Čím hůře, tím lépe (pro mne)

Na adresu tiskových prohlášení Jiřího Fajta (týkajích se jednání s Ministerstvem kultury ČR a odkladem Fajtova nástupu do funkce ředitele NG) se vyjadřuje Ladislav Kesner, který se jmenováním Jiřího Fajta na post ředitele zásadně nesouhlasí.

Ve dvou nedávno zveřejněných tiskových zprávách (27. 11. 2013 a 13. 12. 2013) pokračuje Jiří Fajt v šíření dezinformací a lží o Národní galerii a ve vlastní sebeprezentaci, která vykazuje všechny rysy absurdního divadla. Reagovat na tyto příspěvky je sice nemoudré a pro ty, kteří jsou objektem Fajtových lží (především zaměstnanci NG) v podstatě nemožné – přesto však nutné.

Jmenování Jiřího Fajta ředitelem NG je podle mě politicky vynucené a odporuje zvyklostem v civilizovaných zemích a pro budoucnost NG představuje neúnosné riziko (podrobněji jsem se k tomuto tématu vyjádřil v textu na České pozici. Zde alespoň v bodech:

- Absence relevantní manažerské zkušenosti s úspěšným řízením menšího muzea.

- Zásadní osobní spoluodpovědnost za masivní ekonomické problémy a organizační rozvrat Národní galerie v letech 1995-98.

- Skutečnost, že výběrové řízení, které Fajt vyhrál v roce 2010, bylo v souladu s příslušnou klauzulí v jeho textu zrušeno a tedy nezakládá žádnou legitimitu pro jmenování jeho účastníka tři roky poté.

- Skutečnost, že Fajtovo jmenování v roce 2013 nebylo podloženo žádnou věrohodnou koncepcí rozvoje instituce, kterou dotyčný slibuje dodat ex-post, 6 měsíců! po svém nástupu do funkce.

Ve svém tiskovém prohlášení z 27. 11. Fajt opakuje lživá tvrzení, že současný stav NG je na hony vzdálen „byť i pouhému naplnění poslání NG.“ V kontextu instituce veřejné služby, která by se v budoucnu měla transformovat do nějaké podoby veřejně prospěšné instituce, se jedná o devastující obvinění, pro něž však neexistují jakékoliv reálné indicie. Jak jsem uvedl ve výše zmíněném článku, přísné a komplexní hodnocení výsledků a výstupů činnosti NG (a to i v době kdy byla řízena Milanem Knížákem) opřené o kombinaci mezinárodně používaných kvalitativních a kvantitativních ukazatelů by nepochybně potvrdilo, že NG naplňuje své poslání a funguje jako standardní muzejní instituce svého typu. (Takový názor je ostatně široce sdílen odbornou veřejností, za níž v daném případě nemohu pokládat profesionální odpůrce NG či divadelní kritičky komentující dění o galerii v médiích).

Na jiném místě téže zprávy Fajt tvrdí, že hlavním úkolem expertního týmu zřízeného ministrem Balvínem je „všemi prostředky zajistit petrifikaci současného rozložení mocenských struktur a klientelistických vazeb, které se v minulosti kolem NG vytvořily.“ Pomiňme nyní skutečnost, že přesně těmito termíny by bylo lze popsat stav NG v době, kdy Fajt zastával funkci statutárního náměstka ředitele NG. Fajt by měl neprodleně doložit o jaké klientelistické vazby se konkrétně jedná (a mohl by při tom začít specifikací svých vztahů k různým dodavatelům a sponzorům NG z doby svého působení v řídící funkci). V současné době jde však především o to, že designovaný ředitel i po svém jmenování nadále účelově vytváří negativní obraz NG, poškozuje její dobré jméno a přispívá k další erozi důvěry veřejnosti k instituci, jíž má převzít – pokud to má sloužit jeho momentálnímu zájmu. V etické rovině je to stejné jako jednání manažera, který svým konáním úmyslně devalvuje hodnotu podniku, za nějž zodpovídá. (Minimálně z pohledu zdravého rozumu, pokud ne právní rozvahy) je takové jednání důvodem k okamžitému anulování dřívějšího jmenování do ředitelské funkce.

Dalších dezinformací se Fajt dopouští v novější tiskové zprávě, kterou na pravou míru uvádí stanovisko ministerstva kultury. Jeho ultimativní požadavek na masivní navýšení provozní dotace, kterou by jakýkoliv ministr mohl poskytnout pouze na úkor jiných organizací či aktivit, podobně jako požadavek na zřízení „garanční“ rady, dokládají mizivé právní a ekonomické povědomí designovaného ředitele a skutečnost, že na výkon funkce ředitele příspěvkové organizace (kterou NG bohužel stále ještě je a v dohledné době zůstane) naprosto není připraven. Nad Fajtovými výroky o potřebě „odstínit NG od parciálních zájmů“ a potřebě kultivace mezilidských vztahů a diskuse od „vrcholového manažera“ /sic!/ dosazeného do funkce skupinou poslanců a lobbyistů a používajícího ve svých veřejných vystoupeních soustavně mixu nepravd, demagogie a sebechvály, není třeba více prodlévat.

Autor je historik umění, přednáší na Semináři dějin umění FF MU

 

Ladislav Kesner | Je vedoucím Centra pro dějiny obrazu a vizuální kulturu při Semináři dějin umění FF MU v Brně. V Národním ústavu duševního zdraví v Klecanech vede výzkumnou skupinu Obraz, mysl, mozek.