Wortnerův dům jako Kafkův nedosažitelný Zámek

23. 10. 2014Pavel BestaRecenze

Sychravé podzimní měsíce představují vhodnou kulisu pro hloubání nad Franzem Kafkou a jeho dílem, řekli si zřejmě kurátoři Alšovy jihočeské galerie a přeměnili českobudějovický Wortnerův dům na přízračný Kafkův Zámek, respektive výstavu Jaromíra Švejdíka známého také pod pseudonymem Jaromír 99.

Na galerii neobyčejně spletitý a potemnělý prostor Wortnerova domu sám v sobě cosi kafkovského ukrývá. Jako návštěvník v něm totiž neustále kamsi stoupáte, nebo naopak sestupujete. Jednou je to do jakéhosi nadzemního mezipatra, z něhož se pak můžete vydat do místního sklepení, jindy vás zase poloutajené tmavé schodiště vynese skoro až pod střechu galerie. Cestou navíc pořád míjíte množství zavřených i pootevřených dveří, u nichž není zřejmé, kam vlastně vedou; zda jsou určené pro návštěvníky, nebo jen pro personál. Navozuje to atmosféru jednoho méně známého příběhu z Kafkových spisů, v němž jakýsi muž žádá, aby byl vpuštěn do zákona. U první brány ho však zastaví dveřník a varuje ho, že za vraty narazí na dalšího dveřníka, který je ještě silnější než on. Muž se proto raději posadí a čeká a čeká, až nakonec zemře.

Ani jednotlivé místnosti Wortnerova domu netvoří zpravidla kompaktní celek, jak je obvyklé, ale jsou přepažené zdmi, které v nich vytvářejí skrytá zákoutí. Prostě jde o takový malý labyrint, kde máte neustále pocit, že zde s někým hrajete na schovávanou. Tomu bohužel nahrává i obvykle velmi skrovný počet návštěvníků. Tísnivý dojem, že jste některou část výstavy omylem minuli, nebo že se odtud už nikdy nevymotáte, se zde musí zmocnit takřka každého. Nyní tomu nahrává i expozice nazvaná K. jako Kafka. Přídomek jí klidně můžeme dát intimní, neboť ji tvoří jen dvě desítky silně expresivních komiksových prací Jaromíra Švejdíka. Jde o černobílé ilustrace, které vznikly pro knižní komiksovou verzi Kafkova Zámku, jež spatřila světlo světa loni v létě.

„Oslovili mě z britského nakladatelství SelfMadeHero, které se mimo jiné zaměřuje na komiksové adaptace literárních klasiků. Pro mě to byla nabídka, která se neodmítá,“ osvětlil před časem Švejdík důvody, které ho vedly k vytvoření komiksu, jehož děj se společně s americkým scenáristou Davidem Mairowitzem rozhodli přemístit ze Siřemi, kde se měl podle všeho odehrát, do Jeseníku, odkud Jaromír 99 pochází. Zde se v roce 1963 narodil a o dvě desetiletí později založil i svoji první skupinu nazvanou Chlapi z práce. Na počátku své umělecké kariéry se totiž Švejdík věnoval především hudbě, na niž dodnes úplně nezanevřel; nadále kupříkladu působí v elektronickém projektu Umakart. Postupně se ale začal profilovat také jako komiksový kreslíř a autor. Do obecného povědomí veřejnosti se v této oblasti dostal před pár lety díky komiksu Alois Nebel, který se později dočkal i filmového zpracování.

Vizuální provedení Kafkova Zámku se Nebelovi v lecčem podobá. Kresby jsou opět vyvedené v černobílém spektru. Prim v nich hraje především térová čerň, již doplňuje bílá a čas od času také vybledlý odstín šedivé. Postavy a předměty se tak vynořují jakoby ze tmy, nebo s ní naopak splývají. Práce nezapřou inspiraci dílem Franka Millera (Sin City) či ještě spíše argentinského komiksového kreslíře José Antonia Muñoze, jehož grafiky krášlí nové české vydání Cortázarovy povídky Pronásledovatel, kterou loni vydalo nakladatelství b4u publishing. Oproti minulosti jsou ale nynější Švejdíkovy ilustrace expresivnější a zemitě syrovější, což se ke Kafkovi známému svým lakonickým stylem celkem hodí. Také obrysová linka doznala u jesenického rodáka jistých změn – je o něco robustnější a řezavější.

Přesto přese všechno jsou vystavené ilustrace, a zřejmě takové podle zadání být i musely, relativně konkrétní. Vždy je tak z nich hned na první pohled jasné, koho a kde zachycují a o jakou scénu z knihy má zhruba jít. To je sice pochopitelné a ospravedlnitelné, na druhou stranu to ale ubírá efemérnímu Zámku něco z jeho neopakovatelného kouzla. Při jeho čtení má totiž člověk pocit, nebo já ho tedy alespoň měl, že se jeho děj odehrává v mlžném oparu, v jakémsi snu, neskutečném a lehce fantaskním polobdění, kde věci a lidé ztrácejí přesné kontury a stávají se z nich spíše rozostřené stíny než cokoli jiného. A to úplně zprostředkovat Švejdíkovy práce nedokážou. Nejlépe se jim to možná daří, když je jejich tvůrce nechá rozpohybovat, jako se to děje na videu, které si návštěvníci ve Wortnerově domě mohou také prohlédnout.

Zbylé výstavní prostory do 12. října okupovaly obrazy Petra Pavlíka, v posledních letech trochu nespravedlivě přehlíženého malíře a ilustrátora, jehož plátna a sochy vyvolávají ještě tíživější kafkovský pocit marnosti a pomíjivosti než práce Švejdíkovy. Na diváka z nich totiž mnohem výrazněji, i díky abstraktnějšímu a expresivnějšímu pojetí, doléhá existenciální tíseň a snaha dobrat se smyslu života a bytí. „V tomto svém hledání sestupuje malíř do těch nejzákladnějších vrstev, v nichž se beztvaré setkává s tvarem, kde živelné hraničí a přesahuje do spořádaného a uspořádané objevuje smysl chaosu,“ myslí si kurátor Tomáš Vlček. S Kafkovým Zámkem toho mají nejvíce společného obrazy poutnic uprostřed podivně pustých a nehostinných krajin, které přicházejí neznámo odkud a kráčejí neznámo kam. Vlastně o nich víme jen jediné – jdou, zdali před něčím prchají, nebo za něčím spěchají, nám zůstává utajeno.

______________________________________________________________

Jaromír 99: K. jako KAFKA / AJG: Wortnerův dům / České Budějovice / 24. 10. - 16. 11. 2014

______________________________________________________________

foto: archiv AJG

Pavel Besta | Narozen 1984, vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po jejím absolvování pracoval jako redaktor a později i jako šéfredaktor časopisu AKTA HISTORY revue. Vzhledem k tomu, že je synem pražského výtvarníka, obrážel výstavy už jako nemluvně. Proti své vůli tak záhy přičichnul k nezdravě svobodomyslnému ovzduší, jemuž později zcela propadl. V roce 2007 založil internetové stránky e-kultura.cz, jimž dělá šéfredaktora. Vedle toho publikuje články v Literárních a Lidových novinách.