Letošnímu StartPointu dominuje video

V centru současného umění DOX právě probíhá výstava diplomových prací studentů z evropských uměleckých škol, kteří byli nominováni na cenu StartPoint: Prize for Emerging Artists 2014. I když je soubor vystavených děl výsledkem kurátorského výběru, který bude vždy subjektivní, nabízí poměrně zajímavou sondu do obecných tendencí a témat nastupující generace umělců.

Lisa-Marie Vlietstra / laureátka ceny StartPoint 2014

Projekt StartPoint vznikl v roce 2003 z iniciativy Marcela Fišera, tehdejšího ředitele Galerie Klatovy/Klenová. Od samého začátku se jednalo o projekt soutěžní, v němž tým kurátorů mapoval diplomanty českých vysokých uměleckých škol, a mezinárodní odborná porota následně vybrala vítěze. Výstava či rezidenční pobyt jsou aktivitami podporujícími hlavní význam soutěže, kterým je promo začínajícím umělcům, upozornění na mladé talenty a jejich počáteční uvedení na profesionální výtvarnou scénu. Idea je to příhodná. V poměrně velkém množství různorodých absolventů (bez ohledu na jejich oborové zaměření, samotná soutěž je otevřená všem od klasické malby přes fotografii po intermediální instalace) se často ztratí to zajímavé, StartPoint tedy může fungovat pro širší veřejnost jakožto prvotní navigátor pro orientaci v současném mladém umění. Zároveň dává začínajícím umělcům možnost vystavovat v prostorách profesionálních galerií a muzeí, jako je právě centrum DOX, které cenu hostí již potřetí.  Od roku 2006 je soutěž rozšířena na evropské umělecké vysoké školy. Bukurešť – Košice – Bratislava – Ostrava – Brno – Praha – Drážďany – Norimberk – Antverpy – Gent – Amsterdam – Haag – Paříž, to je výčet lokalit, které byly v tomto roce zmapovány a nejlepší umělecké práce absolventů nominovány na cenu StartPoint: Prize for Emerging Artists.

Držitelkou ceny StartPoint 2014 je holandská umělkyně Lisa-Marie Vliestra. Její práce se skládá ze tří krátkých videí, pozoruhodných obrazem i zvukem. Všechny videa spojuje autobiografický charakter a autorčina snaha porozumět vlastnímu osobnímu dědictví prostřednictvím vzájemné komunikace či dokonce až konfrontace s vybranými členy rodiny, kteří nejvíce ovlivnili její osobnost a potažmo také tvorbu a zážitek diváka. Lisa-Marie Vliestra vítězstvím získala rezidenční pobyt v Praze a samostatnou výstavu, která povětšinou probíhá paralelně s následujícím ročníkem StartPointu.

Výstava je umístěna v zadní budově centra DOX a zabírá dvě patra věže. I přes snahu prostory rozčlenit a každému vystavenému dílu dopřát dostatek místa a divákovi trochu pohodlí, se některé části instalace navzájem ruší, v prvním úseku hlavně zvukově. Například do RESORTu Martina Hrubého doléhají hlasité zvuky videa Talk & Twerk Alžběty Bačíkové z brněnské FaVU.

Alžběta Bačíková: Talk & Twerk

Pro pochopení významu videa Talk & Twerk je téměř nutné prostudování konceptu, ovšem velký prostor, korespondující s tanečním sálem, v němž se odehrává dialog dvou generací lektorek různých oborů, mu svědčí. Naopak RESORT je umístěn v tmavé místnosti, připomínající malé art kino. Je to velmi šikovné řešení, podtrhující dokumentární ráz videa, které vypráví pohnuté události rekreačního objektu na Orlíku. Video zaujme a donutí si počkat na závěr. Pro mne osobně je právě Hrubého RESORT hlavním překvapením výstavy. Zřejmě proto, jak si obrazem, střihem či narací dokáže udržet divákův zájem a jak šikovně postavou vypravěče propojuje všechny tři osudové body historie i architektury místa. Neudiví proto, že Martin Hrubý získal v rámci StartPointu za dílo RESORT čestné uznání poroty.

Obě zmíněná videa v prostoru dominují na úkor instalace Dominika Hlinky, přestože ta je tím prvním, co při vstupu do výstavy vidíme. Hlinkova Telematic Method strádá na prostorových možnostech výstavy zřejmě nejvíce. Konfrontace digitální versus analogové a člověk versus počítač, stejně jako i téma nedokonalosti, jsou už přeci jen natolik vyčpělá, že se zřejmě neobejdou bez podpůrného efektu ve způsobu zpracování či instalace. Hlinkovo zpracování působí suchopárně. Chybí mu původní záměr autora prezentovat dílo jako dva prostory oddělené zdí s vybouraným průhledem. Bez podobné snahy o oddělení a současné propojení komunikačním koridorem, který průhled znázorňuje, to prostě celé nějak nefunguje.

Barbora Kleinhamplová / držitelka ceny Českých center

Druhá část výstavy, oddělená schodištěm spíše z důvodu architektury centra DOX než záměrně, prezentuje zbylé diplomové projekty. Působí trochu stísněně, jakoby bez volného místa na stěně. V důsledku toho některá díla zapadnou, jiná naopak přitáhnou více pozornosti. Výstavní síň je zhruba v polovině předělena bariérami, které tvoří prostor pro laureátku ceny Českých center Barboru Kleinhamplovou a její video Důvěryhodný vztah, jenž je zajímavou inscenací brainwashingového školení. Autorce ovšem nejde pouze o odehrávající se příběh, ale spíše o situaci iracionality, v níž se jindy exaktní a logická ekonomická věda ocitá, stejně jako i o otázku etiky a manipulativního vztahu mezi umělcem a nic netušícím účastníkem performance.

Na výstavě zaujímá speciální místo, jakožto jediný malíř, Eric Keller. Kellerova série maleb na dřevěných deskách vypovídá o anonymitě, izolaci i komunikační propasti mezi jedinci a místy v současném sociálně-urbánním prostoru. Opuštěné zastávky, téměř nepřítomné postavy, osamělá dvojice teenagerů. Celou přízračnost série potom umocňuje specifická barevná paleta, pracující s neonovými barvami, které jsou zamlžené a iluzorní jako samotný příběh v obraze. Vynikají také dvě větší konceptuální instalace Naamy Zusman a Gitty Hendrikx, které od sebe odděluje jen malý pás vyplněný autobiografickými a zároveň děsivými akvarely Pegah Amini. Esteticky a vizuálně obě instalace působí nesourodě, zamyslíme-li se však nad jejich tématem, můžeme vysledovat podobnost – opakující se dekonstrukce a konstrukce.

Eric Keller: Coswig

Na letošní přehlídce nominovaných prací z celé Evropy lze vysledovat zájem mladých umělců o téma vlastního sebeurčení v procesu komunikace se svým okolím. Pro velkou část vystavených diplomových prací je charakteristický dokumentaristický přístup, postupné mapování vlastního příběhu, osudů lidí i architektury, konfrontace zdánlivě nesouměřitelných prvků a dekonstrukce až na samý základ a opětovné sestavení skládačky, která má pomoci odpovídat na otázky o vlastním postavení v současném světě.

______________________________________________________________

StartPoint: Prize for Emerging Artists 2014 / Centrum současného umění DOX / Praha / do 27. 10. 2014

Vystavující umělci: Pegah Amini (AdBK Nürnberg) / Alžběta Bačíková (FaVU Brno) / Kateřina Dobroslava Drahošová (FU OU Ostrava) / Gitte Hendrikx (KABK Den Haag) / Dominik Hlinka (VŠVU Bratislava) / Martin Hrubý (VŠUP Praha) / Eric Keller (HfBK Dresden) / Barbora Kleinhamplová (AVU Praha) / Manuela Marcovici (UNArte Bucuresti) / Kevin Rouillard (ENSBA Paris) / Lisa-Marie Vlietstra (GRA Amsterdam) / Naama Zusman (HKU Utrecht)

Kurátorský tým: Pavel Vančát, kurátor projektu / Marcel Fišer, ředitel GAVU Cheb, koordinátor projektu / Ondřej Chrobák, šéfkurátor Moravské galerie v Brně / Lucia Gavulová, kurátorka Slovenské národní galerie, Bratislava

______________________________________________________________

foto: archiv DOX, archiv StartPoint