Artalk.cz

O neviditelnosti autora

V ateliéru Josefa Sudka, legendy české modernistické fotografie, vystavuje Anna Orłowska studii na téma neviditelnost. Nejde ani tolik o fyzickou neviditelnost fotografie, přestože nějaké snímky jsou zde přítomné, jako o výzkum nebo o ponor do autorčina myšlení.

AJS_OrlowskaAnna_Flat_Earth_Night

Anna Orłowska (1986) se v rámci výstavy Případová studie: Neviditelnost vzdala své pozice fotografky a stala se badatelem na poli vizuální kultury. Vytvořila tak na malém těsném prostoru do široka se rozevírající myšlenkovou mapu zhmotněnou v různorodých fotografických obrazech. Škála velikostí rámů, druhů reprodukcí, stejně tak jako oblastí či témat, kterým se jednotlivé snímky věnují, a jejich pestrá instalace (drobné rámečky na stoličce, zavěšení či opření o stěnu) dodává prostoru lehký nádech jakési „Wunderkammer“.

Orłowské rozhodně nechybí vtip a hravost, díky které celá instalace bilancuje mezi seriózní vědeckostí a škodolibou podvratností. Její silnou stránkou je především to, že se nikdy úplně nepřevrátí na jednu stranu. A tak se obrazy z filmů, kde se objevili neviditelní, mísí s vědeckými i zcela přiznaně pseudovědeckými fotografiemi nebo s fotografiemi, které snad mohou být připsané přímo autorce. Ovšem to, které obrazy vyfotila Orłowská a které stáhla z internetu (v doprovodném materiálu k vyobrazením někdy uvádí i svůj zdroj) se divák na výstavě prostě nedoví.

AJS_OrlowskaAnna_Jednorozec

Tvorba Anny Orłowské reprezentuje příznačný trend v dnešní umělecké produkci. Přestože se autorka vyjadřuje pomocí fotografie, kterou vystudovala v Łódzi a Opavě, stojí její zájem částečně mimo samotné médium. Orłowská fotografii často používá jako formát pohledu na svět, jako klasifikační pomůcku, která jí umožňuje postavit na roveň předměty či výjevy, které by se jinak nesetkaly. V jedné ze svých sérií nazvané Tribute to Moda Polska fotografuje předměty zakoupené nebo získané na lokálním tržišti. Logika práce s nalezeným objektem se promítá i do její práce s nalezenou fotografií, přestože o objektu může být v tomto případě řeč až ve chvíli jeho vystavení v galerii.

Ovšem i zde uniká její tvorba jednoduchému zařazení, či vyřazení ze systému. Podstatným rysem jí samou pořízených fotografií, které ale divák v ateliéru neuvidí, je malebnost koketující
 v některých případech až s hranicí záměrného kýče. Orłowská se ve své tvorbě opírá o estetiku módní a designové fotografie, což často bohužel vede až k přílišnému zhezčení fotografií, které dělají z lidských příběhů či pouliční veteše vyprázdněné modely.

Ve svém pražském výstupu jakoby však vykročila právě na druhý pól své tvorby, v němž je přílišná estetizace zapuzena a umělecký přístup vystřídán přístupem archeologa. Ovšem právě při srovnání její předchozí tvorby se současnou výstavou se nabízí otázka, na kolik byla rozhodující přítomnost kurátora či zadaného festivalového tématu. A opět se zde ocitáme na pomezí znejistění. Možná nakonec nezbývá nic jiného než právě heslo letošního Festivalu Fotograf „Vidět a věřit“ naplnit.

AJS_OrlowskaAnna_Adaptiv off_background_2

Faktem zůstává, že ať už je výstava v ateliéru jakkoliv příjemným zážitkem, postup, ke kterému se autorka nebo kurátor uchýlili, není ničím novým ani objevným. Reflektují spíše oblíbený a účinný trend jakéhosi vizuálního dýdžejingu, který přestože rozhodně neurazí, neukazuje téměř nic z předchozí autorčiny tvorby.

To, co je v ateliéru k vidění, tak není úplně Anna Orłowska, ale spíše příspěvek
 k jmenovanému festivalu. Je to možná zklamání pro ty, kteří se chtěli setkat s tvorbou mladé umělkyně, naopak uspokojeni odejdou ti, kdo přišli kvůli zajímavému konceptu.

______________________________________________________

Anna Orłowska: Případová studie: neviditelnost / výstava se koná v rámci Festivalu Fotograf / kurátor: Tomáš Pospěch / Ateliér Josefa Sudka / Praha / 15. 10. – 23. 11. 2014

______________________________________________________

foto: archiv Ateliéru Josefa Sudka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *