Altermoderna na české scéně

Na české výtvarné scéně v posledních pár letech došlo k tzv. modernistickému obratu. Ten lze zaznamenat i na kurátorském zájmu. Jako nejstarší z hlediska časového odstupu můžeme považovat výstavu Karla Císaře Vzpomínky na budoucnost, která se uskutečnila v roce 2009 v Galerii Václava Špály či nedávný Císařův výstavní projekt Obrazy a předobrazy z loňského roku v Městské knihovně v Praze. V těchto intencích mohu zmínit také výstavu Opak je pravdou v Meetfactory v Praze z roku 2012 od Kariny Kottové nebo Vzpomínky na budoucnost II od Jana Zálešáka, která proběhla začátkem tohoto roku v Domě pánů z Kunštátu v Brně. Reflexe modernistických projevů, fragmentalizace či obliba archivu jako inspirativního zdroje současných umělců je v posledních letech patrná především na stabilně dominantní euro-americké scéně. U nás i když s určitým časovým odstupem také a to jak v té tvůrčí, tak i v již zmíněné kurátorské praxi. Za předěl tohoto vymezení prázdna po postmoderně a to pojmem altermoderna lze jistě uvést kurátorský projekt Altermoderna Nicolase Bourriauda připravený pro Tate Triennial v Londýně v roce 2009. V rámci tzv. archivního, vědního a historiografického obratu byla významná také poslední přehlídka Documenta v německém Kasselu z roku 2012 pod kurátorskou dikcí Carolyn Christov-Bakargiev. Altermoderna charakterizovaná Nicolasem Bourriaudem jako představa “jinakosti“ a odkazem k rozmanitosti dalších možností poukazuje na návrat k moderně ale v nové podobě moderny v jednadvacátém století. Rezignace na identitu je typická pak fragmentalizací uměleckého díla, kdy  „dílo už nelze redukovat na pouhou přítomnost objektu tady a teď: spíše sestává ze signifikantní sítě, jejíž vzájemné relace umělec či umělkyně rozvíjí a jejíž postup v prostoru a čase kontroluje: sestává z okruhu.“ (1)

Právě ona „dualita chybění–přítomnosti, fragmentace-rekompozice, kolapsu-mutace a paměti-dějin“ (2) se stala na pozadí tematizace ruin další výstavou, která předchozí tzv. modernistický obrat na české výtvarné scéně potvrzuje. Jedná se o výstavu Kruhové zříceniny připravenou francouzským kurátorem Jeanem-Marcem Avrillou pro pražskou MeetFactory. Avrilla projekt připravoval dlouhodobě a předcházel mu rezidentní pobyt v Praze na podzim roku 2012, který byl založen na aktivním výzkumu formou rozhovorů, které vedl s českými a slovenskými umělci na téma transformace od komunismu ke kapitalismu. Současnou krizi demonstruje Jean-Marco Avrilla na přirovnání vývoje České republiky a Slovenska ke koloniím, které se historicky odtrhly od „bývalé koloniální mocnosti, kterou byl Sovětský svaz.“ Toto přirovnání v duchu dekolonizace na pozadí postkoloniálních studiích (3) je velmi zajímavé a pro české prostředí možná i progresivní a to v duchu uvědomění si vlastní krize z úhlu nového pohledu. Výstava Kruhové zříceniny tento postoj demonstruje v české a slovenské sekci, která je představena v pražské Galerii 35 (Francouzském institutu). Samotná instalace i výběr děl zde ale možná působí až vykonstruovaně a chladně na pozadí daného kurátorského pohledu analýzy zřícenin ve Střední Evropě a to jak psychických, tak i fyzických. Jediné dílo, které zde trochu vybočuje a pracuje s daným výstavním prostorem je instalace Jana Pfeiffera, který v rámci velmi pečlivého kurátorského řazení patří do sekce entropie tedy absence zříceniny v souvislosti s principem obrazu v obrazu. Výstavní projekt pokračuje z analytického pohledu do další částí a to do hlavního výstavního sálu Meetfactory, kde je prezentováno na pozadí kontextu „fragmentů velkého příběhu“ pět klíčových pojmů v souvislosti se zříceninou: zobrazení zříceniny, její archeologie, entropie, přízrak a příběh. Na výstavu Jean-Marco Avrilla vybral převážně české a slovenské umělce právě pro svou podobnou historii a ty doplnil dalšími umělci ze Střední Evropy především pak z Francie, Německa a Polska, kteří jsou zastoupení v Meetfactory. Z celkové koncepce Střední Evropy pak jen vypadává Portugalec Sergio Verastegui, který je zastoupen v Meetfactory „jinakostí“ demonstrovanou zvláštními předměty v krabicích odkazujících k autonomnímu sochařskému gestu. Výstava disponuje velmi pečlivě připravenou tiskovou zprávou. Celkový dojem výstavy tak umocňuje skoro až dokonalý kurátorský koncept, který poukazuje na aktuální modernistický obrat na pozadí tématiky zřícenin. Co lze kurátorovi tohoto ambiciózního projektu, který chce být více než výstavou, a to spíše filosofickým zamyšlením, vytknout je možná přílišná upjatost k zadané tématice zřícenin.

Kruhové zříceniny / kurátor: Jean-Marc Avrilla / MeetFactory / Praha / 3. 4. – 18. 5. 2014


(1) Z textu Altermoderna, kde se Nicolas Bourriaud odkazuje k eseji Setha Price ve vztahu ke kolektivnímu autorství a úplné decentralizaci. Dostupné on-line Seth PRICE: Dispersion 2002 (11. 5. 2014).  BOURRIAUD, Nikolas: Altermoderna. In: Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny. VVP AVU, Praha, 10/2011, s. 91

(2) Z tiskové zprávy Kruhové zříceniny, Meetfactory, Praha, 3. 4. – 18. 5. 2014. (11.05.2014)

(3) V českém prostředí dostupné kupř. kol. aut.:  Postkoloniální myšlení II. Série navigace – svazek 0009. Tranzit, Praha, 2011.