Give me 5

Jiří Franta a David Böhm přicházejí v Galerii výtvarného umění v Chebu s radikálním přístupem k obrazům z depozitáře, které přetvářejí do svébytné koláže.

Dovolím si na úvod jeden osobní vstup. Přes úctu ke všem kvalitním projevům výtvarného umění se mi v poslední době stále intenzivněji na mysl vkrádá domněnka, že charakteristickým rysem skupiny děl, které - po obsahové stránce - považuji za nosná a za schopná obstát v dlouhodobém časovém horizontu, je schopnost reakce na konkrétní situaci. Přičemž slovo situace může být míněno nejen "místně", ale - a to mnohem častěji - ve smyslu situace společenské, kulturní, politické apod.

Pro výstavu Půlka kapra, žena ve žlutém, výčep a květiny v Galerii výtvarného umění v Chebu vybrali její autoři Jiří Franta a David Böhm z depozitáře galerie několik obrazů, které rozvěsili po černých stěnách a následně dotvořili, respektive je zasadili do nového, svého, současného kontextu. Došlo tak k potlačení role, kterou v obrazech hrají rámy, stejně tak jako k potlačení uměleckých slohů a směrů i individuálních malířských stylů jednotlivých zvolených umělců.

S konkrétními díly nakládali Franta s Böhmem velmi volně, u některých jen rozvinuli motiv na obraze: jako v případě malby ruky od Květy Válové, kde dokreslili prsty, jež jakoby usekl rám obrazu, a přidali k nim "puberťácký" nápis "give me 5". Tento nápad "na první dobrou" však není jediným ani hlavním způsobem jejich práce. Setkáme se s propojováním jednotlivých děl, s pozměněním motivu (ze zátiší na součást figury), zkonkrétněním abstraktně působícího motivu, otočením plátna, doplněním motivu o humornou situaci (nahý chlapec na obraze vytvořeném akademickým stylem stojí na skateboardu) či jen drobným zásahem v podobě malé mušky, na kterou se slečna na díle z depozitáře najednou dívá.

Obecně řečeno: tím, jak některé obrazy Franta a Böhm otočili či prostřednictvím svých kreseb pospojovali dohromady - jakoby to byly vystřižené obrázky z knih a časopisů, s nimiž volně zacházejí - posunuli významy původních obrazů či je zcela eliminovali. Výsledné dílo je pak - ze všeho nejvíce - možné pojmenovat jako vtipnou koláž, neboť specifický smysl pro humor, který umělci sdílejí s kurátorem výstavy Ondřejem Chrobákem, se do jejich práce neodmyslitelně promítl.

K PR zprávě výstavy by pak stačilo dodat snad už jen to, že Jiří Franta i David Böhm jsou zruční kreslíři, což ostatně dokazuje jejich opakovaná nominace na Cenu Jindřicha Chalupeckého i fakt, že každý z nich - individuálně - získal v letech 2014 a 2015 za ilustrace knih ceny Magnesia Litera a Zlatá stuha.

Není však až tak moc důležité, jak slavní v rámci české výtvarné scény umělci jsou, jakým způsobem ten který obraz domalovali, která konkrétní díla z depozitáře vybrali či zda a do jaké míry je jejich počin možné označit za hravý, nebo dokonce až dětsky hravý (rozhodně však ne dětinský). Zásadní je, že Franta s Böhmem, společně s kurátorem, rozvíjejí situaci, která vznikla právě v Chebu a která by - troufám si říci - na jakémkoli jiném místě České republiky v tuto chvíli (až na pár výjimek spočitatelných na jedné ruce - a to ještě pouze za určité velmi pozitivní konstelace všech možných faktorů) nefungovala. Nejde ani tak o to, že zde vzniká situace, kterou spoluvytváří díla, jež vlastní právě chebská galerie a žádná jiná. Podobným způsobem lze pracovat s jakýmkoli depozitářem a novátorskou metodou tak oživit diskuzi o tom, co vlastně s díly v depozitáři máme dělat a zda a za jakých okolností je vytahovat. A někde v Louvru anebo i v pražské Národní galerii by mohla být hra s notoricky známými díly ještě o poznání zábavnější.

Myslím si však, že je velmi nepravděpodobné, že by výstava v rámci České republiky na jiném místě než v Chebu vůbec mohla vzniknout. A to díky připravenosti instituce, jejich zaměstnanců a návštěvníků na takovýto krok, kdy je s obrazy z depozitáře nakládáno sice plně profesionálně, avšak zároveň - v rámci dodržení předpisů - tím nejmožnějším volným způsobem. Obdivuhodné je právě to, že k něčemu takovému instituce svolila a ještě takovýto krok propaguje. Využití této situace, která poukazuje na jeden ze zásadních rozdílů mezi Galerií výtvarného umění v Chebu a většinou ostatních regionálních galerií, je zcela zásadní. Za to, co se autorům výstavy podařilo zrealizovat, by se chtělo zvednout ruku a uposlechnout nápisu u zmíněného díla Květy Válové: "Give me 5."

______________________________________________________________

Jiří Franta a David Böhm / Půlka kapra, žena ve žlutém, výčep a květiny / kurátor: Ondřej Chrobák / GAVU Cheb / Cheb / 7. 5. – 21. 6. 2015

______________________________________________________________

foto: Jiří Gordon, archiv GAVU Cheb

Silvie Šeborová | Vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě MU v Brně. V letech 2005-2010 a 2016–2022 působila v Moravské galerii v Brně (v lektorském oddeělení a posléze jako náměstkyně pro vnější komunikaci). V roce 2008 založila Artalk.cz, který vedla do roku 2015. Působí jako kritička a kurátorka umění.