TZ: Svět práce ("Live in Your Head") / Mluv, abych tě viděl / Obrázek

Svět práce ("Live in Your Head") / Mluv, abych tě viděl / Obrázek / Galerie TIC / Radnická 4 / 17. 6. - 30. 7. 2014 

Výstavní blok 4

18. 06. — 30. 07. 2014 ,

vernisáž 17. 06. 2014, 17.30

Galerie TIC / Radnická 4 / Brno

www.galerie-tic.cz

Galerie U Dobrého pastýře

SVĚT PRÁCE (“LIVE IN YOUR HEAD”)

Dušan Zahoranský, Filip Cenek, Jan Šerých, Katarína Hládeková, Markéta Lisá a Lenka Vítková, Oldřich Morys, Zbyněk Baladrán

Z rozmanitých obsahů, které lze s kategorií „práce“ spojovat, se soustředíme na její introspektivní rovinu: na promýšlení a posuzování vlastní činnosti nebo spíš přístupu k ní. Autor si je svým čtenářem, divákem i metodologem a arbitrem. Výstavní soubor zahrnuje různé referenční přístupy „myslím na to, jak myslím“, „myslím na to, jak pracuji“. Představuje názory na vlastní práci, komentáře k jejím metodám a postupům, jak v bezprostředních záznamech, tak v manifestech nebo poetických metaforách. Jedná se o jakési pohledy do zrcadla, které odráží naši touhu i skepsi vůči smysluplným činům. Určující je odklon pozornosti od aktuálních (i populárních) kulturních a sociálních významů, s nimiž bývá práce spojována. Místo skupinové identity, politických postojů a historických revizí stojí subjektivita a imprese „bez argumentů“. Titul výstavy je tak současně ironií vůči ideovým emblémům práce, současně poetizací všeobecné důležitosti, který práci přikládáme. Výstava je postavena převážně na projektech, které vznikly speciálně pro danou příležitost. V některých případech jen postrčila k realizaci nebo dokončení starší nápady, jindy koncept účinkuje jako přímý impulz jejich vytvoření. (Výjimkou jsou videa Zbyňka Baladrána a Jana Šerých.)

Kurátorka: Marika Kupková

Galerie Kabinet

MLUV, ABYCH TĚ VIDĚL

Roman Štětina

Romanu Štětinovi se daří vystihnout zvláštní situaci vnímání, kdy je autenticita – například synchronnost obrazu a zvuku – „nemístná věc“. Jedná se o zobrazení skrytého aparátu rozhlasové tvorby. Studia, techniky, personálu, tj. všeho, co jako posluchači nevidíme. Vzniká tak opačná problematizace našich recepčních stereotypů, než jakou jsme zvyklí podstupovat: namísto asynchronicity obrazu a zvuku se stává překvapivou právě jejich souhra. Dochází nejen k rozšíření vjemů, ale také k transformaci stávajících, jako při přechodu od němého filmu ke zvukovému. Oproti tomuto příkladu v jeho videích a filmech ale nedochází k „adekvátnímu“ přizpůsobení původního média inovovanému, rozšířenému režimu. Jako bychom do filmu souběžně pustili spontánně pořízený audio záznam celého natáčení. Dominantou se tak stává performativita a tělesnost tam, kde je rozhlas nebo film potlačují. Na této výstavě jsou zastoupena autorova aktuální videa (2014), která byla zatím prezentována pouze v rámci ojedinělých projekcí v kinosálech. Ostatně tato konstelace – reflexe média rozhlasu od vizuálního umělce promítaná v klasickém kinosále – vytváří pro autora příznačnou skrumáž mediálních a oborových aparátů, která nás pořád ponouká, abychom ji zkoušeli rozmotávat.