Tušené pohnuté osudy

Přirozenou avšak dlouho opomíjenou součást kulturního klimatu meziválečného Československa představuje tvorba německy hovořících výtvarníků. Výstava Mladí lvi v kleci v liberecké galerii dokládá, že snaha rozkrýt pohnuté a často pozapomenuté osudy českých Němců a jejich uměleckého odkazu nabývá v poslední době na aktuálnosti. Kurátoři Anna a Ivo Habánovi kladou důraz především na představení nejvýznamnějších německojazyčných výtvarných skupin, které se uplatňovaly v rámci rozmanitého spolkového života první republiky.

Některé z nich vznikaly v „epicentru“ dění, jako například Die Pilger či Junge Kunst, vzešlé z prostředí pražské výtvarné akademie. Skupina Prager Secession zase pravidelně vystavovala v Krasoumné jednotě za účasti přizvaných renomovaných výtvarníků Paula Kleea či Oskara Kokoschky. Další výtvarné spolky reprezentovaly „periferní“ prostředí jednotlivých regionů, ať už se jednalo o libereckou Oktobergruppe, ostravský Kunstring, brněnskou Scholle a další.

Jako poněkud problematická se může jevit kvalitativní rozkolísanost děl. Vedle invenčních, svébytných uměleckých projevů jsou zde představena výtvarně druhořadá, popisná či líbivá plátna. Přítomnost „vysokého a nízkého“ umění pod jednou střechou odkazuje ke snaze autorů výstavy o vytvoření komplexního obrazu studovaného období v jeho mnohovrstevnatosti a nejednoznačnosti. Primárním zájmem tedy není obvyklá přehlídka nejcennějších děl, ale sonda do aktivního spolkového života a snaha o připomenutí jeho inspiračního i prodejního potenciálu. Expozice je částečnou rekonstrukcí meziválečných spolkových výstav tak, jak jsou prezentovány v dobových pramenech a tisku. Díky heuristickému výzkumu kurátorů se podařilo po letech opět společně vystavit exponáty svezené z oficiálních institucí v Čechách a v Německu, ale také z dosud neznámých zahraničních soukromých sbírek.

Vedle jmen, která známe i z „českých“ dějin umění jako Max Kopf, Mary Duras, August Brömse, Willi Nowak, Alfred Kubin či Josef Hegenbarth, jsou na výstavě zastoupeni i pozapomenutí výtvarníci, jejichž díla jsou veřejně prezentována vůbec poprvé od dob jejich aktivního meziválečného „spolkového“ života. Podobný osud má i malba A. R. Watznauera Lvi v kleci (Löwen im Käfig) z roku 1927, která inspirovala název liberecké expozice. Samotné jméno výstavy nabízí vnímavému diváku nejen symbolický podtext, ale i řadu dalších konotací. Ty odkazují na niterné vnímání ztráty zakotvení, na ohrožený myšlenkově intenzivní horizont tvorby, na zmařenou zkušenost německy hovořících výtvarníků v Československu. Směřují pak i k dobové a pozdější interpretaci jejich děl.

Mladí lvi v kleci přinášejí celou řadu zneklidňujících otázek. Tušené pohnuté osudy prezentovaných výtvarníků během a po konci druhé světové války nezanechají nikoho chladným. Konkrétnější informace k jednotlivých osobnostem ovšem na výstavě zastoupeny nejsou, stejně jako není vysvětlena koncepce členění expozice do jednotlivých skupin. Zatímco jednou se spojujícím prvkem stává konkrétní umělecká skupina, jindy jsou sekce řazeny dle námětu, výtvarné techniky nebo podle stylové pojetí. Imaginární jednotící linie, která nás výstavou provází působí pak poněkud rozostřeně.

Ocenění zaslouží velkorysý rozsah doprovodného programu výstavy, který zahrnuje nejen pravidelné komentované prohlídky s kurátory a přizvanými odborníky, ale také literární a hudební večery zaměřené na čtení vzpomínek jednotlivých výtvarníků a živou produkci meziválečného jazzu a swingu. Propojení různorodých, ovšem navzájem si blízkých kulturních odvětví představuje na liberecké poměry neobvyklé, ovšem zcela žádoucí pojetí, které zároveň znamená příslib zaujetí širšího spektra návštěvníků.

V souvislosti s výstavou vychází rozsáhlá stejnojmenná publikace, kterou lze považovat za vůbec první knihu věnovanou dané tématice u nás (Anna Habánová (ed.): Mladí lvi v kleci. Umělecké skupiny německy hovořících výtvarníků z Čech, Moravy a Slezska v meziválečném období, Arbor Vitae 2013). Na pozadí detailních studií, týkajících se existence, organizace a aktivit konkrétních německojazyčných spolků v jednotlivých částech země, mapují autoři jejich provázanost s českým a středoevropským prostředím. Součástí knihy je katalog s medailony výtvarníků, zahrnující stručnou charakteristiku díla a vymezení hlavních životních dat, pokud jsou známá. Více než čtyřistastranná kniha bravurně doplňuje samotnou expozici, kterou zasazuje do širšího dobového kontextu.

Autoři výstavy odvážně hledají možné přístupy k dosud minimálně zpracovanému tématu a snaží se o nalezení vhodných cest prezentace a interpretace sebraného materiálu, který i po mnoha desetiletích představuje kulturně a společensky citlivý bod. Kultivovaná „skupinová“ přehlídka v liberecké galerii zkrátka platí za kvalitní vizitku seriózního kunsthistorického bádání.

Post scriptum

V Liberci napadl první sníh. Na místo trudomyslnosti, kterou přináší dlouhé zimní večery doporučuji proklestit se bělavými závějemi a užít si poslední výstavu konanou v Oblastní galerii ještě před jejím definitivním stěhováním do budovy bývalých městských lázní. Od začátku padesátých let sídlí liberecká galerie v reprezentativní neorenesanční vile postavěné původně pro člena rodinného klanu libereckých textilních magnátů Johanna Liebiga juniora mezi lety 1871 a 1872. Galerie je neodmyslitelně spjata s městem, s jeho minulou i soudobou kulturně společenskou atmosférou. Pod vedením kunsthistoričky Hany Seifertové se během svobodomyslných i dramatických šedesátých let stala progresivní sbírkotvornou institucí a zároveň významnou platformou neoficiálních výtvarných aktivit. A jsou tu ovšem i malé osobní vzpomínky, které vytanou na mysli - vrzání parketových podlah, oddychování dřímajících kustodů, arkádový dvůr vonící dálkami jižních zemí. Galerie zůstane stát prázdná a bez využití, její neutěšený technický stav vyžaduje intenzivní finanční injekci. Na místo toho ji čeká nejistá budoucnost, a to i vzhledem k debatám týkajícím se jejího odprodeje z majetku města. Nenávratně tak mizí další střípek genia loci z už tak citelně narušené městské mozaiky.

Autorka působí v Národním památkovém ústavu v Liberci

______________________________________________________________

Mladí lvi v kleci: Umělecké skupiny německy hovořících výtvarníků z Čech, Moravy a Skezka v meziválečném období / kurátoři: Anna Habánová, Ivo Habán / Oblastní galerie v Liberci / Liberec / 13. 9. - 31. 12. 2013