TZ: Nečekané dědictví: Šíma, Štyrský, Toyen, Zrzavý...

Nečekané dědictví: Šíma, Štyrský, Toyen, Zrzavý... / Národní galerie v Praze: Konírna paláce Kinských / Praha / 30. 5. - 24. 8. 2014

Dva výrazné výstavní počiny z děl českých modernistů připravila pro návštěvníky na léto Sbírka grafiky a kresby Národní galerie v Praze.

V Konírně paláce Kinských na Staroměstském náměstí v Praze bude přes léto výstava pod názvem „Nečekané dědictví: Šíma, Štyrský, Toyen, Zrzavý...“, unikátní soubor uměleckých děl, který MUDr. Alena Žižková-Lind odkázala Národní galerii v Praze. Kolekce obrazů a prací na papíře odkrývá sběratelčinu zálibu v autorech s vazbami na Francii, mezi nimiž byli surrealisté Toyen a Jindřich Štyrský, Josef Šíma, Jan Matulka, malíř Bretaně Jan Zrzavý, Rudolf Kremlička, František Tichý, František Muzika nebo Španěl Honorio Garcia Condoy.

Ve Veletržním paláci v Praze pak mohou návštěvníci vidět soubor přípravných kreseb a výsledných grafických listů Josefa Šímy k básnické sbírce P. J. Jouva Ztracený ráj. Jejich geneze trvala celých jedenáct let. První kresby a grafiky Šíma vytvořil již v roce 1927, sbírka však nakonec vyšla o rok později bez výtvarného doprovodu. Projekt ilustrovaného alba se podařilo uskutečnit až o deset let později, v roce 1938. Samostatný grafický kabinet pod názvem „Josef Šíma: Ztracený ráj“ je instalován ve třetím patře Veletržního paláce.

Nečekané dědictví: Šíma, Štyrský, Toyen, Zrzavý...

Kurátorka výstavy: Zuzana Novotná, Sbírka grafiky a kresby Národní galerie v Praze

Katalog: Zuzana Novotná (ed.)

Spoluautoři katalogu: Eva Bendová, Lenka Bydžovská, Helena Musilová, Lenka Pastýříková,

Anna Pravdová, Tomáš Sekyrka, Karel Srp, Tomáš Winter

Místo: Konírna paláce Kinských

30. května – 24. srpna 2014

V roce 2010 získala Národní galerie v Praze nečekané dědictví více než dvaceti uměleckých děl významných autorů moderny. Unikátní soubor pochází ze sbírky MUDr. et RNDr. Aleny Žižkové-Lind (1926–2009), která jej původně chtěla odkázat anonymně, ale na poradu přátel se v poslední vůli k vlastnictví přihlásila. O jejím úmyslu jsme se dozvěděli až po její smrti při pozůstalostním řízení. Ušlechtilost takového počinu nevídáme často, proto se Národní galerie rozhodla celou sbírku vystavit nejen pro její ojedinělost, ale také z respektu k mecenášskému gestu. Dvojí radost nám přináší jak fyzická přítomnost samotných děl, tak i etický rozměr daru. Alena Žižková-Lind navázala na tradici donátorů, která v dnešní době již, nebo ještě, není úplně obvyklá.

U některých děl zůstala poznámka o zajímavé provenienci nebo o jejich vystavení. Například Preislerova kresba pocházela ze sbírky psychoanalytika a surrealisty Bohuslava Brouka, Kremličkova kresba byla z majetku bratra Václava Špály Rudolfa. O kresbách Jindřicha Štyrského a obrazech Toyen víme, že byly vystaveny v letech 1938 a 1945 u Topiče. Díla dalších autorů, Oty Janečka a Jindřicha Wielguse, sbírku ozvláštňují jako tajemství o životě Aleny Žižkové-Lind, které se nemá odhalovat.

Josef Šíma: Ztracený ráj

Kurátorka: Anna Pravdová, Sbírka grafiky a kresby Národní galerie v Praze

Veletržní palác

29. 4. – 17. 8. 2014

Josef Šíma (1891–1971), malíř českého původu, který se ve svých třiceti letech usadil ve Francii, měl po celý život úzký vztah k poezii a přátelil se s básníky. Tato přátelství se v řadě případů proměnila v tvůrčí spolupráci. Určující pro něho bylo setkání s mladými básníky Rogerem Gilbertem Lecomtem a René Daumalem, s nimiž založil skupinu Vysoká hra. Později v Šímově životě sehráli důležitou úlohu další autoři, mezi něž patřil i Francouz Pierre Jean Jouve. Ve dvacátých a třicátých letech ilustroval Šíma několik jeho knih a jejich spolupráce vyvrcholila v roce 1938 Šímovými kresbami k Jouvovým sbírkám Ztracený ráj a Kyrie.

Grafický kabinet představuje soubor přípravných kreseb a výsledných grafických listů ke sbírce Ztracený ráj. Jejich geneze trvala celých jedenáct let. První kresby a grafiky Šíma vytvořil již v roce 1927, sbírka však nakonec vyšla o rok později bez výtvarného doprovodu. Projekt ilustrovaného alba se podařilo uskutečnit až o deset let později, v roce 1938. K původním kresbám z dvacátých let tehdy Šíma přidal několik dalších listů, především frontispis celé sbírky. Celkem nakreslil 17 přípravných kreseb, z nichž dvanáct bylo nakonec převedeno do leptu.

Ilustrační tvorba není v rámci Šímova díla samostatnou kapitolou, s jeho malířskou tvorbou tvoří neobyčejně organický celek. Řada prvků, které se nejprve objevily v ilustracích, pak plynule přešla na Šímovy obrazy. To je též případ charakteristického motivu ženského aktu otočeného k divákovi zády, který se poprvé objevil na kresbách ke Ztracenému ráji, pak na několika plátnech (např. Zoufalství Orfeovo, 1942) a Šímovo dílo provázel až do šedesátých let. Úzké tvůrčí prolnutí děl J. Šímy a P. P. Jouva výstižně vyjádřila Věra Linhartová: „Jouvovy básně mají barvu Šímových obrazů, podobně jako Šímovy obrazy jsou často ztělesněním Jouvových poetických představ.“