Sonda do vývoje českého malířství

Daniel Balabán, laureát Ceny Michala Ranného za rok 2012, se směrem od nábožensky procítěné abstrakce 80. let přes figurativní motivy vrací kruhovým pohybem zpět k oproštěným formám v jednoduché epičnosti, a vše, co na této cestě nalezl, sdělil Moravské galerii v pozoruhodně kompaktní výstavě Zpráva. Ostravský malíř s talentem pro rafinované odkrývání smyslu a významových vrstev vypráví svými plátny lyrické i dramatické příběhy.

Balabán si s formou hraje, ale nepohrává si s ní. Juxtapoziční kompozice nevznikají na ruletě náhody jeho tvůrčí fantazie. Sestavuje ji pečlivě, cíleně a trpělivě hledá pevnost formy, jako matematik hledá vhodný vzorec. Ani já jsem pojem „pevnost“ nepoužil náhodně. Jde o jednu z nejvýraznějších vrstev Balabánovy tvorby: Daniel Balabán hledá pevné vztahy. Hledá v přírodě, v duchovnu, v těle. Doplňující citáty, představující textovou extenzi Balabánova výtvarného díla, dokreslují jeho orientaci v oblasti vztahů: „Děti rostou jako kapradiny, a exploduji jako miny.“

Balabánovo zaujetí duchovní tématikou se v jeho tvorbě objevuje v nepravidelných sinusoidách, např. v buddhovském cyklu z roku 2008, jež předcházela díla Řehtačka či Ježek v kleci z devadesátých let, která však na výstavě návštěvník bohužel nenalezne.

Současná instalace v Moravské galerii nevypovídá pouze o Balabánově vývoji a o jeho tvůrčí cestě, ale je také sondou do vývoje českého malířství přelomu století. Je zprávou o minulosti, avšak vypovídá také o budoucnosti. Kubizované tvary Válcování (1997) nejsou perzifláží minulých přístupů, ale přiznaným stupněm hledání formy. Vertikální pieta (1998) je formální aluzí na Schieleho tvorbu, vyznačující se až chorobnou barevností. Balabán má dokonalý cit pro napětí a tektoniku obrazu. Nejen, že precizně kompozici sestavuje, ale dokáže dojít na samou hranici kompoziční funkce, na níž dílo balancuje (Provazochodec/Discobolos, 2008). Vyvažování disparátních prvků obrazu je dáno mimo jiné Balabánovým mediálním experimentátorstvím, neboť různá média implikují různé formy, jako např. Na schodech (2004) nebo Černé citrony (2003).

V části, věnované figurálním plátnům zaujme Únava (2000) či Havran (2004). Podivuhodný je portrét Františka (2000). Vrcholné kompozice Balabán dosáhl v Dni radosti z Tóry (1988), podobně, jako v Tmě kříže (1988), a formální virtuozitu dokazuje i v dalších spirituálních plátnech, Polibku (1991), Sv. Alžbětě (1990) a Úsměvutrojice (1989), která jsou silně formálně geometrizována.

Titulním plátnem výstavy (tedy samotnou zprávou) je dílo Kristova noha (2002), v němž Balabán tematizuje vztah krásy, mládí a „středověkých strachů z nesmiřitelnosti“. Teplé tóny utápějí naše představy středověkých hrůz, ale zároveň jde o archetypální odkaz k těsnému vztahu mezi uctíváním a blasfémií: Marie Magdalena omyla Kristovi nohy. V této souvislosti v románu Vytváření nepřítele od Umberta Ecca najdeme odkaz na citát Giuseppiny a Eugenia Battisti: „… z pohrdání Bohem hodila na zem dřevěný kříž, levou nohou ho pošlapala a přelomila [...]“. Meditativnější, lyričtější a zemitější rovinu své práce Balabán představil úžasnou Pietou Rondanini (2000) a Svlačcem (1997). Absolutním vrcholem jeho formálního oproštění je asambláž Hvězdy (2006), která slučuje Balabánova celoživotní témata spirituality a vztah člověka ke světu, živým bytostem a přírodě, jejíž třpytivou nekonečnost se pokusil zachytit.

Autor je teoretik umění, studuje na Katedře divadelních studií FF MU

Daniel Balabán: Zpráva / kurátorka: Yvona Ferencová / MG: Pražákův palác / Brno / 26. 7. - 27. 10. 2013

______________________________________________________________

foto: archiv MG