TZ: Summer Opening 2015

Summer Opening 2015 / Národní galerie v Praze: Veletržní palác / Praha / 25. 6. 2015 v 17h

Zatmění nevinného oka: druhá kapitola Prostoru pro pohyblivý obraz pracuje s aktuálními tématy etnografie a archeologie

Druhá kapitola dlouhodobého projektu Národní galerie v Praze, Prostoru pro pohyblivý obraz, tentokrát reflektuje témata etnografie a archeologie v současné umělecké praxi. Zastoupena jsou díla Haris Epaminondové, Jimmyho Roberta, Marka Geffriauda, Jesseho Jonese, Zbyňka Baladrána, Svätopluka Mikyty a Basima Magdyho. Expozice, která představuje tvorbu z oblasti filmu, video artu či animace, nese podtitul Zatmění nevinného oka.

V souladu s představou o „nevinném oku“, s níž v 19. století přišel filozof a umělec John Ruskin, by mělo být umění vnímáno pohledem bez vlivu předchozí zkušenosti. Ve 20. století však myslitelé a historici, jako Ernst Gombrich či Nelson Goodman, tuto myšlenku zavrhli jako mýtus. Namítali, že člověk nedokáže vidět nic, aniž by zároveň neinterpretoval pomocí empirického poznání. Jsme schopni nevinného vnímání, nebo se nedokážeme vymanit z názorových vzorců, jež jsou výsledkem moderního vzdělání?

„Odkrývání minulosti, kterou vytahujeme na světlo, zpřítomňujeme a dáváme jí hmatatelnou podobu, lze vnímat jako metaforu druhé kapitoly Prostoru pro pohyblivý obraz nazvané Zatmění nevinného oka. Vystavená díla nabízejí odlišný pohled na téma interpretace minulosti a schopnosti se k ní vztahovat, přetvářet ji a přepisovat tak, abychom lépe pochopili, co se odehrává s našimi vlastními životy tady a teď,“ uvádí kurátor Jan Kratochvil. Příklon k archeologii a etnografii, výrazně přítomný v umělecké praxi poslední dekády, patří k nejdůležitějším proudům současného myšlení.

„V roce 2013, kdy už realistická animace dinosaurů nikoho příliš nevzrušovala, byl do kin znovu uveden Jurský park (USA, 1993) jako nostalgický divácký zážitek ve 3D. Podobné návraty bezpochyby těží z moderního kouzla, které nám přináší zpětný pohled – ze zvyku vyvolávat ducha nové doby prostřednictvím oživení té minulé. V tomto případě byla 90. léta 20. století desetiletím, kdy se západní kapitalismus opájel mýtem konce dějin…“ Těmito slovy začíná video Anny Zettové s názvem Dinosaur (2014), které je sérií gif animací s autorčiným výkladem. Předmět popkultury se vztahuje k politickým otázkám a může sloužit jako rámec, s jehož pomocí lze objasnit, jak současné umění užívá na první pohled banálních věcí jako zdrojů k vysvětlení mechanismů historického narativu v obecnějším slova smyslu.

Počínaje uvažováním o metanarativech až po postmodernismus se učíme vnímat realitu prostřednictvím mnohovrstevnatých významů a obsahů. „Díváme-li se na celovečerní filmy, v nichž kráčí ulicemi moderního města Tyrannosaurus rex ničící vše okolo, můžeme se buď těšit z velkolepé podívané, nebo se rozpomenout na koloniální minulost, zamyslet se nad lidskou rasou a zvířaty, považovanými za tzv. nižší formy existence, a uvědomit si přetrvávající problémy lidstva,“ dodává Jan Kratochvil.

Prostor navazující na první kapitolu je ohraničen architektonickými a dokumentačními doplňky Josefa Daberniga a prostorovými a grafickými intervencemi Liama Gillicka. V souvislosti se zahájením druhé kapitoly projektu proběhne 26. června od 16 hodin v Malé dvoraně Veletržního paláce panelová diskuse vystavujících umělců a kurátora Jana Kratochvila.

Moving Image Department / Prostor pro pohyblivý obraz

1. kapitola / Chapter II:

Zatmění nevinného oka / The Eclipse of an Innocent Eye (Veletržní palác)

Kurátoři: Jan Kratochvil, Adam Budak

Místo: Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47, Praha 7

Termín: 26. 5. – 20. 9. 2015

-------

Doprovodné programy

Panelová diskuse

26. června od 16.00

Malá dvorana Veletržního paláce

Panelisté: Jesse Presley Jones, Mark Geffriaud, Anna Zett + Jan Kratochvil

Lubor Marek – zapomenutý, či spíše neobjevený architekt

Architekti, kteří vstoupili do praxe těsně před druhou světovou válkou, se stali většinou tzv. ztracenou generací. Jedním z nich byl i Lubor Marek (1915–2000), jehož horské stavby či typizovaný objekt populárních „školiček“ ovlivnily poválečný veřejný prostor, ale jehož jméno zůstává zapomenuto. Národní galerie v Praze nyní architekta představuje veřejnosti v retrospektivní výstavě ve Veletržním paláci.

V roce 1941 byla v protektorátu Čechy a Morava vyhlášena stavební uzávěra, která donutila architekty k přerušení činnosti. „Generace, do níž patřil i Lubor Marek, neměla možnost zařazení mezi funkcionalistické tvůrce, zároveň si ale nestihla vypracovat vlastní rukopis. Po válce ji přehlušili mladí pováleční studenti a další možný rozvoj zastavil přikázaný diktát pseudohistorismu tzv. socialistického realismu,“ uvádí kurátorka výstavy Radomíra Sedláková. Historicko-politická nepřízeň odsunula většinu architektů Markovy generace na vedlejší kolej a hledat v ní další zajímavé tvůrce není jednoduché.

Lubor Marek absolvoval architekturu na ČVUT v Praze v roce 1939. Přestože byl v té době již známým kreslířem, nastoupil po absolutoriu do praxe v kanceláři Hrabě a Lozovský v Praze. V roce 1941 se pak jako hlavní architekt přesunul do firmy Lozovský a Štefanec do Bratislavy. Na Slovensku se podílel na návrzích řady objektů, jež zajímavým způsobem kombinovaly slovenskou tradici s českým funkcionalismem. Stěžejním dílem se stal městský palác v bratislavské Goetheho (dnes Gorkého) ulici, pro nějž navrhl i interiéry společenských prostor. Další velkou prací byl projekt a částečná realizace sanatoria v Lučivné spolu s Jánem Sturmayerem.

Přestože Marek stále udržoval pracovní kontakty s Prahou, založil si po válce na Slovensku vlastní kancelář, v níž se věnoval především Nízkým Tatrám. „Hotelové stavby a stanice lanovek na Chopok, které pro tuto oblast navrhoval, vynikají velmi uvolněnou až organickou formou a svědčí o velmi dobré profesní úrovni architekta s výtvarně velmi silnou fantazií,“ doplňuje Radomíra Sedláková. Marek navrhl i řadu tuzemských a zahraničních staveb průmyslových – mnohé však byly přestavěny nebo již neexistují.

Po návratu do Prahy v roce 1950 nastoupil do Studijního a typizačního ústavu a věnoval se především otázkám typizace. V tvorbě této doby je patrné, jak velká pozornost byla věnována propracování úsporných, a přitom dostatečně pohodlných dispozic bytů. V STÚ navrhl také svoji zřejmě nejpopulárnější stavbu – malý provizorní školní pavilon. Jako mnohokrát opakovaný typový projekt však zůstal bezejmenný. Vedle zaměstnanecké práce se jako architekt hojně účastnil soutěží – mj. na dostavbu Staroměstské radnice či koncertní haly pro Prahu.

Plány a kresby, které jsou na výstavě představeny, pocházejí z fondu Sbírky architektury Sbírky moderního a současného umění Národní galerie v Praze. Kresby a malby z raného období jsou zapůjčeny z majetku rodiny. Modely pak speciálně pro výstavu zhotovili studenti architektury Stavební fakulty ČVUT v Praze.

Kurátoři: Radomíra Sedláková, Jakub Potůček

Spolupráce: Martin Marek

Místo: Veletržní palác, respirium a ochoz malé dvorany v mezaninu

Termín: 26. 5. – 20. 9. 2015

Výstavu doplňuje katalog

Charlotta Kotíková představuje v projektu Introducing Romanu Drdovou

Prezidentský salonek Veletržního paláce představuje instalaci Romany Drdové v rámci projektu INTRODUCING, který tentokrát kurátorsky zastřešuje Charlotta Kotíková. Jedná se o druhý díl seriálu Národní galerie v Praze, jehož cílem je přiblížit veřejnosti nejmladší uměleckou generaci.

Romana Drdová, narozená v roce 1987, je studentkou Nových médií na Akademii výtvarných umění v Praze. Její aktuální instalace Pohled / The Overlook ve Veletržním paláci reaguje na prostor původního prezidentského salonku, definovaného jedinečným pohledem do Malé dvorany s prosvětlenou protější stěnou.

Sklo, materiál použitý v instalaci, poukazuje na jeden ze základních materiálů Veletržního paláce a daný prostor dále odhmotňuje, ale zároveň ozřejmuje jeho komplikované kvality – zdůrazněnou horizontálnost a racionální jednoduchost. Tato jednoduchost je však jen zdánlivá stejně tak, jako je zdánlivá jednoduchost samotné instalace. Přechodem z horizontální do vertikální polohy instalace zkoumá naši reakci na nečekanou situaci a širší otázky vnímaní a perspektivy. Romana Drdová podtrhuje často opomíjené proporční a světelné vlastnosti prostoru běžně oceňovaného jen pro výjimečný Pohled / The Overlook do jedné z nejvýznamnějších částí budovy.

Diplomanti AVU 2015

26. června - 2. srpna 2015

Veletržní palác Národní galerie v Praze

Výstava absolventů osmnácti ateliérů Akademie výtvarných umění v Praze je pravidelným, tradičně slavnostním zakončením akademického roku a studia tentokrát 49 studentů. Absolventi ateliérů malby, kresby, grafiky, sochařství, restaurátorských škol, architektury a intermediální tvorby představují svými díly velmi pestrou instalaci, kterou letos kurátorsky uspořádal PhDr. Tomáš Hříbek, PhD. a architekt výstavy Ing. Arch. Peter Požár.

Diplomantská výstava se uskuteční ve dnech 26. června – 2. srpna 2015 v Mezaninu, Korzu a Hale A Veletržního paláce Národní galerie v Praze (Dukelských hrdinů 47, Praha 7).

Vystavují: Dominik BĚHAL, Ondřej BOUŠEK, Vilma BRZEZINOVÁ, Lenka ČERNOTOVÁ, Michaela DÁŇOVÁ, Veronika DOBEŠOVÁ, Vojtěch DROZEN, Lukáš FENDRYCH, Jaroslav FRITSCH, Dominik GAJARSKÝ, Matúš GARAJ, Tereza GRESCHNEROVÁ, Pavlína HLAVSOVÁ, Tomáš HONZ, Terezie JANČÍKOVÁ, Lenka KERDOVÁ, Klára KOLÁŘOVÁ, Tereza KOWOLOWSKÁ, Jana KŘEMENÁKOVÁ, Petra KŘIVOVÁ, Kateřina KUČEROVÁ, Marija KULINA, Petra LELLÁKOVÁ, Vojtěch MACH - ŽIŽKA, Karolína MIKESKOVÁ, Michaela MILDOFROVÁ, František NOVÁK, Bronislava ORLICKÁ, Eugenio PERCOSSI, Ondřej PETRLÍK, Pavel PROVAZNÍK, Markéta VUTRU, Eduard SEJÁK, Jiří SIEBER, Štěpánka SIGMUNDOVÁ, Martina SMUTNÁ, Eliška SOKOLOVÁ, Jana ŠÁROVÁ, Barbora ŠIMONOVÁ, Radek ŠKRABAL, Roman ŠTĚTINA, Tereza TRYNEROVÁ, Jakub VALENTA, Viktorie VALOCKÁ, Eva VÁPENKOVÁ, Viktor VEJVODA, Adam VELÍŠEK, Ondřej VINŠ, Klára VYSTRČILOVÁ.

Vernisáž proběhne ve čtvrtek 25. 6. 2015 v 17.00.

Zahrají Vicena a Piča z hoven / Afterparty ve Studiu Hrdinů od 22.00 s djs FK, Step By Step, Vutru a Floex

K výstavě vyjde souborný katalog, zpracovaný grafickými designery Ondřejem Gerikem a Jolanou Sýkorovou.

Výstava je otevřena pro veřejnost ZDARMA a to denně kromě pondělí od 10.00-18.00 hod.

FB událost: https://www.facebook.com/events/1624872927724362/

Akademie výtvarných umění v Praze je veřejná vysoká škola univerzitního typu. Uskutečňuje magisterské a doktorské programy v oblasti výtvarného umění, nových médií, restaurování výtvarných děl a architektury a v souvislosti s tím i vědeckou a uměleckou tvůrčí činnost. V kontextu domácím i zahraničním plní roli významné kulturní instituce, garantuje rozvoj vybraných oborů a podílí se na celoživotním vzdělávání a civilizačním rozvoji. Jako elitní a výběrová škola, poskytuje mimořádně talentovaným jedincům podmínky pro jejich tvůrčí rozvoj. Vedle umělecké tvůrčí činnosti, realizované převážně formou individuální ateliérové výuky, rozvíjí paralelně i teoretickou reflexi umělecké tvorby v kontaktu s aktuálními dobovými trendy. Snaží se přitom zahrnout veškeré spektrum dnešních uměleckých aktivit a umožnit svým posluchačům hledat sama sebe uvnitř prostupné struktury školy, mezi jednotlivými ateliéry, obory a osobnostmi. Akademie výtvarných umění v Praze rozvíjí otevřenou, pluralitní a flexibilní vnitřní strukturu a opírá se přitom o principy nezávislosti a tvůrčí svobody, zakotvené v samosprávě Akademické obce.

Tradice diplomantských výstav byla zahájena v 90. letech minulého století, původně měnila svá umístění (Průmyslový palác, Karolinum, Palác Hybernia, Karlínské haly apod.), až se jejím útočištěm stala v posledních letech Národní galerie, resp. Veletržní palác.

Vedoucí pedagogové a jednotlivé školy AVU: Malířská škola I Jiřího Sopka, Malířská škola II Vladimíra Skrepla, Malířská škola III Michaela Rittsteina, Malířská škola IV Martina Mainera, Škola kresby Jiřího Petrboka, Škola grafiky I Jiřího Lindovského, Škola grafiky II Vladimíra Kokolii, Škola sochy I Lukáše Rittsteina, Škola sochy II Jindřicha Zeithammla, Škola figurálního sochařství a medaile Jana Hendrycha, Škola intermedií I Milana Knížáka, Škola intermedií II Jiřího Příhody, Škola intermédií III Tomáše Vaňka, Škola nových médií II Anny Daučíkové, Škola restaurování uměleckých děl sochařských Petra Siegla, Škola restaurování výtvarných děl malířských a polychromované plastiky Karla Strettiho, Škola architektury Emila Přikryla.