Trip Tip: Walk Thru Gallery

Rozhovor s Michaelou Kotlandovou, kurátorkou Walk Thru Gallery v Hradci Králové, je prvním z cyklu o malých, alternativních prostorech, které fungují mimo centra a vystavují současné nebo nedávné umění. Povídaly jsme si nejen o samotném výstavním projektu, ale také o umělecké scéně v Hradci a o aktuální situaci.

Kdo a kdy galerii založil? Zakládaly ji holky z Pocoapoco animato, Martina Erbsová s Dominikou Špalkovou na popud Zuzany Bramborové, kurátorem byl Pavel Doskočil. Tito lidé dodnes figurují v rámci galerie jako pronajímatelé prostoru. Pocoapoco animato vlastně stojí za všemi akcemi o současném umění, které se v Hradci Králové dějí.

Od kdy galerie funguje? Od konce roku 2009 až dodnes. Akorát s půlroční pauzou, kdy jsme si ji předávali s Pavlem Doskočilem, to bylo v červnu minulého roku. Od té doby výstavy připravuji já.

Jaká je tvoje kurátorská strategie? Mám teď dlouhodobý plán v hlavě, ale zatím jsem čekala na grant od města, protože od června jsem připravila tři výstavy na své náklady. A teď konečně s grantem, který jsem obdržela před čtrnácti dny, budu moci plánovat konkrétněji.

Jak bys popsala koncept, který hodláš realizovat? Ráda bych vystavovala studenty, i regionální, ale podhoubí v Hradci je takové, že je těžké kohokoliv najít. Funguje zde akorát Pedagogická fakulta, kde se vyučuje výtvarná výchova, ale jinak bych zdejší scénu popsala jako velmi uzavřenou, téměř neexistující. Nicméně ráda bych vystavovala především mladé studenty umění, a to jak z Hradce, tak z celého regionu. Například první umělkyně, které jsem v galerii připravovala výstavu, byla Anička Janovská z ateliéru intermedií v Brně, která je Pardubačka.

Můžeš stručně popsat prostor galerie? Tvoří ji osm vitrín, které mají rozměry zhruba 2x2 metry a které teď po výstavě hodlám přemalovat. A opravit světla i stěny po zimě, připravit je na další výstavu. Je to starý prostor pod silnicí, pod křižovatkou, zatéká tam, takže je to náročné na údržbu. Do budoucna bych chtěla vystavovat i videa, ale to jsou všechno plány, tak uvidím, jestli to půjde realizovat.

A kdy plánuješ další výstavu? Uprostřed dubna. To bude startovací výstava nové sezóny, proto připravuji větší akci i s večírkem. Malířka Pavla Kantorová, která bude vystavovat, má několik hudebních projektů, proto také zahraje Frau Frankenstein und Spüllboy a hradecká Foma.

Jak často se budou výstavy střídat? Můj původní plán byl, že se budou střídat jednou za měsíc, ale protože hodlám vystavovat lidi zdaleka a v takovýchto případech je náročné věci přivážet a odvážet, tak si myslím, že to bude lepší, když budou výstavy trvat i měsíc a půl až dva.

Máš nějakou odezvu od místních obyvatel? Já sama moc ne, ale když Eva Hronovská na podzim připravovala svou výstavu, tak se lidi v podchodu často zastavovali a říkali, že se jim ten projekt líbí. Ale reakce přímo z města nemám. Hradec sám je velmi konzervativní a moc nekomunikuje. Moje generace mladých lidí, hudebníci nebo výtvarníci, odjeli do Prahy nebo do Brna a do Hradce se už nevracejí.

Na vernisáže místní chodí? Dřív chodili Pavlovi známí z Hradce, ale teď musím místní hodně lákat, protože umělce neznají. Plakáty a letáky roznesu po celém Hradci, do kaváren a kulturních institucí, pošlu zprávu do místního hradeckého plátku Radnice, posílám pozvánky i přes stránku galerie na Facebooku, propaguji událost i na Artmap, Jlbjlt, ale příliš velký zájem ze strany města necítím. Mrzí mě, že se ani mladí lidé nepřišli podívat na vernisáž Františka Lozinského o.p.s. – což jsou pedagogové ostravské výtvarné fakulty, uznávaní současní umělci i kurátoři.

Můžeš připomenout ještě nějaký další zajímavý projekt z minulosti? Vzpomínám si na výstavu Rafanů, kteří do průběhu vernisáže zařadili i performance, což lidé z okolí zřejmě příliš nepochopili. Vylepili do vitrín peníze a do druhého dne byla vitrína samozřejmě vysklená. Nebo projekt Michala Kříže, který začal sítotiskovou malbou, kterou postupně začerňoval, jezdil sem každý týden přemalovat jednu vitrínu. Lidi, co chodí okolo, podle mě vnímali tuto proměnu prostoru. Asi nejzajímavější projekt pro mě samotnou byl ten, kterého jsem byla sama součástí a procítila tvorbu samotnou. Během noční performance, od deváté hodiny večerní do deváté ranní, jsme spolu s Johnem Filinem Krugem, běloruským umělcem, malovali přímo na vitríny okolí podchodu kolem nás. A u poslední výstavy Evy Hronovské se nám podařilo dokonce jeden obraz prodat, z toho jsem měla obrovskou radost.

Víš o nějakých podobných alternativních prostorech v Hradci? V Hradci je Galerie moderního umění, má krásnou sbírku moderního umění, aktuálně se bude rekonstruovat, pak muzeum od Kotěry a občas se vystavuje na Bílé věži nahoře. Pak zde fungují nějaké prodejní galerie jako třeba Barbara, Koruna, ale ty pro mě nikdy nebyly lákadlem. Také jsme se chtěly angažovat s Evou Hronovskou ve vystavování v galerii U přívozu. Když postavili novou Vědeckou knihovnu, vznikl tam super prostor, který však je bohužel věčně zavřený. Šly jsem tehdy za manažery knihovny, jestli bychom si to mohly propůjčit a zrealizovat tam i krámek se současným designem, ale nikdo o to neměl zájem. I když je pravda, že audiovizuální platforma Menu tam občas nějaké akce realizuje.  Nicméně prostor je pronajímaný především komerčním projektům a firemním večírkům. Pak ještě existuje prostor v kostele sv. Ambrože, kde občas probíhají výstavy.

V Hradci je docela paradoxní situace. Minulý týden jsem například byla v Pardubicích, kde vystavovali Hradečáci, protože ti nemají kde v Hradci vystavovat. Hradec také dostal nabídku od Medy Mládkové, která chtěla městu propůjčit Františka Kupku, ale pod podmínkou, že Hradec postaví Gočárovu galerii, která měla být vystavěna už během budování původní urbanizace města, kdy se však její realizace zamítla s tím, že teď je třeba stavět jiné věci. Představte si, že třeba z funkcionalistických garáží teď plánují postavit obchodní dům, je to smutné vzhledem k tomu, jak si místní lidé zakládají na hradecké architektuře. Pamatuji si, když se začaly pořádat akce na hradecké Flošně, krásný venkovní prostor, hrály tam kapely, plno lidí a i tam se vystavovalo, hodně divoce, ale bylo to živé a spojovalo to lidi. Ve chvíli, kdy přišel developer a oznámil, že vedle bude stát koupaliště, se akce zakázaly. Takže o alternativním prostoru, který by fungoval delší dobu se ani mluvit nedá, nebo jsem ho ještě neobjevila.

Anna Remešová | Je redaktorkou Artalk.cz. Vystudovala teorii a dějiny moderního a současného umění na UMPRUM a byla členkou Ateliéru bez vedoucího. Aktuálně se jako doktorandka na AVU věnuje výzkumu Náprstkova muzea v Praze.