Artalk.cz

Čtenář novin: Patrně je všechno v pořádku?

V rubrice Čtenář novin bychom se měli pravidelně setkávat s komentáři Jiřího Ptáčka k aktuálním událostem. Prvním tématem je účast Jiřího Davida na příštím ročníku benátského bienále.

Benatky

Jiřímu Davidovi nelze upřít jedno. Radost z vítězství ve výběrovém řízení na expozici Československého pavilonu pro 56. ročník Bienále v Benátkách dává neskrývaně najevo. Je v tom až cosi dětinského, chlapecky rozdováděného, protivného a okouzlujícího zároveň.

Na tiskové konferenci k představení vítězného návrhu David ovšem rovnou upozornil, že také lze čekat vlnu kritiky, spekulací a konspiračních teorií. K novému vedení Národní galerie má totiž hodně blízko. Za stávajícího generálního ředitele Jiřího Fajta veřejně bojoval v roztahané kauze jeho jakože nástupu-nenástupu do čela instituce. Kritik Jen Kratochvil ostatně už v referátu o průběhu a obsahu tiskové konference na Artalk.cz zmínil některá fakta, kuloárové šuškandy a anekdoty na téma Davidova úspěchu (zde). S odstupem víc jak týdne se zdá, že tsunami konspirativních teorií nebude až tak hrozivá. U kuloárových šuškand je ovšem důležité mít ucho ve správnou chvíli u správných úst (nebo mít aspoň správné přátele na sociálních sítích) a tak je docela dobře možné, že autor tohoto komentáře nemá tak úplně přehled.

Avšak na Davidově úspěchu přeci jen něco zůstalo k polemickému zamyšlení. Paradoxně to nesouvisí s předloženými projekty a způsobem jejich posuzování, ale se samotným Davidovým rozhodnutím přihlásit se.

Kritický aktivismus ve věci Národní galerie byl „vedlejším úvazkem“ Jiřího Davida již od časů generálního ředitele Milana Knížáka. Veřejná podpora nakonec instalovaného Jiřího Fajta tak završila jednu dlouhou etapu jeho kulturně-společenského úsilí. Nebylo pochyb o tom, že s ním Fajt bude nadále udržovat kontakty. Bylo by vlastně divné, kdyby to nedělal. Dalo se dokonce předpokládat, že mu David bude debatním partnerem nebo dokonce jakýmsi poradcem v záležitostech současného umění. Bylo ovšem třeba vyčkat, jak se situace vyvine.

Vyvinula se tak, že se Jiří David přihlásil do výběrového řízení na Československý pavilon v Benátkách. Předpokládáme, že nemohl tušit, že uspěje, ale logika dobrovolné soutěže je postavena na tom, že každý přihlášený o úspěch stojí. Ve chvíli, kdy Jiří David uspěl, však dal do rukou odpůrcům nového vedení galerie mocný nástroj kritiky.

Jedním z argumentů proti správě NG Milanem Knížákem byly výtky, že ředitel podporuje klientelismus a selektivně hodnotí uměleckou scénu podle toho, jak s kým vychází. Tsunami kritiky Davidova úspěchu ve výběrovém řízení se sice zatím nepřiřítila, ale názor, že pavilon je jakousi odměnou za věrnost, jistě jednou začnou Fajtovi oponenti používat. Jiří David se vždy angažoval za eticky čistší Národní galerii. V podstatě při první příležitosti mu však bylo nepřišlo důležité zvážit, jestli svými kroky nenapomáhá vzniku podezření, že nové vedení galerie kráčí ve šlépějích předchůdců. Ba co hůř, udělal to ve chvíli, kdy se noví lidé v NG pořád ještě rozkoukávají a nic pořádného ještě nemohli vykonat.

David hlasitě a právem vystupoval proti nečistým praktikám v NG po mnoho let. Dilema kriticky uvažující osobnosti tkví vždy v tom, jestli má zavdávat byť jen záminku k pošpiňování „tématu“, na kterém mu záleží. Dovoluji si tvrdit, že David tuto záminku právě zavdal, ale nikoli tím, že vyhrál, ale protože se neubránil pokušení „zkusit to“. Neobstál před výzvou „kam až zajít?“.

Davidova neskrývaná radost je jedna věc. Druhou bude reflexe jeho výstavního projektu Apoteóza s podtitulem Kde domov můj. Věřím, že na ni dojde nejpozději v létě, kdy ji zhlédneme v Giardini. Tento komentář se však týkal věci třetí: příběhu umělce, jehož vlastní profesní ambice byly silnější než rozvážná úvaha, čím NG může být prospěšný, a čím už ne. Národní galerii v Praze zkomplikoval restart, který tak nutně potřebuje, a zpochybnil bezúhonnost lidí, kteří ho mají spustit.

Komentáře

  1. Mila redakce Artalku, uz jsem Janu Kratochvilovi a nyni tedy i Jirimu Ptackovi sdelil, ze nebudu verejne reagovat na jejich texty.
    Janu Kratochvilovi jsem odpovedl osobne mailem a Jirimu Ptackovi dnes na svem FB take.

  2. Jaképak podezření? Jaká konspirace? Mě se na tom naopak líbí, že je to naprosto otevřené a transparentní. Jako v politice, kde si už taky přestali hrát na nějaké ideály a Babiš si místo nějakého trapného lobování rovnou koupil účast ve vládě a ministerstvo financí. Správně, hoši, konec pokrytectví!

  3. Chtěla bych upozornit, že ani v tomto textu, ani v textu Jena Kratochvila nezaznělo, že Jiří David porotu uplácel, či že výběrové řízení bylo jakýmkoli způsobem zmanipulované. Jen Kratochvil pouze v jednom odstavci zmiňuje vazbu mezi Jiřím Davidem a vedením NG, o dalších spekulacích přímo tvrdí, že je považuje za nadsazené a v humoru míněné. Na „velikosti“ celé kauze dodává nejvíce vlastně osoba Jiřího Davida samotného a jeho přístup k obdobným záležitostem. Osobně si myslím, že podezírat komisi a výběrové řízení z neobjektivnosti je jako vytvářet konspirační teorie o tom, že pád newyorských dvojčat naplánovalo CIA ve spolupráci s Židy, zednáři a ufony. K této situaci se však hodí jiný příměr, který zazněl včera v jedné brněnské hospodě. Představte si casino. Ruletu. A šanci že v jednom kole padne nula, na kterou si zrovna vsadil majitel kasina. A ono se to nakonec stane. Takže asi tak. Více než za závažnou považuji tuto příhodu za úsměvnou. Jo a ještě jedna zmínka v té hospodě padla a to ta, že historie si stejně nakonec bude pamatovat jenom to, že dílo pro Československý pavilon vytvářel Jiří David, otázku, kterou zde řeší Jiří Ptáček, už historie řešit nebude.

  4. Nechapu proc Artalk uverejnuje urazlivy „hate“, kterym Dostaluv text bezpochyby je.

  5. Je. Jeho publikování jsem zvažovala, pohybujeme se na jedné straně na hranici nařčení z postavení se na stranu proti Jiřímu Davidovi (což nechci, aby takto vyznělo), na druhé straně je pravdou, že komentář Martina Dostála se také pohybuje na hranici a to hranici jiné. Možná i to o něčem vypovídá a možná jeho publikování nakonec bude mít opačný efekt, než jeho autor původně zamýšlel. Osobně si vážím Jiřího Ptáčka i toho, že daný komentář napsal.

  6. Ja verim, ze je spravne, ze jsi Silvie ten text stahla. Nejde o to jestli ma nebo nema Jiri Ptacek pravdu. Dostal me prekvapil, ze je schopen jako profesionalni kurator vyplodit a hlavne dobrovolne uverejnit takovy zkratkovity plivanec.

  7. O tom, kdo a jak ovlivnil vítězství Jiřího Davida si samozřejmě můžeme myslet každý co chceme. Jistým návodem nepochybně může být reportáž o „výběru“ paní Šorfové do čela GASKu, režírovaný J. Fajtem a J. Třeštíkem (odsouzený zločinec, který coby vystudovaný právník „nevěděl“, že nesmí coby ředitel GASKu udělovat povolení k vývozu kulturních předmětů), jak hezky ukázala reportáž artyčok.tv.
    Zaujala mě však jiná věc. Jiří David s fanfárami oznamuje, jak nová Národní galerie nám konečně ukáže, jak vypadá světová galerie, Jiří Fajt na České televizi vypráví co samozvaný věrozvěst, jak NG musí nastavovat estetickou úroveň celé České republiky, jak se stydí za stav paláce Kinských, atd, atd. Krásná slova, člověk by skoro zaslzel dojetím.
    Pak ovšem přijde oficiální tisková konference NG, na které je představen vítěz konkurzu na ztvárnění československého pavilonu na benátském bienále a co nevidíme. Za stolem sedí – s čestnou výjimkou obou dam (Marie Klimešové a Kataríny Rusnákové) – banda jakýchsi podivných vagabundů (viz http://www.ngprague.cz/detail-novinky/ceskou-republiku-na-56-rocniku-bienale-umeni-v-benatkach-bude-reprezentovat-jiri-david). Ani jeden z pánů neuznal za vhodné vzít si při této příležitosti kravatu, Jiří Fajt nemá ani sako, patrně právě přišel z procházky v zabahněném parku, jak o tom svědčí boty na vysoké podrážce). Vítězný Jiří David sice sako má, pod ním však sportovní tričko, dále opět světlé kalhoty a dokonce jsme nuceni prohlížet si jeho holá lýtka, neboť evidentně netuší, že do společnosti je třeba se vybavit tmavými ponožkami, zabraňujícími odhalení lýtek.
    Takto má tedy vypadat ta nová Národní galerie a takto bude nastavena vizuální kultura celé České republiky? Toto je pánové vizuální kultura frajírkovských buranů, nikoliv prestižní státní instituce a celé země.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *