TZ: Vzpomínky na budoucnost II

Vzpomínky na budoucnost II / Dům umění města Brna: Dům pánů z Kunštátu / Brno / 27. 11. 2013 - 12. 1. 2014

Dům umění města Brna

Vzpomínky na budoucnost II

27 11 2013 – 12 01 2014

kurátor výstavy Jan Zálešák

Úterý 26. listopadu 2013: 18.00 zahájení v Domě umění města Brna

19.30 komentovaná prohlídka v Domě pánů z Kunštátu

___________________________________________________________

Výstava Vzpomínky na budoucnost II je zaměřena na jedno z klíčových témat současného umění, jímž je umělecký výzkum v oblasti paměti, historie či archivu. Umělci zastoupení na výstavě – Vasil Artamonov s Alexeyem Klyuykovem, Zbyněk Baladrán, Václav Magid, Svätopluk Mikyta, Agnieszka Polska a Janek Simon – žijí a pracují v postsocialistických zemích střední Evropy (Česká republika, Polsko a Slovensko). Tento region, v němž bylo po roce 1989 nejprve rychle vymazáno z paměti čtyřicet let existence státního socialismu, aby se s odstupem deseti let vzpomínky na socialismus vrátily ve dvou konfliktních podobách (jednak jako předmět sentimentálního vzpomínání na „staré dobré časy“ a zároveň jako „strašidlo komunismu“), se z hlediska současného umění jeví jako nesmírně bohatá „archeologická lokalita“. Díla zastoupená na výstavě Vzpomínky na budoucnost II reprezentují škálu témat a přístupů, sahající od zkoumání mechanismů paměti, přes práci s nalezeným obrazem (jeho reinterpretací či manipulací), až po specifický zájem o téma utopie a vize budoucnosti nejen v socialismu.

„Archivní impuls“, „modernologie“ nebo „historiografický obrat“… teorie umění dnes hledá způsoby, jak pojmenovat a uchopit tendenci v současné umělecké praxi, na kterou se výstava Vzpomínky na budoucnost II zaměřuje. Minulost umělcům již tradičně slouží jako zdroj inspirace, jako vzácná ingredience, s jejíž pomocí lze dosáhnout nového, aktuálního výrazu. V posledních letech jsme byli svědky intenzivního zájmu o revizi modernistického výrazového jazyka (z českého prostředí stačí připomenout úspěch malíře Vladimíra Houdka, loňského laureáta Ceny Jindřicha Chalupeckého, nebo Dominika Langa a jeho instalaci v československém pavilonu na předloňském benátském bienále).

S výstavními projekty zaměřenými na podobná nebo příbuzná témata se můžeme v českém prostředí v posledních několika letech setkávat stále častěji. V roce 2009 se v Galerii Václava Špály (GVŠ) uskutečnila výstava Vzpomínky na budoucnost kurátora Karla Císaře. Tato výstava v GVŠ byla charakteristická mimo jiné tím, že vedle sdíleného zájmu o formální jazyk modernismu oslovení umělci výrazně reagovali na samotný galerijní prostor, v němž v 60. letech minulého století působil také Jindřich Chalupecký. Karel Císař na toto téma do značné míry navázal v nedávno ukončené výstavě Obrazy a předobrazy (Galerie Hlavního města Prahy). V roce 2010 hostil brněnský Dům umění výstavu Planeta Eden, kterou její kurátoři Tomáš Pospiszyl a Ivan Adamovič zaměřili na téma vizí budoucnosti v československé vizuální kultuře 50. – 70. let minulého století a na vybrané příklady reflexivní nostalgie po socialismu v současném českém umění.

Návraty k modernitě obecně, i k její specifické verzi v režimech státního socialismu, jsou dnes zřejmě stále častěji motivovány právě obnoveným zájmem o budoucnost a utopii. Příčiny tohoto zájmu musíme hledat v samotné povaze naší přítomnosti: stagnující pozdní kapitalismus, všeobecný pocit nejistoty a periodicky navracející se krize, které se z ekonomické oblasti přelévají do všech oblastí společenského života (nárůst populismu či xenofobie patří k nejviditelnějším důsledkům). To, co dnes umělci hledají, tedy není jakákoli minulost, ale specificky „minulá budoucnost“ – nerealizované, nevyužité nebo opomenuté verze budoucnosti, které by mohly nabídnout alternativu k neuspokojivé přítomnosti.

Umělci zastoupení na výstavě Vzpomínky na budoucnost II:

Zbyněk Baladrán (1973) se tématy archivu, archeologie a paměti zabývá od roku 2004, kdy z „nalezeného“ materiálu sestavil film Pracovní postup. V následujících letech se opakovaně zaměřil na možnost re-konstrukce a poznání minulosti, přičemž často pracoval s materiálem pocházejícím z období socialistického Československa. Pro výstavu Baladrán aktualizoval Fragment #3 (2007), bohatě strukturovaný text komentující jednoduchou tabulku usouvztažňující tři základní dimenze času: minulost, přítomnost a budoucnost. Témat paměti, (traumatických) vzpomínek a kauzality v dějinném procesu se dotýká také v aktuální práci Preliminary Report / Case Study (2013).

Tvorba Vasila Artamonova (1980) a Alexeye Klyuykova (1983) osciluje mezi melancholií, s níž se obrací k nenaplněným utopiím, a angažovaným zaujetím přítomností. Jedním z leitmotivů jejich práce je železnice, jež se v industriální epoše stala ztělesněním rychlosti, modernizace a pokroku. Odstavené, rezivějící vagony či slepé koleje, (na) které Artamonov s Klyuykovem malují, představují jakési ruiny archetypálních symbolů, ukotvených v kolektivní imaginaci a stávají se pomyslnými projekčními plochami úvah o budoucnosti, která nenastala.

Václav Magid (1979) využívá bohatého rejstříku odkazů k dějinám umění, ale i populární kultury, k žánrům krásné i odborné literatury a nezřídka rovněž k vlastní biografii. Práce, kterou Magid připravil pro výstavu v Domě pánů z Kunštátu, vychází z žánru psychogeografické topografie. Jezera, řeky, hory, města a další útvary v Magidově mapě představují orientační body v dějinách selhání a neúspěchů, zklamaných očekávání a zmařených nadějí (socialistické) modernity.

Svätopluk Mikyta (1973) svou práci začíná hledáním obrazů, které v důsledku dějinného vývoje zmizely z očí; v druhé fázi pak do nalezených obrazů navrací významové vrstvy, které v mezičase stihly „vyblednout“. Mikyta je na výstavě zastoupen výběrem ze tří sérií, v nichž vycházel z obrazových publikací zaměřených na krásy slovenské přírody, na budovatelskou éru socialismu a na jeho „zralost“, reprezentovanou obrazy panelových sídlišť. Každá série se tak dotýká jednoho aspektu komplexního mýtu, který zastřešoval realitu státního socialismu.

Film Vlasy (2012), jímž je na výstavě zastoupena Agnieszka Polska (1985), je vystavěn na dvojité referenci. Jednak odkazuje ke generační výpovědi formulované v oblasti populární kultury (stejnojmenný muzikál, respektive film Miloše Formana); zároveň evokuje izolovanost a vyprahlost života v reálném socialismu. Touha po svobodě, která oba naznačené póly propojuje, je ve filmu přehrávána v mnoha rejstřících (od politického po spirituální). Touha, iracionalita či sen ve Vlasech vyvstávají jako zapomenuté dimenze, pro které nezbývá místo, je-li utopie vtělena do politických programů.

Osobní nasazení, spojené často s nutností osvojit si nějaké řemeslo, specifické znalosti nebo cestovat do konkrétní lokality, využívá Janek Simon (1977) jako „katalyzátor“ při zkoumání akademických témat (postkolonialismus, historie, ekonomie). Příkladem tohoto přístupu je také jeho polodokumentární projekt Mise Auroville (2012–13) zaměřený na utopickou obec, založenou v Indii roku 1968. Simon ke spolupráci a k cestě do Auroville přizval skupinu generačně blízkých polských umělců a členkou této „polské delegace“ byla také Agnieszka Polska, která v Auroville natočila část materiálu pro film Vlasy. Výstava Vzpomínky na budoucnost II tak nabízí vzácnou příležitost konfrontovat dvě odlišné autorské strategie reflektující jednu uskutečněnou utopii.

Publikace Minulá budoucnost:

V rámci zahájení výstavy bude představena publikace Minulá budoucnost, jejímž autorem je kurátor výstavy Jan Zálešák. Publikace je s výstavou Vzpomínky na budoucnost II úzce tematicky provázána a zasazuje ji do širšího kontextu. Minulá budoucnost se dotýká jak specifické problematiky světa umění (charakteristika výše zmíněných tendencí, jako je „archivní impuls“ nebo „historiografický obrat v umění“ a analýza jejich konkrétních projevů s důrazem na tvorbu umělců zastoupených na výstavě), tak obecnějších otázek souvisejících se společenským, ekonomickým a kulturním vývojem v postsocialistických zemích.

Publikaci vydává Vysoké učení technické v Brně (Fakulta výtvarných umění) a tranzit.cz.

Výrazným rysem publikace je její grafické řešení, jehož autory jsou grafičtí designéři Matěj Hanauer, Petra Roubalová a Paľo Snoha. Jejich studio dip.gd stojí rovněž za grafickým řešením výstavy a s ní spojených tiskovin.

Doprovodný program výstavy Vzpomínky na budoucnost II:

Procházkova síň po dobu výstavy nebude sloužit jako standardní výstavní prostor. V průběhu trvání výstavy se zde bude uskutečňovat doprovodný program výstavy.

4. 12. 2013 Karel Císař (Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze), Kdy bude umění současné?

ve 14h Anachronismus dnes

9. 12. 2013 Zbyněk Baladrán, autorská prezentace

v 18h

6. 12. 2013 Tematický blok v rámci konference Vizuální studia. Na/proti imaginaci

16.30 – 19h

Tomáš Pospiszyl (Akademie výtvarných umění), Jak restaurovat umění budoucnosti. O umění socialistické éry ve veřejném prostoru a našem vztahu k němu.

Jan Wollner (Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze), Podzimní ples v Ústavu pro registraci názorů

Terezie Nekvindová (Vědecko-výzkumné pracoviště AVU), Výstava versus výstavnictví: Expo 70 a benátské bienále

10. 12. 2013 Pavel Ryška (KINO Sputnik), Autogram na rubu Měsíce. Ilustrované vyprávění

v 18h o vizualizacích úspěchů sovětského raketového programu v československé karikatuře padesátých let.

8. 1. 2014 Petra Hanáková (Katedra filmových studií Univerzity Karlovy), První kontakt: vize v 18h socialismu, komunismu a kapitalismu v raných československých sci-fi filmech

Komentované prohlídky Vzpomínky na budoucnost II:

Komentované prohlídky v hlavní instalaci výstavy (1. patro Domu pánů z Kunštátu).

1. 12. 2013 komentovaná prohlídka v českém jazyce

ve 14h

12. 12. 2013 komentovaná prohlídka v anglickém jazyce

v 11h

18. 12. 2013 komentovaná prohlídka v českém jazyce

v 16h

Výstava byla připravena ve spolupráci Domu umění města Brna a Fakulty výtvarných umění VUT. Výstava je výstupem řešení projektu Specifického vysokoškolského výzkumu (MŠMT) „Umění a architektura jako nástroje konstrukce veřejného prostoru v období socialismu a jejich reflexe v současném umění“.