Artalk.cz

Nekonečný příběh Marka Meduny

Výstavou Marka Meduny Svět jako kapitál jako hra startuje nový program galerie Měsíc ve dne, který z iniciativy Jakuba Albína směřuje zavedenou českobudějovickou galerii k velkorysejšímu a hlavně konzistentnímu ročnímu konceptu. Program galerie navrhuje trojice kurátorů a je připomínkován radou v nadregionálním složení.

_Y8B6081

Hned první výstava dokazuje, že použitý model je nesporným posunem v organizaci výstav a přínosem pro kulturní ovzduší regionu. Instalační finesy Medunovy výstavy naznačují nové nároky, jaké budou kladeny na prezentaci umělců. Lze předpokládat, že divák v budoucnu nebude zaskočen kolísavou úrovní jednotlivých výstav, neboť se na galerijní koncepci spolupodílí Jiří Ptáček, tedy kurátor s rozsáhlou praxí.

Svět jako kapitál jako hra je výstavou, která sice reprezentuje dominantní trendy na scéně s Markem Medunou generačně spřízněné, inspirace modernou či „architektonické“ pojetí prezentace však působí naprosto přirozeně. Celá výstava je autonomním vypravěčským konvolutem, přičemž největší část výstavy prezentuje materiál, který představila výstava brněnská (Mezi zloději psů, Fait Gallery, 2013) a galerií SVIT Praha organizovaná výstava berlínská (Cizinci jsou náchylní k zastřelení, Autocenter Berlin, 2014).

_Y8B6084

Podobně jako Mezi zloději psů i název aktuální prezentace pouze navozuje atmosféru, potažmo prisma, skrz které výstavu lze nahlížet. Název Svět jako kapitál jako hra již nemíří na nerozuzlitelnou detektivní zápletku v přízračném světě, kde je divák cizincem, spíše tuto podivnost přenáší do světa našeho, jehož obraz jsme si vybudovali dík filosofickým kusům z gymnaziálních čítanek. Medunova „semióza“ ikonek samozřejmě neskrývá žádnou čitelnou filosofickou stopu, jakkoli se Schopenhauerův Svět jako vůle a představa či Umění jako hra, symbol a slavnost H. G. Gadamera skrze mnohoznačný název nabízejí. Naopak vzpomínce na knihu Neználek ve slunečním městě se dík hemžení pidipostaviček a příslibu lekce neomarxismu člověk neubrání. Pečlivě vykreslené storyboardy na zdech galerie divákům představují pojmově nezařaditelnou figuru, která nahlíží do trhlin a záhybů konstruktivisticky střižených kulis. To, co tam postava „detektiva“ nalézá, jsou podivnosti, které si na dalších kresbách bez gradace podávají štafetu a postavu vedou k bezkonečnosti.

Esenciální Humphrey Bogart seschlý do podoby blízké langustě s kšiltovkou v surreálném světe vzdává interakci s ním a zůstává pozorovatelem. Motiv hybatele je v „příběhu“ zastoupen černým lejnovitým padouchem, jehož konání je absurdní a nesouvislé do té míry, aby bylo jasné, že se nepohybujeme na platformě komiksu. Jednotlivá „okénka“ jsou oddělena razantní černou páskou. Na hlavní stěně expozice tomuto dění žehná obří černá ruka. Obrys ruky je dostatečně velký, aby divák mohl mít jistotu, že případný konec „příběhu“ jistě nebude dobrý, proto jeho nedokončenost možná s úlevou ocení.

IMG_1410

Překvapením může být kompozice zvětšených černých pásů na další ze stěn, která doplňuje několik starších prací ze série Bez názvu a kreslené „samolepkové aršíky“ reprezentující Medunovu možná nejznámější polohu. Nástěnné pruhování do koncepce výstavy sedí, jedná se však o vstup kurátora. Autor, dlužno podotknout, nechal kurátorovi v instalaci volnou ruku a instalační tým jej naopak nechtěl příliš rozezlít, neboť se jedná o zásah poměrně šetrný. Důvody kompozice jsou zřejmé a výraznější participace kurátora na výsledné podobě výstavy není ničím neobvyklým, nicméně poukaz na tento konkrétní akcent by se možná měl objevit v tiskové zprávě Jiřího Ptáčka, která je k dispozici při vstupu do galerie.

Doufejme, že Galerie Měsíc ve dne brzy zapracuje na samostatné webové prezentaci. Díky vyhledávané kavárně o patro níže se jedná o poměrně navštěvovaný prostor, to je jistě výhodou, nicméně webové stránky společné se stejnojmennou kavárnou nepůsobí adekvátně. Obdobnou situaci si mnozí vybaví v souvislosti s Ptáčkovou kurátorskou činností ve výstavním prostoru nad kavárnou Daguerre v Brně, ta se ovšem profilovala jiným způsobem. Angažování v Galerii Měsíc ve dne spíše volně navazuje na dramaturgii bytové galerie Zutý Mánes, kterou v těsné blízkosti centra Českých Budějovic několik let provozoval Jiří Ptáček spolu s Michalem Vavrečkou. Podíl jejich práce je znát nejen na výstavě Svět jako kapitál jako hra, ale i na celoročním programu galerie (následovat by měly výstavy Filipa Turka, Lenky Vítkové a dalších). Klíčová slova Obraz/ Znak/ Slovo/ Příběh, podle slov Jakuba Albína a Jiřího Ptáčka, mají být leitmotivem i dalších výstav roce 2015. Svět jako kapitál jako hra očekávané téma naplňuje bezezbytku. Při pohledu do poměrně ambiciózního výstavního plánu je jasné, že snese srovnání s výstavní produkcí Domu umění v Českých Budějovicích a bude dalším výrazným bodem na kulturní mapě, otázkou však zůstává zda galerie dosáhne na grantovou podporu či jiný typ subvence a udrží si předsevzatou linii i v dalších letech.

IMG_1430

 ______________________________________________________________

Marek Meduna: Svět jako kapitál jako hra / kurátor: Jakub Albín, spolupráce Jiří Ptáček a Michal Vavrečka / Galerie Měsíc ve dne / České Budějovice / 7. 1. – 6. 2. 2015

 ______________________________________________________________

foto: Petr Brožka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *