranice obrazu a využívá pro své vyjádření celé místnosti. Výstava vznikla ve spolupráci se Stella Art Foundation, která se věnuje podpoře současného umění s důrazem na moskevské konceptuální umění a která byla zodpovědná za výběr vystavujícího umělce pro tento rok. Irina Nakhová je první ženou, která samostatně reprezentuje Rusko na Benátském bienále.

Kurátor: Margarita Tupitsyn Vystavující umělkyně: Irina Nakhová WWW Kde pavilon hledat: Giardini

______________________________________________________________

Lotyšsko      

V prostorách Arsenale mile překvapilo neotřelou sociologicky zaměřenou multimediální instalací Lotyšsko, které se věnuje přežívajícímu lokálnímu fenoménu kutilů, jenž ve specifickém prostoru bývalých garáží předělaných na dílny tráví svůj veškerý volný čas „vynalézáním“ a konstruováním ze součástek z druhé ruky. Instalace Katriny Neiburgy a Andrise Eglitise se svojí formou snaží přiblížit tento čistě mužský fenomén a ukazuje tím stále existující model „normálního“ chlapa ve východní Evropě.

Kurátor: Kaspars Vanags Vystavující umělci: Katrīna Neiburga, Andris Eglītis WWW Kde pavilon hledat: Arsenale

______________________________________________________________

Recenze výstavy Jiřího Davida v Československém pavilonu plánujeme publikovat v průběhu srpna.

______________________________________________________________

56. bienále současného umění v Benátkách / národní pavilony / Benátky / 9. 5. - 22. 11. 2015

______________________________________________________________

Praktické informace k Bienále Benátky zde

______________________________________________________________

foto: Sim Binko, arvchiv Bienále Benátky