Hosťujúci kritik: Slovenská národná galéria

Aktuální situace a rekonstrukce

Iniciativa Rady galerií Slovenska zmapovat slovenské sbírkotvorné instituce zastihla tu nejvýznamnější z nich v období omezeného provozu zapříčiněného uzavřením většiny prostor bratislavského areálu a v současnosti už neúnosným čekáním na jejich kompletní rekonstrukci. Galerie se tedy nachází v “kreativním provizoriu”, což do určité míry podmiňuje povahu následujícího textu. Zevrubná analýza a z ní vyplývající objektivní hodnocení bude na místě teprve tehdy, až bude stavba dokončena, expozice otevřeny a Slovenská národní galerie bude opět fungovat v normálním režimu.

Pro toho, kdo se ptá, kdy tedy k rekonstrukci konečně dojde a kdy skončí ono kreativní provizorium, několik slov k dosavadnímu vývoji. Z důvodu havarijního technického stavu rozhodla v roce 2001 tehdejší generální ředitelka Katarína Bajcurová o uzavření tzv. přemostění, novostavby ze 70. let přiléhající k nábřeží Dunaje. Bouřlivá veřejná diskuse o tom, co s přemostěním a jak postupovat, byla uzavřena rozhodnutím stavbu zachovat a areál rekonstruovat. Zatímco byl v letech 2004 - 2005 opraven Esterházyho palác, vzešel z architektonické soutěže v roce 2005 vítězný projekt na rekonstrukci přemostění, Vodních Kasáren a administrativní budovy. Současně má být postaven nový depozitární dům. Projekt však dosud nebyl uskutečněn, zejména z důvodu finanční krize po roce 2008 (v roce 2009 rozhodlo MK SR o pozastavení realizace projektu). Věci se daly znovu do pohybu v roce 2012, kdy ovšem vedení z důvodu špatného stavu budovy muselo sáhnout k dalšímu opatření, a to zavření stálých expozic ve Vodních kasárnách a částečnému převezení sbírek na Zvolenský zámek. Následovalo přezkoumání projektu a v současnosti stále trvá nekonečné výběrové řízení na dodavatele stavebních prací. Na tahu je tedy MK SR, které vyhodnocuje nabídky. Generální ředitelka SNG Alexandra Kusá věří, že smlouva s dodavatelem bude podepsána v co nejkratší době a na začátku roku 2015 se začne stavět. V rámci rekonstrukce, která bude trvat zřejmě tři roky, má v bratislavském areálu vzniknout mimo jiné kinosál, nová knihovna, kavárna či multifunkční hala.

SNG

V jakých podmínkách tedy SNG funguje nyní? Pro výstavní činnost má k dispozici pouze Esterházyho palác, zatímco administrativa, knihovna i část depozitářů byla v průběhu roku 2013 přesunuta do Hurbanových kasáren na Kollárově náměstí, aby přestavba celého komplexu Vodních kasáren a přemostění mohla proběhnout najednou, nikoli po etapách. Galerie začala využívat prostor Café Berlinka v Esterházyho paláci, který je volně přístupný veřejnosti, disponuje občerstvením, wifi připojením a slouží jako místo konání doprovodných programů galerie. Nyní v tomto prostoru probíhá rekonstrukce, aby se v něm na začátku roku 2015 otevřela stabilní galerijní kavárna provozovaná částečně SNG (kulturní program), částečně dalším partnerem (kavárenské služby). K podobným účelům jako Berlinka byl určen i Letní pavilon, který galerie zřídila v jarních až podzimních měsících let 2012 a 2013 na nádvoří Vodních kasáren. Vzhledem k opuštění těchto prostor v roce 2013 a očekávání zahájení stavby však nebylo možné úspěšný projekt zopakovat v roce 2014. Od roku 2011 dále SNG spolupořádá sochařskou expozici děl 20. a 21. století v exteriérové Galérii Horský park, od roku 2013 provozuje v Esterházyho paláci knihkupectví Ex Libris a v roce 2014 připravuje cyklus “Galéria v divadle” ve Slovenském národním divadle.

Kromě centrály SNG v Bratislavě spravuje čtyři vysunutá pracoviště, a to kaštel Strážky u Spišské Belé (s expozicí děl Ladislava Mednyánszkeho), Galérii Ľudovíta Fullu v Ružomberoku, Galérii insitného umenia - Schuabmarov mlyn v Pezinku a Zámek ve Zvoleně. Vzhledem k limitovanému rozsahu textu se dále omezím na fungování galerie jako celku s těžištěm v jejích aktivitách v Bratislavě.

kaštieľ Strážky

Sbírky a organizační struktura

Slovenská národní galerie vznikla v roce 1948 na základě zákona Slovenské národní rady č. 24 z 29. 6. 1948. Původně se měla stát součástí NG v Praze, nakonec se ale stala zcela samostatnou. V bývalém Československu však nehrála roli jediné vrcholné sbírkotvorné instituce v zemi, což ovlivnilo její status a vývoj. Oproti národním galeriím jiných národů byla založena poměrně pozdě, a proto se jinak, než například v české NG, formoval její sbírkový fond. Jeho základem se v roce 1950 stalo 481 děl ze Slovenského muzea a dále byly jednotlivé sbírky rozšiřovány prostřednictvím akvizic a darů. Co se týče moderního umění, jak říká Alexandra Kusá, evropská moderna byla už v polovině 20.stol. vyprodaná, a tak se galerie soustředila především na budování sbírky moderny slovenské. Ačkoli SNG vlastní sbírku starého evropského umění (jde hlavně o italskou a nizozemskou malbu), i v oblasti sbírek starého umění najdeme zejména díla slovenské provenience. V současné době plní SNG funkci veřejné instituce shromažďující, spravující a zpřístupňující sbírky starého, moderního a současného, insitního a užitého umění včetně architektury. Má tedy velmi široký záběr a spojuje v sobě muzea různých zaměření.

Podle výročních zpráv SNG od roku 2010 se Alexandra Kusá od začátku svého působení ve vedení instituce snažila svoji úlohu nastavit zejména jako koordinační: jejím záměrem byla decentralizace zodpovědnosti a rozhodovacích pravomocí. Nad dramaturgií výstavního plánu i novými akvizicemi probíhá v SNG diskuse mezi vedením a kurátory, přičemž hlavní koordinační roli zastává generální ředitelka, vedoucí kurátor sbírky starého umění a vedoucí kurátor sbírky moderního a současného umění. Na poměry národní galerie nemá SNG mnoho zaměstnanců - kurátorů a asistentů sbírek pracuje v galerii podle informací na webových stránkách celkem 18. Díky tomu je možné, aby se všichni odborní pracovníci podíleli na diskusi a zasáhli tak do rozhodovacích procesů. Výstavy přitom pro galerii připravují téměř výhradně stálí kurátoři SNG, kteří se, když na to přijde, jako spolupracovníci podílí i na projektech externích kurátorů. Alexandra Kusá zřídila v roce 2010 rovněž Oddělení galerijní pedagogiky, které spolu s Oddělením marketingu a tvorby programů zpracovává dramaturgii doprovodných akcí. Právě tyto aktivity jsou v období kreativního provizoria jedním z hlavních pilířů činnosti SNG.

Akviziční politika

Vedení SNG uvažuje o nových akvizicích poměrně pragmaticky. Jistě, úlohou galerie je provádět komplexní a vyváženou akviziční činnost, je nicméně nutné vycházet z finančních možností instituce (v roce 2013 disponovala SNG rozpočtem na akvizice ve výši 139 820 EUR, z toho 98 640 EUR však tvořila přímá dotace MK SR na nákup konkrétního díla Alexandera Bazovského). Staré umění a světové moderní umění se často nachází v pro SNG nedostupné cenové kategorii, tyto sbírky tedy bývají zpravidla obohacovány jen o konkrétně vybraná díla. V posledních letech se galerie zaměřuje především na akvizice slovenského umění 2. pol. 20. století a umění současného: v akvizicích za rok 2013 nechybí například práce Andreje Dúbravského, Pavly Scerankové či Dušana Záhoranského. Sbírkové předměty jsou pořizovány často v souvislost s připravovanými výstavami, přičemž důraz se klade na to, aby kurátoři pracovali s díly, která již v majetku SNG jsou.

Akviziční politika SNG je logická. Samozřejmě bychom mohli diskutovat nad jednotlivostmi, ale obecně se dá říct, že se galerii daří najít rovnováhu mezi vlastními velmi omezenými možnostmi a svou povinností jako sbírkotvorné instituce. Nákupy děl 20.století jednak zaplňuje bílá místa ve sbírkách vzniklá specifickou předlistopadovou akviziční politikou (ta však byla podle slov Alexandry Kusé do velké míry zacelena již v entusiasmem překypujících 90. letech, kdy rozpočet na akvizice dalece převyšoval ten dnešní), jednak posiluje dynamiku současné scény.

výstava: Robert Wilson. Videoportréty.

Výstavní činnost

Akviziční politika SNG a povaha jejích sbírkových fondů se pochopitelně odráží i v její výstavní činnosti. Galerie se snaží co nejlépe pracovat s tím, co má k dispozici, případně co si může vypůjčit: blockbustery typu retrospektiva Moneta nebo Warhola bychom v SNG hledali marně, vedení SNG přemýšlí realisticky a výstavní plán se pokouší stavět nikoli na slavných jménech a dílech, nýbrž na kvalitních konceptech (výjimkou byla snad jen výstava Roberta Wilsona). Návštěvníky se jí přitom daří oslovit dobře zvolenými tématy vycházejícími zejména z lokálního společenského či uměleckého prostředí a historie. Program SNG by měl být vyvážený co do zastoupení jednotlivých dějinných období i uměleckých druhů. Krátkodobé výstavní projekty, které byly realizovány v posledních třech letech, můžeme rozdělit na výstavy tematické (tedy průřezově sledující jedno téma a vývoj či způsoby jeho pojímání v dějinách umění na dostupných artefaktech) a na výstavy zaměřené na jedno období, směr nebo umělce. V případě druhého typu výstav je třeba říci, že pozornost byla věnována především 19. a 20. století, na úkor ostatních epoch. Starému umění je věnována hlavně stálá expozice, v období rekonstrukce k vidění v největším rozsahu na Zvolenském zámku.

V rámci provizoria se SNG rozhodla s formátem stálých výstav experimentovat a hledat tu správnou cestu, kterou se vydat při koncipování expozic pro nové výstavní prostory vzešlé z rekonstrukce. Na příkladě tzv. Nestálé expozice, která je nyní k vidění v Esterházyho paláci, můžeme ukázat obecnější principy, které galerie následuje i v případě dalších - minulých i budoucích - krátkodobých výstav. Nestálá expozice představuje gotická a barokní díla ze sbírek SNG poměrně neotřelým způsobem: dramaturgie výstavy není postavena na konvenčním řetězení stylů a uměleckohistorických období, nýbrž na tématech, která prostupují všechna období zejména sakrálního umění středověku a raného novověku. Na těchto tematických okruzích, jako jsou tělo a gesta, světlo, podoba či zrození a smrt vysvětluje kurátor Dušan Buran umělecké postupy a výtvarné kódy související s širší vizuální kulturou v církevním, případně aristokratickém prostředí různých historických epoch. Právě napojení na širší vizuální kulturu, dějinné a společenské souvislosti, které je především, ale nejen u výstav starého umění velmi osvěžující, můžeme najít v mnoha výstavních projektech SNG z poslední doby. Rozhodnutí v době omezeného provozu experimentovat a hledat alternativy považuji opět za naprosto logické a věřím, že pro budoucí expozice SNG bude i přínosné.

Nestálá expozice je divácky atraktivní a přístupná i laické veřejnosti. Ovšem nejsem si jistá, co, kromě bezprostředního zážitku z vystavených děl, může nabídnout odborné veřejnosti. Srozumitelné doprovodné texty jistě obohatí neprofesionála, jsou však velmi obecné a ani katalog, ani brožury s popiskami, které jsou na výstavě k dispozici, neobsahují o mnoho detailnější informace. Jako náčrt formátu budoucí stálé expozice tedy tato výstava obstojí, nicméně až to bude “naostro”, měla by umět uspokojit i expertního diváka.

Nestála expozícia

Pro instituci typu SNG je důležité definovat svůj postoj k výstavám současného umění. Podle Alexandry Kusé by instituce typu národní galerie měla být do určité míry konzervativní a vystavovat či nakupovat do svých sbírek díla již etablovaných autorů a již ověřených hodnot. Mám dojem, že si galerie tak trochu oddechla ve chvíli, kdy byla otevřena bratislavská Kunsthalle, která se současnému umění bude soustavně věnovat, a SNG tak nutně nemusí zastávat i tuto roli. Vedení se nicméně rozhodlo, a to už za generální ředitelky Kataríny Bajcurové, věnovat část výstavního programu mladým umělcům. Avšak jen těm, kteří mají již pevnou pozici na národní i mezinárodní scéně a nachází se v situaci, kdy jim samostatná výstava v SNG a kvalitní katalog mohou pomoci v dalším profesním vývoji. První z těchto monografických výstav byla prezentace Denisy Lehocké, v příštím roce půjde o výstavu Martina Kollára. Z těchto řádků je zřejmé, že si SNG dává velmi dobrý pozor na to, aby si zachovala dekorum: je třeba, aby její aktivity byly adekvátní jejímu statusu jako vrcholné státní instituce ve věcech umění. SNG je malá národní galerie, ale tím spíš potřebuje solidní postavení, aby dokázala současnému umělci skrze samostatnou výstavu propůjčit něco z vlastní vážnosti a významu. Je evidentní, že pro vedení SNG je tento vnější obraz velmi důležitý a zřejmě je to tak správně. Národní galerie totiž má mít široký veřejný záběr, má vzdělávat a být autoritou. Se slovem “konzervativní” bych ale zacházela opatrně: při vší rozvaze musí galerie zůstat ostražitá, flexibilní a citlivá ke změnám v uměleckém dění, aby přinášela tvorbu a umělecké názory aktuální, nikoli zastaralé. Zatím to ale nevypadá, že by se SNG měla neprodyšně zakonzervovat, je například i do budoucna velmi otevřená spolupráci s Cenou Oskára Čepana, ačkoli zatím jen formou výstavy laureáta, nikoli finalistů. V souvislosti s deklarovanou obezřetností SNG vůči mladému současnému umění nicméně působí údiv rozhodnutí zařadit do výstavního plánu pro rok 2014 výstavu Rozmanitosť nutná / VŠVU Model 2014, kde se představili i teprve začínající umělci. Tato výstava se zdá být zvláštním vychýlením koncepce galerie k druhému pólu, tedy dokonce k přitakání prezentaci studentů.

Rozmanitosť nutná / VŠVU Model 2014

Doprovodný program a vztah k návštěvníkovi

SNG je velmi vstřícnou, otevřenou institucí a na ohlasu u veřejnosti jí velmi záleží. Klíčovým bodem politiky galerie je lákavý doprovodný program, jehož prostřednictvím se snaží získat nové návštěvníky. Těm skrze zážitkové akce přibližuje pro mnohé odtažité “vysoké” umění, aby se postupně stalo přirozenou součástí každodenního života. SNG se obloukem vyhýbá elitismu a odmítá být galerií vyvolených pro vyvolené. Tímto přístupem se řadí k dalším oblíbeným evropským institucím, které pochopily, že vstřícnost k veřejnosti nemusí nutně znamenat kompromisy v kvalitě programu.

Doprovodné programy SNG jsou populární a bývají plně obsazené. Galerie pořádá přednášky, koncerty, workshopy, diskuse, tvořivé dílny, letní tábory pro děti atd., pokrývá tedy spektrum aktivit pro veřejnost, které od instituce tohoto formátu očekáváme. Mezi oblíbené, ač relativně drahé akce patřily v minulém roce např. workshopy O kvetoch, kde byla odborná přednáška kombinována s výukou květinových vazeb, nebo BRUNCH v SNG, kde po pozdní snídani v galerii následovala komentovaná prohlídka aktuální výstavy. Cyklus snídaní spojených se vzdělávacím programem se podle Alexandry Kusé velmi osvědčil a po dokončení rekonstrukce Café Berlinka v něm SNG chce pokračovat. V době kreativního provizoria jsou doprovodné akce pro SNG obzvlášť důležité, protože pomáhají doplnit program tam, kde vznikly mezery kvůli nedostatku výstavní plochy. V tomto směru se stal velmi vydařeným projektem výše zmíněný Letní pavilon, oblíbený i mezi zaměstnanci galerie, kteří ho často využívali jako venkovní kancelář, či další akce v prostoru Berlinky (např. diskusní pořady SNG nažive!).

Dalším krokem ke zvýšení návštěvnosti bylo vedle bohatého doprovodného programu zavedení volného vstupu na veškeré výstavy v SNG (v Bratislavě a Pezinku) v roce 2014, čemuž svou podporou dopomohla J&T Banka. Navzdory projevům nesouhlasu ze strany některých aktivistických skupin, které považují přijímání finančních darů ze strany tohoto subjektu za nesprávné, bude SNG ve spolupráci s J&T Bankou pokračovat i v roce 2015, neboť strategie volného vstupu se ukázala jako velmi úspěšná. Podle statistik galerie stoupla návštěvnost za prvních devět měsíců roku 2014 o více než 130%.

Všemi zmíněnými prostředky se SNG snaží vyjít vstříc veřejnosti. O národní galerii jako otevřeném prostoru pro život, v němž je místo i pro něco jiného než posvátnou úctu a kontemplaci, si u nás zatím můžeme jen nechat zdát. Zato na Slovensku už tato představa díky SNG není takové sci-fi. Galerie stojí i o takového návštěvníka, který si dá jen kávu v kavárně, domluví si rande na nádvoří nebo si do SNG přijde napsat úkoly. Zřejmě to funguje - kdy se vám naposledy stalo, že jste v expozici starého umění potkali dva další diváky v každé místnosti?

Vizuální styl a webové stránky

Svou politiku otevřenosti se SNG snaží podporovat i pomocí grafického designu vydávaných tiskovin a katalogů. I v tomto ohledu je pro ni důležitá přístupnost a sdělnost. Úroveň zdařilosti grafických řešení však kolísá: některé realizace jsou v tomto směru možná až příliš konzervativní a poměrně tuctové. Průměrný vkus veřejnosti jistě neurazí, zřejmě ale ani nepozvednou, navíc jako celek působí grafický design propagačních materiálů poměrně nekonzistentně a zdá se, že SNG chybí obecně definovaný vizuální styl (anebo s ním neumí dobře pracovat). Co se týče publikací si však SNG udržuje docela dobrý standard, z nějž občas vysvitnou neobyčejně úspěšné realizace (např. katalog k výstavě Denisy Lehocké z roku 2012 s fotodokumentací Jiřího Thýna). V tomto kontextu je zajímavé, jak mimořádně nadčasovým se ukázalo být logo SNG od Miroslava Cipára, používané už v 2. pol. 60. let.

Grafickému designu webových stránek SNG vládne nekompromisní minimalismus a “hyperlinková” modrá, se kterou se nedokážu smířit, zatímco střídmost webu mi z estetického hlediska nijak nevadí. Horší už je to se strukturou, která je celkem chaotická, přičemž je těžko říct, zda za to může designér, nebo pracovníci galerie, kteří web spravují. V menu a početných podmenu je až příliš mnoho položek a není snadné dohledat především pokročilé informace podle nějakého logického klíče. Kromě struktury je problematický i obsah webu: je nevyvážený, někdy neaktuální nebo špatně organizovaný. Zastaralé jsou například informace týkající se rekonstrukce, obsahově nevyvážené třeba popisy jednotlivých sbírek (některé jsou velmi podrobné, některé obsahují jen základní charakteristiku). Neúplná se někdy zdá být také dokumentace k minulým výstavám. Webové stránky SNG by si rozhodně žádaly aktualizaci a pročištění struktury.

publikácia / Denisa Lehocká

Výzkum a digitalizace

V roce 2010 byl v SNG vytvořen Úsek pro vědu a rozvoj a uvnitř něj Oddělení pro vědu a výzkum, které odpovídá za vědeckou činnost instituce. SNG se věnuje ediční činnosti spočívající v posledních letech zejména ve vydávání výstavních katalogů, ale i přípravě souborných publikací ze série Dějiny slovenského výtvarného umění (jako poslední vyšel svazek Renesance v roce 2009, měly by následovat publikace o románském umění a umění 19. století) a dalších vědeckých prácí mapujících důležitá období dějin slovenského umění 20. století. Mezi vědecké aktivity SNG patří také činnost restaurátorská, účast na konferencích a v komisích, realizace projektů v zahraničí, správa knihovny a archiválií apod. Pro výzkumnou činnost SNG bylo důležité získání Osvědčení o způsobilosti pro vykonávání výzkumu a vývoje v roce 2011 (na dalších šest let), které SNG umožnilo ucházet se o finanční podporu z nevládních zdrojů.

Od roku 2012 však SNG do velké míry zaměstnává digitalizace sbírek a jejich zpřístupňování veřejnosti, na něž obdržela dotaci z evropských fondů. V rámci projektu s názvem Digitálna galéria bylo na Zvolenském zámku vybudováno moderní digitalizační pracoviště a sestaven tým odborníků, kteří digitalizaci provádí. Kromě výkonných scanerů nyní SNG disponuje i fumigační komorou, která umožňuje odstranění plísní ze sbírkových předmětů. Digitalizace má usnadnit vědecko-výzkumnou práci galerijních odborníků, zefektivnit dokumentaci a evidenci, ale i umožnit přístup ke sbírkovým předmětům online široké veřejnosti přes webumenia.sk. (Jak říká sama generální ředitelka, grafický design těchto stránek je tristní, nicméně blýská se na lepší časy a můžeme očekávat web nový.)

SNG momentálně hledá způsoby, jak digitální materiál co nejlépe využít v rámci zprostředkování umění veřejnosti a jak ho zapojit do běžného výstavního provozu galerie. Digitální nástroje totiž nesmí upozadit výjimečný prožitek ze setkání s originálním výtvarným dílem tváří v tvář. Na samotné digitalizaci sbírek nezávislým, ale jedním z prvních projektů SNG využívajícím digitální technologie, je například aplikace pro Android a iOS SoundWalk Strážky, která návštěvníkovi renesančního kaštela obklopeného anglickým parkem poskytuje audioprůvodce kombinujícího výklad k expozici Ladislava Mednyánszkeho, krátké příběhy o jeho životě a tvorbě a fieldrecordings z okolí kaštela. Tým, který má digitalizaci na starosti, spustil také webovou platformu lab.sng.sk, jejímž úkolem je vyvíjet další softwary a testovat možnosti práce s digitálním obsahem. Na konec listopadu plánuje lab.sng několikadenní workshop Hackathon, ze kterého by měly vzejít konkrétní nápady a open source modely využitelné v galerijní praxi.

Iniciativa SNG v tomto ohledu je pozoruhodná a bude zajímavé sledovat, jak se projekt digitalizace a následný vývoj nástrojů pro práci s daty vyvine, neboť otázka nakládání s digitalizovanými sbírkami je všeobecně naléhavá a kreativních řešení je více než potřeba. Přístup SNG k otázce využití nových technologií v provozu galerie je inspirativní: je zřejmé, že je v dnešní době nesmyslené před digitálními technologiemi zavírat oči a i z podstaty konzervativní státní instituce je musí do svého fungování a programu implementovat. Jak, to je otázka, kterou se SNG aktuálně intenzivně zabývá.

kníhkupectvo Ex - libris

Závěrem

Současná SNG je sympatická, otevřená, experimentující a zároveň chce být vážnou, významnou a konzervativní. V období kreativního provizoria si zkouší různé modely fungování, aby ve chvíli, kdy bude najednou několikanásobně větší a už nebude mít na co se vymlouvat, uměla šlápnout na plyn a plnila svou roli vrcholné státní umělecké instituce co nejlépe. Na SNG se kladou velká očekávání a nebude jednoduché jim dostát, zatím se ale zdá, že se vydala správným směrem. Vedení galerie si nedělá žádné iluze, přesně zná své možnosti a umí odhadnout své místo v mezinárodní síti podobně významných institucí. SNG umí (především slovenské) publikum oslovit i během omezeného provozu, a to hlavně díky dobrým komunikačním strategím. Bude důležité, aby našla rovnováhu mezi pokrokovostí a konzervativností, nabízela nové přístupy a současně naplňovala své poslání být jednou z formálně nejvyšších autorit i pro odbornou veřejnost. V této chvíli se jen těžko hodnotí, jak na tom galerie je, je ale jisté, že nabírá nový dech a snaží se věci posouvat kupředu. Jsem velmi zvědavá na SNG v plné síle a věřím, že se jí do té doby podaří vychytat všechny mouchy, vyjasnit si nevyjasněné a hlavně nepropadnout frustraci z nekonečných průtahů kolem rekonstrukce bratislavského areálu.

Text vychází z informací získaných osobní návštěvou galerie, rozhovorem s generální ředitelkou Alexandrou Kusou, z výročních zpráv SNG, z webových stránek SNG, z dokumentu “Zhodnotenie činnosti v roku 2014 a plány na rok 2015”, z publikace “60 rokov otvorené” vydané SNG k šedesátiletému výročí vzniku instituce a z recenze Michala Stolárika na výstavu Rozmanitosť nutná / VŠVU Model 2014.