Maximum možného (o barokní výstavě na Havlíčkobrodsku)

Panoramatu Havlíčkova Brodu dominuje tamburová kupole děkanského kostela. Mariánskou statui na náměstí obklopují vesměs barokní průčelí měšťanských domů. Za hradbami stojí bývalý augustiniánský klášter a poutní kostel Nejsvětější Trojice. Právě tyto všudypřítomné památky barokní éry přibližuje výstava Baroko na Havlíčkobrodsku.

Vystavování barokního umění má v Čechách dlouhou tradici, sahající do předválečného období, přičemž v poslední době se baroko dočkalo syntetických (nejvýznamnějšími akcemi byly výstavy Sláva barokní Čechie , NG Praha 2001, Olomoucké baroko, Muzeum umění Olomouc 2010) i monografických (Karel Škréta. Doba a dílo, NG Praha 2010) výstav.

Autoři recenzované výstavy Aleš Veselý (Galerie výtvarného umění Havlíčkův Brod) a Ladislav Macek (SOkA Havlíčkův Brod) si předsevzali představit barokní umění na českomoravském pomezí Vysočiny. První část výstavy v sídle spolupořádajícího Muzea Vysočiny je uvozena výkladem o historii Havlíčkova Brodu a ukázkami děl spjatých s měšťanským mecenátem. Autoři si důsledně všímají náboženského života a vlivu kultu na objednavatelskou činnost. Vedle osobnosti místního děkana Jana Křtitele Seidla připomínají i význam augustiniánského kláštera v oblasti výtvarného umění a místního školství. Dalším tématem jsou městské korporace, zejména cechy a náboženská bratrstva. Druhou část výstavy v Galerii výtvarných umění věnovali autoři vedle mannheimské hudební školy (spjaté s regionem osobností Jana Václava Stamice) zejména barokním památkám z okolí Havlíčkova Brodu. Dominantní pozornosti se dostalo stavební činnosti Dietrichsteinů, vlastníkům rozsáhlého polensko-přibyslavského panství. Na výstavě je však zastoupen i mecenát lokální šlechty, ať již nobilitovaného měšťana, nebo vojenského podnikatele či venkovského šlechtice. Chef-d'œuvrem výstavy je náznaková rekonstrukce Rohrbachovy řezbářské výzdoby oltáře sv. Kříže se sousoším Kalvárie z úhrovského zámku. Bohatý soubor vystavených řezeb a maleb doplňují písemné prameny, plány a jejich faksimile i památky uměleckého řemesla, jako jsou liturgické potřeby, textil či pečetidla.

Mimo muzea a galerie je součástí výstavy také návštěva bývalého augustiniánského kláštera s kostelem Sv. rodiny a děkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Přesah z galerie do sakrálních interiérů s intaktně dochovaným oltářním zařízením umožňuje zasazení uměleckých solitérů, prezentovaných v muzeu a galerii nutně izolovaně, v jejich původním kontextu. Právě otázka vztahu prostředí a uměleckého díla je na výstavě tematizována zásadním způsobem, byť zřejmě ne vždy tak, jak autoři zamýšleli.

Dispozice muzea jasně odráží stavební historii někdejšího měšťanského domu. Instalace děl do těchto nesourodých prostor vzbuzuje rozpaky, ať již kvůli místy nedostatečnému osvětlení (zejména v jinak pozoruhodném kvelbu s díly cechovní provenience), nebo kvůli nepřehlednému komunikačnímu schématu. „Devadesátková“ adaptace sousedního měšťanského domu pro galerijní účely byla oproti tomu jednotně pojatá, přesto je galerie (zaměřená na moderní a současné umění) pro vystavování velkoformátových barokních děl opět spíše nevhodná. Za všechny příklady lze uvést instalační klasiku – umístění rozměrného portrétu na malou podestu úzkého schodiště… Tyto nedostatky však nemluví proti výstavě jako takové, spíše jsou svědectvím o situaci regionálních výstavních institucí obecně. Omezení prostor si jsou ostatně autoři výstavy dobře vědomi, o čemž svědčí snaha o jejich zušlechtění jednotně pojatou paneláží a kultivovanou grafikou.

Podstatnější jsou otázky po smyslu prezentace barokního umění v regionální instituci. Akcent na regionální tvorbu má po mém soudu zásadní význam pro budování lokální paměti, v ideálním případě může návštěvníkovi pomoci objevit krásu v zevšednělých památkách. Je však otázkou, zda nebyl záměr o syntetické uchopení barokního umění v regionu až příliš ambiciózní. Nebyla by divácky snáze uchopitelná prezentace dílčího výseku z fenoménu havlíčkobrodského baroka (monografická výstava Řehoře Thényho či Ignáce Rohrbacha, monotematická výstava o mannheimské hudební škole, hlubší přiblížení konfraternit…)? Snad nejzásadnější nejistotu pak vzbuzuje otázka, zda vůbec můžeme jako uměleckohistoričtí insideři připravit výstavu dostatečně atraktivní pro ne-odborníky, aniž bychom zároveň neslevili ze svých nároků na „vědeckost“ (k tomu aktuální in margine MB)? Není odborná poctivost v konkurenci marketingové masáže kýče (viz Reynek) a postupující „disneylandizace“ volného času odsouzena k neúspěchu a diváckému nezájmu?

Veselý s Mackem nejsou ve svém hledání cest k prezentování barokního umění v regionech sami, v poslední době se objevilo několik nových stálých „barokářských“ expozic. Výběrově jde o Muzeum barokních soch v Chrudimi (zde), kde jsou sochy a malby zasazeny do minimalisticky upraveného bývalého klášterního kostela sv. Josefa (adaptace Projektil architekti, s. r. o.). Tlak na „zážitkovost“ výletu za uměním je v Muzeu barokních soch zhmotněn v projekci dojímavého filmu Kamenný příběh. Naopak instalace barokních děl ze sbírek Alšovy jihočeské galerie v někdejším borovanském klášteře se spoléhá především na souhru vystavených soch a autenticky rekonstruovaných prostor. Oba počiny jsou reprezentativní ukázkou snah o umístění barokních uměleckých děl v náznaku původního kontextu, jehož nelze v galerii bezezbytku dosáhnout.

Přes všechny dílčí výhrady dosáhli Aleš Veselý a Ladislav Macek za daných podmínek maxima možného. Svůj záměr představit barokní umění na Havlíčkobrodsku ve všech jeho podobách zvládli beze zbytku, nepochybně i díky vstřícnosti četných zapůjčitelů. Výstava jednoznačně stojí za pozornost nejen jako příspěvek k diskusi o vztahu centra a regionu, ale především kvůli řadě mimořádně zajímavých exponátů, zasazených s hlubokou badatelskou erudicí do původního kontextu. Výstavu tak lze celkově hodnotit jako zásadní příspěvek k poznání objednavatelského prostředí v barokním královském městě i okolí a významný podnět k doplnění stávajícího poznání. Kultury milovní návštěvníci mají k výletu za barokem na Havlíčkobrodsku příležitost do 7. září 2014, badatelsky orientovaní zájemci ocení vzorný katalog.

______________________________________________________________

Baroko na Havlíčkobrodsku / kurátoři: Aleš Veselý a Ladislav Macek / Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, Muzeum Vysočiny / Havlíčkův Brod / 23. 5. - 7. 9. 2014

______________________________________________________________

foto: archiv Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě