Horror vacui Josefa Váchala

Výstava Josef Váchal: Napsal, vyryl, vytiskl a svázal v plzeňských Masných krámech byla pokusem představit knižní tvorbu grafika, spisovatele a bibliofila. Úspěšnost tohoto projektu kulturního oživování tkvěla především ve schopnosti expozice korespondovat s celkovým vyzněním Váchalovy nejednotné práce a citlivě diváka vést jejím vnitřním světem.

Váchal je jedním z umělců, na které se svého času skoro zapomnělo. Přímočaře naplňuje koncept avantgardy, pasuje do škatulky tvůrce, který předběhl svou dobu. Po slehnutí dějinného prachu by si zasloužil čestné místo ve svém grafickém cyklu Mystikové a vizionáři, vedle Williama Blakea. Slovy Alfreda Kubina: „Co o Váchalovi víte? Jeho nespoutaná odvaha rozbít formy profánního mi imponuje. Je Váchal také básník a nejenom grafik, nebo obojí v jednom? Nic bych se tomu nedivil, William Blake jím byl přece rovněž.“

Výstava, jejíž název předznamenává jedinečnou formu gesamtkunstwerku Váchalovy tvorby, se odehrávala ve dvou podlouhlých sálech Masných krámů Západočeské galerie. Jednalo se o výstavu, která měla charakter komplexní muzeální expozice. Prostor byl zahuštěn kresbami, tisky, knihami, které neukazovaly pouze Váchalovu tvorbu, ale představovaly celý jeho život zarytého bibliofila. Avšak i přes „hustotu“ prezentovaných exponátů působila výstava svěže a nestísněně a vytvářela dojem útulného bludiště.

Zdařile pojatého architektonického zpracování se zhostil Zbyněk Baladrán. Tisky v různorodých rámech a vitríny s originály knih doplňovaly o zeď opřené vertikální dřevěné desky, které v plastových obalech adjustovaly další fragmenty Váchalova působení. Můžeme je interpretovat jako velké, ztvrdlé knižní stránky. Dřevo přirozeně dokreslovalo auru vystavených exponátů a působilo jako protipól k chladu muzeálních vitrín. Jedině poněkud složitý způsob čtení popisek mohl narušit niť výstavní narace, avšak při takovém množství exponátů zřejmě autoři výstavy zvolili tu nejschůdnější možnost.

Expozicí neprocházel řád chronologie, propracovanost výstavní narace však negovala suchopárnost pouhého výčtu děl. Různorodost adjustace analogicky přejímala šíři Váchalových stylů a prostorové uspořádání zase bohatost a hloubku námětů. Vliv abstraktního umění, společenské buřičství se mísilo s jemnocitným vnímáním přírodního světa, krajiny a zvířat.

Samotná expozice byla autorkou výstavy Marií Rakušanovou uspořádaná do tří částí a výpravným způsobem seznamovala návštěvníka se třemi stěžejními aspekty Váchalovy tvorby, které tvořily jednotlivé okruhy výstavy: Magie a mysticismus, Alternativy a Intertext, přičemž vlivy magie a mysticismu ve větším měřítku pojímala i sesterská expozice v pražském Domě U Kamenného zvonu Josef Váchal: Magie hledání.

Plzeňská výstava nabízela průniky do Váchalových fantazijních světů a stavěla atmosféru nabitou vizuálními informacemi i esoterickým obsahem. Plnohodnotná percepce by měla mít podobu hloubkového výzkumného ponoru, čemuž šla instalace ochotně naproti. Poznáváme odstíny Gauguina, Noldeho, Muncha v novém, váchalovském světle, důkaz toho, jak Váchalův dobrovolně uzavřený svět imateriálně hraničí se světy soudobých umělců i se světy jiných dob. S lehkostí se pohyboval skrze jednotlivá myšlenková pole, uvědomujíce si hranice mezi nimi, překonával je a spojoval tak různorodé koncepční i estetické návyky. Precizní kompozice se mísila s medijním vyzněním některých kreseb a odhaluje Váchalův strach z prázdna, horror vacui. Ten se demonstrativně projevuje i v deníkových záznamech, kde jsou stručně a pečlivě, den po dni, vykreslovány malé detaily každodenního života.

Váchal se snažil sjednotit kontinuální logiku textu a magickou cykličnost obrazu a zahrnout v ni události, věci a myšlenky. Procházením expozice jsme si tuto jednotu intuitivně uvědomovali. Stejně jako jeho dílo dala se i výstava číst zprava doleva, i zleva doprava. Měla obdobnou schopnost přímočaře vykreslit esoterický svět a její těžiště leželo v nepřikrášlené, čisté monumentalitě Váchalova díla.

______________________________________________________________

Josef Váchal : Napsal, vyryl, vytiskl a svázal / kurátoka: Marie Rakušanová / ZČG: masné krámy / Plzeň / 15. 10. 2014 - 1. 1. 2015

______________________________________________________________

foto: archiv ZČG

František Fekete | František Fekete (*1993) je kulturní pracovník a umělec. V současnosti působí v tranzit.cz a podílí se na organizaci Bienále Ve věci umění. V roce 2020 absolvoval magisterské studium v Centru audiovizuálních studií na FAMU v Praze. Absolvoval také stáž na Aalto University v Helsinkách. Od roku 2015 je jedním z kurátorů artist-run galerie 35m2. Kromě toho spolupracoval jako kurátor s dalšími uměleckými institucemi, například s Akademií výtvarných umění v Praze (2019-2020), s GAMU v Praze (2019), s Domem umění města Brna (2017) a dalšími. Jeho umělecká tvorba vychází často z autoportrétu a zabývá se tématem fluidní identity. Zahrnuje filmy, fotografie, koláže a instalace.