TZ: Vyjádření poroty k finalistům 25. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého

Vyjádření poroty k finalistům 25. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého / CJCH / Praha / 18. 3. 2014

Vyjádření poroty k finalistům 25. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého

Vyjádření poroty Mezinárodní odborná porota zasedala dva dny a z 83 přihlášených portfolií vybrala pět finalistů. Portfolia byla k dispozici již týden před zasedáním a porotci využili možnost dopředu se připravit. Během dvou dnů jsme několikrát prošli všechna portfolia a přiložená videa. Výsledek je kombinací diskusí (někdy vášnivých) a hlasování. Umělecká kvalita není exaktní hodnotou, vždy závisí na odborném vhledu každého jednotlivého odborníka a v tomto případě i na jejich konsensu. Proto hrála při výběru důležitou roli výpovědní hodnota sestaveného portfolia. Výsledná pětice je jiným pohledem na současnou českou scénu, není pouhým odrazem jejího běžného fungování – přináší benefit pohledu zvenčí. Pětice finalistů je vybrána tak, aby každý z nich rezonoval v kontextu domácí scény, ale zároveň aby jejich práce obstály i při pohledu z toho mezinárodního.

Martin Kohout

Martin Kohout je konceptuální umělec, který si osvojuje různá média, materiály a strategie, jejichž pomocí vizualizuje a zprostředkovává své umělecké záměry. Jeho objekty, procesy, videa a knihy vytvářené pomocí více či méně dokonalých technik, a to jak digitálně, tak ručně, vykreslují subjektivní interpretaci nejrůznějších tematických okruhů, které se týkají předmětů každodenní potřeby, často souvisejících s hygienou a organickou čistotou, zvyklostmi či každodenními postupy, které zkoumá a neustále tak znovuobjevuje nové a nečekané narativní struktury, které nás díky své průzračné estetice informují, aniž by moralizovaly.

Richard Loskot

Richard Loskot prostřednictvím citlivě zvolených a perfektně zvládnutých současných technologií vytváří prostředí, díky němuž si uvědomujeme to, co ve své běžné existenci normálně nevnímáme. Dopadající světlo, odraz v zrcadle, závan větru či nejasné zvuky zesilují intenzitu svého působení díky preciznímu vynětí z kontextu. Ukazují přitom narůstající nejistotu bezpečného rozlišování mezi technickým a přirozeným světem.

Lucia Sceranková

Lucia Sceranková je fotografka, která nakládá s fotografií netradičním a osobitým způsobem. Její práce často uvádějí diváka do rozpaků a nutí jej se ptát, co je vlastně to, co vidí. Zda vyfotografovanou skutečnost, nebo vyfotografovanou fotografii skutečnosti. Nebo obojí naráz. Její práce nás znejišťují a my jsme nuceni zostřit vnímání a pokusit se celou situaci logicky vysvětlit. Ne vždy se to však podaří. Navíc v sobě nesou jemnou poetiku a nakonec – paradoxně – i klid a jakési harmonické zastavení v čase.

Roman Štětina

Roman Štětina ve svých dílech demonstruje vztah zvuku a vizuální složky, zvuk přitom hraje zásadní roli. Jeho tvorba nabízí fascinující intelektuální dialog různých médií jako je video, fotografie či instalace. V centru Štětinovy pozornosti se však nachází médium, které pomalu mizí ze současné kultury vnímání – totiž rádio. Cílem těchto historických návratů je zájem o změny v systému vnímání moderního člověka, kdy se důraz přesouvá od auditivní složky ke složce vizuální. Autor tak činí minimalistickým, dokumentárním stylem, který nám umožňuje porozumět tomu, co přesahuje a zároveň zůstává neviditelným (někdy pouze slyšitelným) kontextem utváření dnešního člověka.

Tereza Velíková

Tereza Velíková ve své tvorbě spojuje nápaditou formu s obsahem zkoumajícím úskalí mezilidských vztahů. Výsledkem jsou komplexní video a audio instalace, které vynikají vizuálními i epickými kvalitami. S médiem videa pracuje suverénním a originálním způsobem po celá nultá léta.