TZ: Horor, černý humor

20. 10. 2013Artalk Infoservis

Horor, černý humor / Galerie NoD / Praha / 21. 10. - 22. 11. 2013

Horor, černý humor

Vernisáž 21.10. v 19:00

Od 22.10. do 29.11. 2013

Kurátor: Jiří Machalický

Vystavující: Michael Rittstein, Jaroslav Róna, Martin Šárovec, Josef Bolf, Anežka Hošková, David Koutecký, Ondřej Brody, Václav Stratil, Ondřej a Petr Skalovi, Robert Šalanda, Jana Šárová, Mark Ther

V českém výtvarném umění, literatuře i filmu se výrazně daří černému humoru, který někdy takřka nepozorovaně přechází až do hororu, ve kterém však zůstává místo pro odlehčený pohled na naše prostředí. Jde sice o oblast blízkou grotesce, ale přece jen posunutou či pootočenou trochu jiným směrem. Je známo, že černý humor kvete právě v Čechách, že je velmi zvláštní a vychází ze specifických podmínek středoevropském regionu, kde umělci často reagovali a reagují na vývoj ve společnosti černým humorem, který se v nadsázce může blížit hororu. Různé druhy umění poukazují na negativní stránky života, každá generace volí odlišný přístup. Proto jsem chtěl, aby na této výstavě byly zastoupené osobnosti rozdílného věku a tím i zkušenosti.

Michael Rittstein vytvářel v raném období kresby a obrazy, ve kterých s ostrým humorem ironizoval životní styl osmdesátých let. Upozorňoval na nás na zaběhnuté stereotypy, ze kterých nebylo snadné vybočit Poukazoval tehdy na život v panelákových bytech, připomínajících králičí kotce a podobající se jeden druhému jako vejce vejci. Jaroslav Róna vytváří obrazy a sochy, které v sobě skrývají temné stránky života. Můžeme očekávat, že se v kulisách obrazu odehraje horor či tragický příběh nebo se v nich proběhne kafkovský proces, který nemůže skončit ani dobře ani špatně, který nelze ani prohrát ani vyhrát. Prostě zůstává na mrtvém bodě, aniž by měl šanci se se jakkoliv vyvíjet dál. František Skála se zabývá tajemnými a podivnými příběhy či záhadnými přírodními ději a často pracuje s černým humorem a především mystifikací. Tvorba Václava Stratila je výrazově bohatá a černý humor v ní rozhodně nechybí, ať už jde o kresby, obrazy nebo performance. V některých obrazech sahá k podivně humorným a zároveň tíživým a znepokojivým námětům, ať už jde o nadčasové vyjádření k současné společenské situaci nebo o hravé či fantaskní motivy nebo o ostrou sebeironii.

Až existenciálně temné a zároveň odlehčené jsou obrazy Josefa Bolfa, který své náměty vyjadřuje výstižnou zkratkou. Přitom v nich zůstává i literární obsah, který není na škodu výtvarné stránce, ale naopak přínosem v prolínání různých uměleckých sfér. Robert Šalanda někdy pracuje s jemným černým humorem, když cituje například výroky sportovních komentátorů a spojuje čistou výtvarnou kompozici s mnohdy nesmyslnými hesly. Martin Šárovec maluje temné události a situace někdy spojené s filmovými příběhy a opět se v jeho tvorbě prolínají tragické i komické prvky. Groteskně, temně i naléhavě působí tvorba Ondřeje Brodyho a Marka Thera, kteří dokážou vyjádřit svůj vztah k současné atmosféře ve vztahu k historii. David Koutecký vyjadřuje svůj vztah ke skutečnosti instalacemi, které působí svou ponurou krásou, ale opět z nich můžeme vycítit lehkou ironii. Anežka Hošková umí vystihnout různé významové vrstvy, z nichž vyzařuje i temná složka našeho života. Jana Šárová ovládá okouzlující způsob výtvarného převyprávění fantaskních představ, které mohu být obsahem těch nejsugestivnějších a nejnečekanějších snů. Ondřej a Petr Skalovi dokážou vystihnout tragické a zároveň i komické okamžiky s neobvyklou přesností a přesvědčivostí a dokážou strhnout pozornost zasvěcených i nezasvěcených diváků, jejich projev je srozumitelný takřka všem.