Tvůrci vesmírů

V galerii SVIT se umělci Matyáš Chochola a Kirstine Roepstorff nepokusili stvořit nic menšího než vlastní vesmír. Název výstavy MMXV je datem jeho vzniku i svědectvím o současné době. Výsledek možná není tak epický, otevírá však svěží a hravou formou otázky ohledně trvanlivosti trendů a o měnících se pohledech na dávné kultury, přetrvávající v našem podvědomí.

Matyáš Chochola (*1986) studoval sochařství pod vedením Michala Gabriela na FaVU v Brně, v loňském roce diplomoval z ateliéru Vladimíra Skrepla na Akademii výtvarného umění v Praze. Spojuje v sobě osobnosti malíře, sochaře, zpěváka i performera. Často vstupuje do role šamana a jeho instalace se tak stávají scénou pro mytické dění – příkladem může být jeho samostatná výstava Čauky mňauky, která se uskutečnila loni v Meet Factory. Charakteristická je jeho práce s protichůdnými a nezvyklými materiály i postmoderní rejstřík volně pracující s prvky ze současnosti i minulosti. Vytváří tak pocitově sestavované bezčasé instalace, alternativní krajiny uvnitř galerijního prostoru, který tak může být dekonstruován či úplně popřen.

Kirstine Roepstorff (*1972) je již etablovanou umělkyní, jejíž díla jsou zastoupená ve sbírkách po celém světě, mezi jinými například v kolekci Muzea moderního umění v New Yorku nebo The Saatchi Gallery v Londýně. Roepstorff nejčastěji vytváří koláže a asambláže. Experimentuje s různými materiály: například vlnou, látkami, výstřižky z novin nebo sklem. Oba umělce tedy spojuje zaujetí pro různorodý materiál a jeho možnosti. Zatímco Roepstorff v nich však hledá spíše harmonii a jakousi beztvarost, Chochola konstruuje či doslova staví expresivní antagonistické kompozice.

U zrodu společné výstavy stála vize místa pro vyprávění mytických příběhů: měsíční krajiny s květinami krystalických tvarů, létajících elementů a totemů lidské civilizace. Přestože jsou vystavená díla převážně statického charakteru, dynamicky stavěná expozice je plná pohybu. Díla umělců se od sebe dají poměrně snadno rozeznat: Matyáš Chochola prezentuje expresivní formy za použití výrazných protichůdných materiálů, zatímco objekty Kirstine Roepstorff zaujímají elegantní abstraktní povahy. Sklo, uchovávající informace z procesu v pevné formě, se zde stalo pro oba umělce stěžejním materiálem. Společná fascinace jeho vlastnostmi - jako je křehkost nebo čirost - dala vzniknout objektům a kompozicím vyjevujícím proces a tak vlastně i legendu o jeho vzniku. Tyto krystalické formy se v galerii dostávají do kontrastu s beztvarými vizemi sežehlé pouště a hvězdného prachu. Projekt podle Chocholy „přináší obrazy z našich snových cest vzdáleným vesmírem v materializované podobě zpět na zem. Jednotlivé objekty jsou koncipovány tak, že připomínají jako zdobné nebo funkční fragmenty interiér vesmírem letícího chrámu pradávných magických civilizací.“

Umělci se v projektu museli vypořádat s prostorem prvorepublikové vily. Výrazné interiérové prvky jako velké radiátory či okna činí jakékoliv výlety do jiných dimenzí těžšími, pokud ne rovnou nemožnými. Prostředí white cube by zřejmě výstavě slušelo mnohem více, o to více je však třeba ocenit práci umělců s prostorem bytového charakteru, který přetransformovali v dynamickou a hravou scénu. Objektům přidává nový rozměr i okolní zahrada, která se odrazy ve skle stává součástí expozice. Ať se jedná o záměr, či ne, vytváří tak kontrast k člověkem upravené krajině.

Na výstavě Chochola prezentuje čtyři skleněné objekty, které mají představovat základní druhy kulturní a duchovní podstaty mysli, uložené v našem kulturním podvědomí. Fialový Zikkurat Fusion má být odkazem mayských kultur latinské Ameriky, zelený sloup se vztahuje k antice a jejím pozdějším reinkarnacím, šedý mamutí kel s rytinami ze života lovců a šamanů k pravěké době a kubizující černý krystal k virtuozitě západní mysli posledního století. Tyto sloupy či totemy nejsou jen odkazy k dávné či nedávné historii či libovolným bezčasým rejstříkem vizuálních elementů, fungují v rámci vizuálního jazyka současného, dovedeného až na hranici kýče. Vzbuzují tak otázky ohledně trvanlivosti trendů a o měnících se pohledech na dávné kultury, které přetrvávají v našem podvědomí.

Chochola říká, že pracuje s výstavou jako se svébytným vesmírem vizí, ve kterém se konfrontujeme s tím, který nás obklopuje normálně a který už ani nevnímáme. Opět se vrací do role šamana, když společně s Kirstine Roepstorff „buduje vesmíry podle jiných pravidel, do kterých když divák vstoupí, tak vlastně opouští vlastní známé světy“. MMXV chce být spirituální meditací nad lidskou kulturní pamětí, datem stvoření vlastního světa i výletem do transparentních snových krajin kdesi mezi Měsícem a Zemí. Tato ambiciózní vize se v galerii SVIT přetransformovala v méně výpravnou, ale velmi svěží a hravou podívanou, kterou stojí za to navštívit.

______________________________________________________________

Matyáš Chochola, Kirstine Roepstorff: MMXV / SVIT Praha / Praha / 25. 4. – 30. 5. 2015

______________________________________________________________

foto: archiv galerie SVIT