TZ: Tanec v ruinách. Nálezy Jiřího Koláře

Tanec v ruinách. Nálezy Jiřího Koláře / Galerie Smečky / Praha / 24. 9. – 22. 11. 2014

Tanec v ruinách. Nálezy Jiřího Koláře / výstava ke 100. výročí narození

Galerie Smečky, Praha / 24. 9. – 22. 11. 2014

Kurátorky: Marie Klimešová, Marie Bergmanová

Až dosud se zdálo, že raná vrstva koláží Jiřího Koláře (24. 9. 1914, Protivín – 11. 8. 2002, Praha) je rozptýlena v nedohledatelných sbírkách doma i v zahraničí, je obtížně přístupná a její přibližnou podobu můžeme poznat jen díky několika málo uchovaným kolážím a publikovaným reprodukcím.

O to větší překvapení přinesl nedávný nález značného množství děl, včetně těch z přelomu padesátých a šedesátých let. Výstava v Galerii Smečky a stejnojmenná kniha, která k ní vychází v nakladatelství Arbor vitae, přinášejí, symbolicky v roce stého výročí básníkova narozen&i acute;, přísný výběr z tohoto souboru, skrytého od emigrace Jiřího Koláře až dodnes. Není vyloučeno, že se na pečlivém a početném výběru podílel samotný Kolář, neboť jde o zásadní a reprezentativní průřez jeho dílem a současně o velmi osobní práce.

Název Tanec v ruinách. Nálezy Jiřího Koláře naznačuje balancování mezi destrukcí slova a destrukcí obrazu, spojené s hledáním a nalézáním nových možností, jak vyjádřit intenzitu životního pocitu v rozporuplném období přelomu padesátých a šedesátých let. Právě tehdy se koláž stala dominantní formou Kolářova tvůrčího vyjadřování. V několika cenných ukázkách datovaných rokem 1959 přináší výstava doklady o prvních krocích na t&e acute;to cestě, která se poprvé završila v roce 1962 malou samostatnou výstavou Depatesie v Klubu výtvarných umělců v pražském Mánesu.

Tvůrčí explozi prvních tří let můžeme sledovat v ucelené řadě působivých prací, které výrazně rozšiřují obvyklou představu o Kolářově díle. Jsou zde ale zastoupeny i reprezentativní práce z poloviny šedesátých let, zejména z pop-artové série. Navázal v ní na svůj dávný průzkum městského folklóru. Ten mimochodem Koláře spojoval s dalším letošním stoletým jubilantem – Bohumilem Hrabalem, který mu přinášel ze Sběrných surovin, kde pracoval, početný papírový materiál a pro jehož Automat Svět (Mladá fronta 1966) naopak Kolář vytvořil sérii ilustrací. Pop-artová série z let 1964–1965 dokládá, jak brzy Kolář dospěl k dokonalé výtvarné formě, ale jak smysl jeho vizuální tvorby zároveň nelze touto formou omezit. On sám ji vždy označoval za vizuální anebo evidentní poezii a byla pro něj jednou z možností, jak vyjádřit paradoxy doby.

Padesát pět let od počátku Kolářova „tance mezi ruinami“ lze konstatovat, že intenzita jeho prvních objevů nezmizela. Se zkušeností pozdějších konceptuálních proměn výtvarného umění dnes možná můžeme objevnou otevřenost básníkovy tehdejší tvorby ocenit lépe, s větším porozuměním, než tomu bylo počátkem šedesátých let, kdy se svými kolážemi začínal vystupovat na veřejnost. Syntetická kvalita výtvarného a básnického gesta, přesnost form y spolu s matoucím, ale přitom apelativním obsahem potvrzuje jejich hodnotu jako jednoho z klíčových projevů českého poválečného umění.

Experimentální, hledačský charakter Kolářova díla podtrhuje i typografie výstavy a nekonvenční koncepce knihy, která je dílem Petra Bosáka a Roberta Jansy, 2014 Designers.