Trip Tip: Kaplička v Zálesí u Javorníka

Série Trip Tip pokračuje rozhovorem se Zdeňkou Morávkovou, která pořádá výstavy v malé kapličce sv. Urbana, schované v Rychlebských Horách nad obcí Zálesí. Řeč byla jak o samotném prostoru a o proběhlých výstavách, tak o jejích plánech do budoucna.

Kdo a kdy kapličku přetvořil v galerijní prostor? Kapličku jsme založili v roce 2010. Já a můj muž jsme ji opravili, protože byla v dost dezolátním stavu. Kdysi to bylo klasické poutní místo, ale od doby vystěhování Němců se o prostor starali lidé dost nárazově a nakonec vůbec.

Jak jste prostor našli? Bydlíme ve vesnici kousek od ní. Zálesí leží v malém údolí a kaplička je nahoře nad ním, je tam nádherný rozhled do kraje a nám se tam velmi líbilo. Pochopili jsme, proč byla kaplička postavena zrovna na tomto místě. Prostor se tam k tomu úplně nabízí, je to místo zklidnění, ztišení při cestě krajinou. Dnes  se nachází na cyklotrase a turistické stezce.

A prostor tvoří klasická kaplička? Ano, taková maličká, uvnitř má přibližné 1,5 m x 1,5 m. Pohodlně se tam vejde jeden člověk. Má i oltář s malým stupínkem.

Z jakého popudu ses rozhodla v kapličce vystavovat současné umění? Představa, že bychom v takovém prostoru mohli pořádat výstavy současného umění, mě fascinovala, ale zároveň chceme, aby v nich byl vždy patrný duchovní rozměr. Nehodláme však z kapličky udělat klasickou galerii. Spíše propojovat dva zdánlivě neslučitelné světy.

Instalace Oldřicha Bystřického

Je tedy pro tebe současné a duchovní umění neslučitelné? To ne, jsou umělci, kteří takto pracují. Ale přišlo mi zajímavé nabídnout místo právě těm, kteří se běžně sakrální tvorbou nezabývají, a sledovat, jak místo jejich záměry proměňuje.

To už se dostáváme k tvé kurátorské strategii. Vystavuješ tedy především díla, která v sobě obsahují duchovní odkazy, konkrétní náboženství ale nepreferuješ. Ano, v tomto způsobu je program kapličky velmi otevřený. Vystavovali tam již výtvarníci, kteří vychází z buddhismu nebo taoismu, a v jejich díle je to patrné. Duchovnost v díle je ale jediná podmínka, kterou umělcům zadávám.

A čerpají umělci také z genia loci? Nebo zohledňuješ ty tento aspekt, když vystavující vybíráš? Částečně výtvarníky vybírám já, částečně se ozývají sami. Je pravda, že tam velmi dobře fungují site specific věci, tedy díla vytvořená přímo pro prostor kapličky. To nedělají všichni, ale některé místo osloví. Řekla bych, že tak polovina vybraných umělců byla místem silně ovlivněna a nakonec vytvořili do prostoru úplně nové dílo.

Můžeš uvést konkrétní příklad? Třeba Oldřich Bystřický, který je malíř, ale vytváří také prostorové instalace a zabývá se i architekturou. Vloni, když měl v kapličce vystavovat, tak se rozhodl, že vytvoří dílo, které bude tematizovat dobu Velikonoc. Připravil instalaci, která se skládala z jednotlivých panelů, a ty měly být metaforou k tzv. svatým schodům, které bývají umisťovány v různých poutních kostelech, po kterých se chodí jen na připomínku Ježíšovy oběti pouze vkleče. Oldřich vytvořil jejich metaforickou repliku před oltářem a zároveň zavěsil do prostoru tenké červené nitky s poloprůhledným papírem, který připomínal zahalování obrazů během postní doby. To byla velmi minimalistická intervence přímo do prostoru.

Výstava Jaromíra99

A pracoval některý umělec či umělkyně přímo se samotnou stavbou kapličky? Například Kateřina Olivová, která kapličku pojala úplně jako samostatný objekt a celý prostor kompletně přetvořila. Dílo na místě vytvářela v době, kdy byla těhotná a pracovala s myšlenkou rajské zahrady, ráje. Interiér kapličky přeměnila na vnitřek dělohy, když ji zevnitř pokryla tenkým igelitem, který postříkala červeným sprejem. Igelit lehce „vytékal“ i ven ze dveří, takže návštěvník vstupoval do takového vlnícího se a šumícího prostoru. Pod igelitem byly navěšené drobné předměty, hračky, amulety. U tohoto díla jsem měla strach z reakce místních, kteří by mohli akci pokládat za znesvěcení kapličky, proto jsme tam nechali text, který dílo interpretoval jako určitou formu modlitby za děti před narozením, a nakonec jsem byla překvapená, jak místní reagovali pozitivně. Lucie Fričová zase pracovala s výhledem z kapličky. Ručně přepsala básně od Šimona Grimmicha a zavěsila je na dlouhé, poloprůhledné pásy, které vedly od stropu až dolů. Na oltář dala polštářek, na který si mohl návštěvník sednout a číst jednu báseň za druhou, a když dočetl poslední, tak se mu otevřel pohled do krajiny.

Co je v kapličce vystaveno teď? Teď tam vystavuje Iva Svobodová, sochařka, která studovala u Michala Gabriela na FaVU v Brně. Prezentuje sochařské ztvárnění emocí člověka, jsou to portréty.

Kaplička je otevřena stále? Ano, my jsme se rozhodli do kapličky nevrátit dveře a důvěřovat lidem, že díla nebudou ničit a krást. Máme pocit, že tam dost působí právě genius loci a zároveň je kaplička špatně dostupná, proto zatím prostor funguje a žádné špatné zkušenosti s návštěvníky nemáme.

Výstava Ivy Svobodové

Jak vypadá vernisáž? Je to v zásadě takové setkání přátel našich a vystavujícího umělce. Zároveň uspořádáme i hudební happening, který rezonuje s aktuálním dílem. Místní moc vernisáže nenavštěvují, přijíždějí spíše lidé ze širokého okolí, kteří jsou podobně aktivní, sami již něco dělají. Ale samotné místo je díky křižovatce cest velmi navštěvované, což víme z návštěvní knihy, kterou jsme do kapličky umístili.

Co plánuješ do budoucna? Konkrétně plánuji pozvat malíře Roberta Šalandu, který bude pravděpodobně vystavovat site specific instalaci. Pak jsem mluvila ještě s Michalem Pěchoučkem, který byl velmi nadšený. Takže uvidíme. Nejtěžší je vůbec lidi do Zálesí dostat, proto plánujeme vícedenní plenér, v jehož rámci by mohla být další výstava vytvořena. Jinak je teď mým snem vytvořit kolem kapličky určité centrum, které by se zabývalo instalováním děl v krajině, jež by bylo možné objíždět na kole. Inspirovala mě venkovská galerie v německém Springhornhofu, kde jsme byli s brněnským ateliérem environmentu, ve kterém jsem studovala. To byl původně statek, který majitelé opravili a pořádají tam rezidenční pobyty pro mladé umělce. V okolí vesnice, v rozpětí mnoha kilometrů, jsou vystavena různá land-artová díla. V galerii je možné si zapůjčit kolo a mapu a jednotlivá místa postupně objet. Něco podobného bych ráda vytvořila i v okolí Zálesí.

______________________________________________________

foto: archiv Zdeňky Morávkové