Monumentální krajiny duše a lidských dějin: Anselm Kiefer v Royal Academy

Podzimní výstavní sezóna v Londýně nabízí setkání se třemi z nejvýznamnějších osobností německého umění 20. a 21. století. Vedle retrospektivy experimentálního malíře Sigmara Polkeho v Tate Modern a výstavy Gerharda Richtera v nově otevřené pobočce newyorské Marian Goodman Gallery se v Royal Academy of Arts (RA) představuje první významná britská retrospektiva díla Anselma Kiefera.

Anselm Kiefer: Řády noci / 1996 / Seattle Art Museum / foto: Seattle Art Museum / copyright: Anselm Kiefer

Při vstupu do areálu RA na návštěvníka zapůsobí rozměrné skleněné vitríny. Ty obsahují modely rezivějících ponorek a lodí zavěšených na tenkých lankách či ležících na popraskaném hliněném povrchu, který evokuje mořské dno. Instalace a název díla odkazuje k výstřednímu básníkovi a představiteli ruského futurismu Velemiru Chlebnikovi, který na základě matematických výpočtů představil teorii času, podle níž se významné námořní bitvy odehrávají každých 317 let nebo v násobcích tohoto časového úseku. Až obsesivní zkoumání osudu lidstva a cyklické pojetí času rezonuje s Kieferovou tvorbou, která se vyznačuje návraty k určitým motivům a zásadním otázkám lidské existence.

Výstava chronologicky mapuje hlavní okruhy umělcovy tvůrčí dráhy. V prvních dvou galeriích je vystavena raná Kieferova tvorba z šedesátých a sedmdesátých let, která poukazuje především k osobní a  historické paměti, německé filozofii a germánské a severské mytologii. Mimo velkoformátových olejomaleb se v první místnosti setkáme s autorovými kresbami, akvarely a také uměleckými knihami či deníky, na jejichž stránkách Kiefer vizuálními prostředky nastiňuje témata, která následně rozpracovává v různých médiích a na větších plochách. Asi nejkontroverznější díla tohoto období – Heroische Sinnbilder (1969-1970) zobrazují mladého Kiefera se vztyčenou pravicí, převlečeného do nacistické uniformy svého otce. Toto provokativní gesto za hranicí vkusu spolu s významnými monumenty zakomponoval do svých fotografií a maleb, aby konfrontoval společnost s nedávnou minulostí, která byla v poválečném Německu potlačována. Kiefer, narozený na konci druhé světové války v roce 1945, byl součástí generace nesoucí břemeno tohoto historického traumatu.

Ve snaze vypořádat se s ním Kiefer zkoumá německou kulturu i legendy a mýty, které utvářely národní identitu a byly nacisty přivlastněny a pokřiveny za účelem propagandy. Velká plátna ze sedmdesátých a osmdesátých let zobrazující wagnerovské a náboženské motivy v prostorách dřevěného půdního ateliéru působí jako pompézní a křečovité pokusy o introspekci umělce. Naproti tomu Kieferovy monumentální architektonické obrazy opuštěných neoklasicistních budov Alberta Speera vynikají svou mnohoznačností. V obrazu Aschenblume (1983-1997) Kiefer narušuje linie a prostor malby pomocí jílu, popelu a hlíny, aby umocnil pocit zkázy v rozpadajícím se interiéru. Vysoká usušená slunečnice umístěná vzhůru nohama uprostřed obrazu však skýtá alespoň naději, že z jejích jader vzejde nový život. Motiv slunečnice je následně v průběhu výstavy ještě opakovaně rozpracován jako symbol propojení půdy a nebe, země a vesmíru, minulosti a budoucnosti, života a smrti.

Anselm Kiefer: Černé vločky / 2006 /
soukromá sbírka, c/o Museum Kueppersmuehle fuer Moderne Kunst /
foto: Privatbesitz Famille Grothe / copyright: Anselm Kiefer

Zásadní je i odkaz k poezii převážně německy píšícího rumunského básníka Paula Celana v názvu díla. Zkušenost a poezie básníka, jehož  židovští rodiče zemřeli po deportaci a on sám přežil umístění v pracovním táboře za druhé světové války, se totiž staly zásadní inspirací pro Kieferovu tvorbu. Tato sekce výstavy představuje asi nejtemnější Kieferovy obrazy, jež se uměleckými prostředky pokouší zachytit nepřenositelnou zkušenost holokaustu. Text Celanovy proslulé básnické skladby Fuga smrti je přímo otisknut na zdi vedle obrazů Margarethe (1981) a Sulamith (1983), které k básni odkazují, což umožňuje jejich interpretaci a pochopení Kieferova vztahu k poezii. Kiefer prohlásil, že básně jsou „jako bóje v moři. Plavu k nim, od jedné k druhé: bez nich jsem ztracen.“ Do mnoha svých maleb Kiefer tak přímo zapisuje úryvky Celanových básní, které otevírají cestu k novým způsobům interpretace děl i přemýšlení o vztahu mezi psaným a vizuálním jazykem.

V následujících sekcích výstavy se Kiefer několikrát vrací ke zkoumání vztahu mezi uměním, poezií a literaturou a představuje plátna věnovaná Celanovi Für Paul Celan, Aschenblume (2006) a Schwarze Flocken (2006), ve kterých jsou zakomponovány i spálené a olověné knihy. Olovo se pro Kiefera stává zásadní látkou a je podle něj „jediným materiálem dostatečně těžkým na to, aby unesl tíhu lidských dějin“. Zároveň je olovo proměnlivé, s potenciálem proměnit se ve zlato. Zde se významně projevuje Kieferův zájem o alchymii, přeměnu látek a možnost vykoupení se z těžké reality. Některá díla jsou dokonce vytvořena z olověných plátů, ve kterých se třpytí diamantové hvězdy. Jiná část výstavy prezentuje umělcovu práci s architekturou a kulturou dávných civilizací, které přenáší do moderního kontextu, jako v případě malby Osiris und Isis (1985-7), ve které oživuje egyptský mýtus smrti a znovuzrození. Kieferova fascinace dějinami tak sahá až do dávných dob - jejich příběhy však rezonují s otázkami v současnosti. Opakovaně vyvstává otázka, jak se může německý národ vypořádat se svou nedávnou temnou minulostí.

V malbách z cyklu Der Morgenthau Plan (2013) Kiefer odkazuje ke koncepci poválečného uspořádání Německa navržené tehdejším americkým ministrem financí, který prosazoval transformaci země z vojensko-průmyslového na preindustriální, zemědělský stát. I když tato vize nikdy nebyla naplněna, Kiefer nabízí fiktivní verzi dějin, ve které hledá smysl v opuštěné, ale kvetoucí krajině, a dále zkoumá hodnotu umění v historickém procesu.

Anselm Kiefer: Interiér / 1981 / sbírka Stedelijk Museum, Amsterdam / foto: Stedelijk Museum / copyright: Anselm Kiefer

Jestliže se návštěvník může v průběhu výstavy setkat s různým zpracováním (a ničením) knižního formátu, při průchodu instalací s názvem Der Rhein  (1982-2013) se téměř stane součástí knihy. Koláže dřevorytů na velkoformátových panelech zobrazují stromy lemující břeh Rýna a prvky německé historické a kulturní paměti. V tomto závěrečném díle se snoubí hned několik motivů Kieferovy ikonografie – Rýn je nejen dějištěm první opery z Wagnerova cyklu Prsten Nibelungův, ke kterému umělec ve své tvorbě opakovaně odkazuje, ale také hranicí definující německé území, umocněné ve výjevu atlantického valu. Na panelech opět figuruje Celanova poezie, ale také psané a vizuální odkazy na slavnou rytinu Albrechta Dürera Melencolia I. V tomto zvláštním leporelu je divák opět obklopen umělcovou vnitřní krajinou a světem.

Monumentální Kieferova díla jsou mnohovrstevnatá, a to jak po fyzické stránce, kdy umělec pracuje s vrstvením různých materiálů a médií, tak po stránce obsahové: autor do svých děl vkládá kulturně-historické citace a symbolické odkazy. Místy je nicméně Kieferova tvorba až příliš pompézní. Přehlcena tajemnými symboly a úryvky textů se bez hlubších kontextuálních znalostí stává nesrozumitelnou, jindy recyklace motivů naopak působí spíše zkratkovitě. Kieferova tvorba však soustavně poskytuje hlubší kontemplaci autorova komplexního vztahu k vlastní i historické paměti a také vytváří prostor pro kritické hodnocení umění a jeho schopnosti reflektovat osobní a společenské krize.

Výstava Anselm Kiefer přináší komplexní pohled na dílo tohoto významného umělce, přičemž majestátní prostory galerie RA nejen poskytují ideální prostory pro vystavení Kieferových rozměrných pláten, ale byly také inspirací pro vznik několika děl určených právě pro tento prostor. Například instalace Die Erdzeitalter (2014), která vyplňuje ústřední osmihrannou galerii, zhmotňuje historii Země v podobě naskládaných starých a zničených pláten, poškozených knih, seschlých slunečnic a jiných kieferovských motivů. Několik velkoformátových a pomalovaných fotografií kolem místnosti usnadňuje v hromadě objektů identifikovat jednotlivé geologické éry, které odpovídají procesu tvorby a ničení, řádu a chaosu – nejen uměleckých děl, ale i lidských dějin.

______________________________________________________________

Anselm Kiefer / kurátorka: Kathleen Soriano / Royal Academy of Arts / Londýn / 27. 9. — 14. 12. 2014

Barbora Bartůňková | Narozena 1987, vystudovala obor francouzský jazyk a filmová věda na University College London, kde následně dokončila magisterské studium v oboru dějiny umění. V letech 2013-2014 absolvovala kurátorskou stáž v Royal Academy of Arts a pracuje v londýnské galerii Annely Juda Fine Art. Zajímá se především o moderní a současné výtvarné umění, fotografii a film.