Artalk.cz

Program ke Grey Gold by si zasloužil důmyslnější přípravu

Recenze doprovodných programů prozatím uzavírá text o workshopu realizovaném v Domě umění města Brna v rámci výstavy Grey Gold. V budoucnu hodláme příspěvky tohoto typu přinášet pravidelně a mapovat tak současnou českou, případně zahraniční scénu právě z pohledu lektorských oddělení.

GG_01

Osobně považuji Grey Gold za hlavní letošní událost v Domě umění. Předcházela jí sice výstava Jiřího Kovandy, ta však byla „pouhou“ reprízou projektu realizovaného v Polsku, zatímco Grey Gold – prezentující díla z poslední doby od českých a slovenských umělkyň nejstarší generace – je výsledkem tříleté práce týmu vedeného ředitelkou Domu umění Terezií Petiškovou. O to více zamrzí, že animace nelze označit ani za druhotný přístavek k výstavě, který by osvětloval sociologicko-psychologický kontext projektu, jenž z výstavy samotné nevyznívá.

Dům umění města Brna funguje dlouhodobě tak, že doprovodné programy pro širokou veřejnost vytváří (i ve spolupráci s kurátory) osoba, která v galerii pracuje – v současné době Lenka Sedláčková – zatímco aktivity pro školní skupiny mají na starosti studenti Katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty MU, aktuálně pod vedením Jany Reichel. I ze samotného Domu umění zaznívá, že tento model není funkční, oficiální politika Domu umění je však taková, že si na spolupráci s vysokou školou zakládá. To je v pořádku, ukazuje se však, že by bylo více než potřeba hledat jinou formu takovéto spolupráce. Pokusím se to vysvětlit na konkrétním programu, kterého jsem se zúčastnila.

Doprovodný program byl určený pro studenty střední školy, vedly jej dvě lektorky – studentky magisterského programu – Markéta Hořínková a Markéta Podivínská. Program začaly tím, že nechaly studenty, aby si výstavu prohlédli sami, a na základě jejich postřehů se společnými silami pokoušeli přijít na to, co má výstava prezentovat. Následovala výtvarná činnost: vystřihování papírů a fólií, inspirované dílem jedné z autorek, a teoretický úkol spočívající v tom, že si studenti opět sami ve dvojicích obešli výstavu, vybrali některé z děl, jež měli popsat či uvést, proč je zaujalo, a následně své postřehy prezentovat lektorkám a ostatním spolužákům. GG_03

Ve zvoleném modelu se neobjevuje prvek „klasické“ komentované prohlídky, kterou značná část pořadů začíná. To by bylo samo o sobě osvěžující, nebýt důvodu, proč tomu tak u této výstavy je. Lektorky o výstavě nevěděly více než to, co se dočetly v tiskové zprávě. Zúčastnily se také tiskové konference, tam však další informace nedostaly. S kurátorkami nemluvily, ani s nimi výstavu neprošly, publikace katalogu má zpoždění, další materiály – například obsáhlou korespondenci kurátorek s umělkyněmi – od galerie nedostaly, ani si ji nevyžádaly. Vytváření programu ke Kovandovi bylo prý snazší, protože se jednalo jen o jednoho umělce, o němž šlo něco dohledat, ale hledejte informace o devatenácti umělkyních, zvlášť když je zrovna zkouškové.

Docela vhodně zvolený model pořadu (který lektorky vytvářely společně se školitelkou Janou Reichel) pracující s tím, že informace, na které si sám přijdu, si lépe zapamatuji než ty, které mi někdo odříká, tak krachuje hned v úvodu, kdy se od lektorek dozvídáme, že koncept „prezentace umění pouze od žen“ byl zvolen proto, že v přízemních prostorách vystavuje rakouská umělkyně – tedy také žena. Při výtvarné činnosti pak lektorky nechávají studentům zcela volnou ruku, což vede v některých případech k malování motýlků a obláčků namísto práce s průsvitnými fóliemi. Naopak kladně hodnotím, že se v průběhu výtvarné činnosti lektorky ptaly na obecné otázky týkající se jejich vztahu k umění: „Byli jste v někdy v nějaké jiné galerii?“, „Znáte nějaké současné umělce?“, i zde však lektorky narážejí na své omezené teoretické zázemí, a to když na otázku „Co je to kunsthalle?“, kterou samy studentům položily, odpovídají, že je to galerie, kde se vystavuje současné umění od žijících autorů.

Za naprostou katastrofu pak považuji interpretace konkrétních děl, kdy výstupy lektorek vyznívaly přinejmenším stejně amatérsky jako ty od studentů: „Jsem ráda, že jste si tento obraz vybrali, protože já jsem tu asi pošesté a ještě nikdy jsem si ho nevšimla.“ Na druhou stranu si myslím, že obzvláště jedna z lektorek, která se podobných komentářů zdržovala, má značný potenciál se v budoucnu stát dobrou galerijní pracovnicí. Jen by potřebovala mít čas a možnost se o výstavě více dozvědět. I s kolegyní si stěžovaly, že hodiny ve škole nejsou dostatečně koncipované na přípravu, že se o programech baví až po jejich zakončení a že se na konkrétní výstavě střídá několikero dvojic studentů, takže žádný z lektorů nemá šanci si ji zažít a podle toho přizpůsobovat doprovodný program. GG_02

Záměr této rubriky – poukázat na podceněnost lektorských oddělení – se zde projevuje až fyzicky bolestivě. O něco lépe pak vyznívá doprovodný program pro veřejnost, který má „dokonce“ svůj vlastní letáček distribuovaný v galerii, na webu jej nalezneme pod odkazem na konkrétní výstavu. Sestává se z komentovaných prohlídek kurátorkami, setkání s jednotlivými umělkyněmi, přednášek, divadelního představení, koncertu, performance a workshopů. Předpokládám, že právě přednáška socioložky o aspektech stárnutí a kreativity může být právě oním prvkem, který výstavě dodává další rozměr a zasazuje ji do kýženého kontextu. Na druhé straně workshopy a programy, mezi které patří tvorba patchworkové deky, kresba barevnými pastely či performance s názvem Frotáž, mohou působit jako aktivity, které bychom primárně očekávali v nějakém centru volného času. Co pro mě tedy z návštěvy Domu umění vyplývá? Primárně prosba o hledání jiných modelů. Zkoušejme to jinak, když se to nepovede, nevadí, neopakujme však již formulované chyby.

______________________________________________________________

Grey Gold, České a slovenské umělkyně 65+ / kurátorky: Vendula Fremlová, Terezie Petišková, Anna Vartecká / Dům umění města Brna / Brno / 30. 4. – 3. 8. 2014

______________________________________________________________

lektorky doprovodného programu: Markéta Hořínková, Markéta Podivínská (pod vedením Jany Reichel, doprovodný program pro školy a skupiny zajišťuje PedF MU) ______________________________________________________________

nabídka doprovodného programu: zde

Komentáře

  1. Ráda bych reagovala na Váš článek a v některých bodech ho korigovala nebo určité věci vysvětlila.
    V Domě umění je opravdu dlouhodobým a velmi táhlým problémem absence profesionálního lektorského oddělení, ideálně interního, nicméně dosud se nepodařilo získat finanční prostředky ani na dlouhodobou odbornou externí spolupráci. Jakousi náhražkou je tedy alespoň spolupráce s Pedagogickou fakultou, která neprobíhá ideálně, jak v článku píšete (nejsem si jistá, z čeho vznikl dojem, že naše „oficiální politika“ je taková, že si na spolupráci s PedF zakládáme, nebo že si na ní zakládá současné vedení), především vidím problém v tom, že se jedná o neodborně vedené programy, kdy supervize není dostačující a Dům umění se tak stává čistě experimentální půdou v této oblasti, aniž by mohl garantovat nějakou úroveň a programy propracované do hloubky. Což je samozřejmě velice špatně – aniž by bylo něco špatného na tom, že si někde něco studenti zkouší, i to je potřeba, ale prostě jinak a v jiné míře. Nicméně tohoto problému jsme si sami dobře vědomi a budeme usilovat o jeho řešení. Tedy v první řadě budeme muset získat finance pravděpodobně z jiných zdrojů, než je příspěvek od magistrátu.
    Mimochodem – otázka taky je, zda můžete alespoň trochu něco objektivně posoudit, pokud se seznámíte jen s malou částí, v tomto případě jen s jedinou animací, zdá se.
    Za úplně povrchní a nezodpovědné považuji hodnotit něco jen podle názvu v letáku, aniž byste se programu zúčastnila – používáte sice způsobové sloveso „mohou působit jako aktivity“, ale jakmile něco takového napíšete do veřejného média, je poměrně jistota, že tím i veřejnost určitým směrem ovlivníte.
    Doprovodné programy pro veřejnost vytváří opravdu osoba zaměstnaná v Domě umění. Co se týče Grey Gold, program mimochodem ideově sestavil především Petra Maška, jako původně interní a následně externí osoba, já ho doplnila (i ve spolupráci s kurátorkami výstavy) a vše zprodukovala, tři pořady vymyslely studentky kurátorských studií UJEP. Tedy je to kolektivní práce, kdy tentokrát probíhala spolupráce s externími osobami. To jen zmínka na okraj.
    Tento kolektiv si je nicméně plně vědom toho, že Dům umění není tzv. centrum volného času. Frotáž byla performance lecture realizovaná ve spolupráci s JAMU, krásný nápad Petra Mašky, jak se zabývat výtvarnou technikou v jiném médiu, v tomto případě tedy dramatickém. Akce byla inspirována dílem Adrieny Šimotové. Rozhodně nešlo o výuku techniky frotáže, ale o propojování výtvarného a dramatického umění, případně se na to také můžeme dívat jako na performativní reflexi díla AŠ, která je v jejím případě nasnadě. Patchwork byla akce především pro Týden města, která měla probíhat ve veřejném prostoru – v parku za DU. Kvůli špatnému počasí takto neproběhla a to byl z mého pohledu hlavní důvod, proč se nevydařil náš záměr – hlavním cílem rozhodně nebylo učit někoho šít klasický patchwork, ale vytvořit jeho „punkovou“ verzi v podobě obří komunitní deky narychlo spíchnuté z velkých dílů látky. Deka měla potenciálně mít ještě další překvapivá použití ve veřejném prostoru. A co se týče „kresby barevnými pastely“, opět se nejednalo o výuku techniky, ale o setkání s Inge Koskovou, jednou z vystavují cích umělkyň, kdy šlo především o nahlédnutí do jejího způsobu práce a uvažování.
    Obecně bychom se rádi ohradili vůči recenzím, které podávají zkreslený obraz (ze své podstaty je vždy do určité míry zkreslený, protože jde o subjektivní pohled jedné osoby, která by ale měla usilovat o maximální objektivnost). Podobným způsobem např. Petra Hlaváčková v recenzi výstavy Grey Gold v Art&Antiques našla v doprovodném programu akci, která měla potvrdit její pohled na výstavu jako na „segregačně vyznívající“ (rozuměj segregující seniory od mladších generací), kdy z celého programu jmenuje pouze taneční workshop pro dospělé 60+. Proč si nevybrala např. koncert sboru seniorek Elpida s Martinem Hůlou nebo třeba setkání vystavujících umělkyň se studentkami kurátorských studií a veřejností, je zřejmé.
    Dopředu díky za vaši snahu vyvarovat se zavádějících tvrzení.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *