Závan Tibetu na jihu Čech

Alšova jihočeská galerie v Českých Budějovicích prezentuje netradiční výstavu Obrazy osvícení - tibetské umění v českých sbírkách. V prostoru Wortnerova domu lze do 23. listopadu zhlédnout historické i současné ukázky buddhistického umění.

Výstava se předně snaží uvést diváka do světa východního náboženství a přiblížit mu jeho nepříliš známé vizuální formy. Tibetské umění, které je úzce spojeno s buddhismem, je tradičně vnímáno jako aktivní činitel zprostředkující meditujícímu cestu k osvícení. Předměty mají hluboký symbolický obsah, který je důležitější než jejich umělecký aspekt. Jak poznamenává kurátor výstavy Hynek Látal, je důležité diváka logicky provést výstavou a snažit se mu přiblížit původní význam děl. O to se snaží do tří místností rozdělená instalace v prvním patře Wortnerova domu.

Vstupní sál představuje postavu Buddhy, zbylé dvě se věnují odkazu  jeho učení v podobě bódhisattvů (předbuddhovské stadium), jidamů (buddhovské aspekty) a tzv. gönpo (ochránci). Jednotlivé motivy jsou zobrazeny na svinovacích obrazech a bronzových polychromovaných plastikách. Samotný proces vytváření těchto artefaktů je důležitým náboženským rituálem. Akt „otevírání očí“ (jejich domalování u soch) může například provádět jen duchovní učitel - lama. Sochy a svinovací obrazy nejsou pouze symbolickým zobrazením Buddhy, nýbrž jeho aktivním ztělesněním. Určité analogie zde můžeme spatřit v porovnání tibetského umění s evropským středověkem, kde deskové obrazy a sochy zastávaly funkci zprostředkovatele spásy lidské duše.

Výstava prezentuje předně současná díla, zapůjčená od soukromých sběratelů z Čech a Rakouska (v názvu avizované „tibetské umění v českých sbírkách” zde zcela neodpovídá), která jsou představena vedle cenných zápůjček (tři thangky z 18. a 19. století) z Národní galerie. Právě ve srovnání původní a současné produkce můžeme spatřit důležitý rys tibetského umění, kterým je kontinuita. Jednotlivá díla stále vznikají pod dozorem duchovních učitelů, s důrazem na dodržení přesných ikonografických i kompozičních schémat. Rozlišovat je třeba především jejich řemeslné zpracování patrné na propracovanosti detailů i použitých materiálech. Prezentovaný Bhaišadžjaguru (Buddha medicíny, Nepál, přelom 20. - 21. století) má na sobě stopy po odlévání z formy, které jsou u sousedního Buddhy Šákjamuni (Nepál, přelom 20. - 21. století) precizně začištěny.

Popisky objasňují základní význam jednotlivých vyobrazení a jejich spojitost s buddhistickým náboženstvím. Nezahlcují velkým množstvím informací (stylové analýze se například vůbec nevěnují). Pro zájemce o zevrubnější vhled do problematiky jsou v „meditativní místnosti“ v přízemí umístěny další, rozšiřující texty. Ty obsahují i zajímavé rozhovory s kurátory a současnými umělci o tibetském umění a možnostech jeho prezentace.

V přízemí se výtvarnice Kateřina Blaháková snaží divákům přiblížit tvorbu tradičních svinovacích obrazů v praxi. Na černobílých fotografiích, umístěných v horizontálním pásu na stěně, je rozfázován proces výroby jedné z novodobých thangk, s kterými sousedí police s malířskými potřebami a tradičně napnuté plátno. Při vstupu musí divák zpozornit a aktivovat smysly, aby se vyhnul skleněným miskám s barevnými pigmenty. Změť barev a mísících se rozsypaných prášků (která vznikla nahodile zakopáváním i osaháváním diváků) tak připomíná další tradiční techniku tibetského umění, a to vysypávání mandal barevnými písky.

Kateřina Blaháková rovněž stojí za prostorovým řešením výstavy i grafickým designem. Pozvánky i doprovodné materiály jsou vyrobeny technikou sítotisku a ručně sešity. Použitý pigment s názvem „zem zelená česká“ se využívá i při tvorbě buddhistických obrazů. Má tak představovat určité pojítko mezi Tibetem a Českem. Na autorčině přístupu je třeba ocenit její snahu o celistvé pojetí výstavy.

Nutno dodat, že projekt Hynka Látala a Kateřiny Blahákové zcela vybočuje z výstavního plánu galerie, který je i tak nejednotný. Vypovídá o absenci silného kurátorského vedení v AJG. Ředitel Aleš Seifert stále častěji spolupracuje s externisty, kteří přinášejí vlastní projekty. Jejich snaha zaujmout širokou veřejnost však někdy rezignuje na odbornou kvalitu a smysluplné sdělení (viz Andy Warhol - Zlatá šedesátá, kurátor: Daniel Hovorka). Současná výstava ve Wortnerově domě se však s podobnými problémy nepotýká. Láká veřejnost na atraktivní tematiku, kterou přibližuje skrze smysluplnou instalaci i ucelené výtvarné pojetí.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Obrazy osvícení - tibetské umění v českých sbírkách / autoři projektu: Hynek Látal, Kateřina Blaháková / AJG: Wortnerův dům / České Budějovice / 16. 10. - 23. 11. 2014

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

foto: archiv AJG