TZ: Benedikt Tolar

Benedikt Tolar / Na plech / Galerie města Plzně / Plzeň / 21. 8. - 1. 10. 2014

Benedikt Tolar: Na plech

Galerie města Plzně

21. 08. 2014 – 01. 10. 2014

kurátor: Jindřich Lukavský

Putování po současné výstavě Benedikta Tolara začneme menší odbočkou.Odbočky jsou důležité. Díky nim víme, že nám uniká přímý hlavní směr a můžeme jej potom lépe dosáhnout. Ne vždy nejkratší cesta vede k cíli.

Jistě znáte původ slova skalp. Podle Online Etymology Dictionary se slovo objevuje v Británii okolo poloviny 14. století a znamená „vrchol hlavy včetně vlasů“. Je odvozeno pravděpodobně ze staré norštiny, v níž skalli znamená „holou hlavu“ a skalpr potom „pouzdro, pochvu“. Tolik kontext etymologický. Z antropologických pramenů se dozvídáme, že technika skalpování je doložena již v prehistorii, a že kůže s vlasy stažená z hlavy nepřítele sloužila jako válečná trofej. Ovšem předcházel jí ještě zajímavější výrobní postup. V Británii jsou z období 15 tisíc let před Kristem doloženy případy tří lidských mozkoven použitých jako obřadní poháry. Přitom dochází k jistému paradoxu.

Poražený, obětovaný – tedy někdo, kdo podlehl, byl přemožen, zabit, se následně stává předmětem hluboké pozornosti, obřadní a estetizující péče. Tedy alespoň menší část z něj. Skalpy jsou pečlivě zastřihovány, kůže je činěna, macerována a vypínána, vlasy jsou spleteny, obarveny a ozdobeny, z lebky jsou ořezány veškeré měkké části, nahrubo odlámány obličejové kosti a pečlivě opracovány okraje mozkovny. Zbytek je odpad.

Evropská kultura urazila od té doby jistou vzdálenost, která způsobila, že podobné nakládání s živým subjektem by bylo dnes považováno za chorobné. Ztráta hlavy, nebo její pokrývky se objevuje takřka výhradně v ustálených metaforických obratech – získat něčí skalp, přinést na zlatém podnose, ztratit hlavu, jednat bezhlavě, atd. Právě proto je lákavé se k tématu vrátit a pokusit se jej přehodnotit prostřednictvím reálné matérie. Dialektika konvexních a konkávních forem je plná symbolického napětí. Tak se hlava (střecha, atd.), vypouklý mužský symbol, stětím a obrácením mění na číši (dno, apod.) - ženskou prohlubeň. Obé se reversibilně snoubí.

Učinit z čehosi trofej znamená aranžovat artefakt s okázalou úctou, umístit jej na posvátném okrsku. S trofejí je třeba opakovaně obcovat, je třeba se jí kochat. Ostatně proto například entomologové své preparáty umisťují s velkou péčí do skleněné krabičky a vitríny. Benedikt Tolar, sochař, své trofeje vystavuje v galerii. Namísto lidských těl však provádí resekci a skalpuje ready-made.

A tady se z menší odbočky vracíme k podstatě věci. Antropolog Jaroslav Malina a kolektiv se přiklánějí k názoru, že slovo skalp je odvozeno z anglického slovesa to sculp - „dělat sochařinu; dělat model, tesat do kamene“. Byť se možná jedná o podlehnutí kouzlu fonetické asonance, znamenalo by přijetí této teorie jedinou věc. Benedikt Tolar jako první na světě pochopil pravou podstatu sochařství – brát skalpy. A proto můžeme zvolat: Sculptor je mrtev, ať žije skalper1!

Jindřich Lukavský

1 Skalper (čti: skalpr) je anglický obchodní slengový výraz pro obchodníka, kteří se snaží profitovat na minimálních pohybech. Skalper je většinou intradenní obchodník, který vstupuje do trhu často i pouze na pár vteřin, aby s mnoha kontrakty inkasovat profit třeba jen 10-20 USD na kontrakt. Skalping je nejnáročnější způsob obchodování, vyžadující mnoho zkušeností. Skalper je jediný druh obchodníka, který dokáže profitovat, i pokud je v trhu Chop.