Artalk.cz

In_margine (nejen o iPhonech)

Instalace nového operačního systému do telefonu Milenu Bartlovou vyprovokovala k úvaze o proměnách stylu v dějinách umění i o tom, co v dnešním světě vlastně znamená svoboda volby.

Milena Bartlová: Změna slohu v přímém přenosu

Už to není žádná novinka: před osmnácti dny spustil Apple nový design rozhraní. Údajných 1,484,232,448 uživatelů iPhone na světě se dřív nebo později stěží vyhne přechodu na systém iOs7. Ten zavádí plochý design. To, co se dříve zobrazovalo s náznakem iluzivní trojrozměrnosti, jsou nyní čistě dvojrozměrné obrázky. Posílení abstraktního zobrazení doprovází pestřejší barevnost a celkově vylehčený vzhled. Apple se přitom pouze přizpůsobil systému Android, který s plochým designem přišel už před časem stejně jako Microsoft Windows.

jak-sel-cas-s-domovskou-obrazovkou-iphone-1

V intelektuálních a uměleckých kruzích je samozřejmě vhodné tvrdit, že tohle není žádné téma pro vážnou úvahu. Ostatně smartfoun je nástroj globálního kapitalismu, jehož pořízení a provozování nás nutí vydělávat více peněz, než bychom opravdu potřebovali. Odvádí nás od pozornosti celosvětovému třídnímu boji nebo – vyberte si – od pozornosti k prožívání konkrétní tělesnosti času a prostoru, zvyšuje produktivitu a navíc zajišťuje ponižující trvalou online dostupnost prekérních kariéristů. Správný hipster používá, aspoň na veřejnosti, Nokii 3310, jelikož za sebou nemůže tahat drát od telefonu.

Pro zbytek společnosti je ale proměna vizuality neustále používaného rozhraní nikoli okrajový zážitek, i když se o něm mluví jen na specializovaných internetových fórech. Je to změna vizuálního stylu a sledujeme ji v přímém přenosu. A tady jsme na nejvlastnějším poli dějin umění! To je totiž obor, který existuje pouze díky jedné hlavní otázce: proč se mění způsob, jakým lidé vytvářejí obrazy a upravují své prostředí? Normativně estetická odpověď po řadu století zněla nějak tak, že se stále znovu snaží přiblížit ideálu dokonalé krásy. Už jednou jej v klasickém Řecku dosáhli, ale vždy znovu je od něj odvedou náboženství, ideologie, politika nebo jiné katastrofy a obtíže.

Někdy kolem začátku 19. století romantici prosadili jiný a dodnes živý pohled na věc. Obrazy, umělecká díla a vizuální kultura kolem nás vypadají tak, jak vypadají, proto, že se v nich skrze výtvarné umělce, umělecké řemeslníky a architekty zviditelňuje povaha či duch doby. A ten se mění, ba vyvíjí, i když představa o cíli, bezcílnosti a autonomii pohybu není jasná. Dějiny umění vznikly jako obor, který tento vývoj dokáže sledovat a mluvit o něm. Zhruba o století později se prosadil historismus a pokusil se vytěsnit zbytky normativní představy tvrzením, že každá doba má svou dokonalost, takže vývoj umění nikam nespěje. Dějiny umění se i nadále považovaly za možnost, jak nahlédnout přímo nejen pod ruku a do hlavy dávno mrtvých geniálních umělců, ale také jak pochopit zákruty vývoje nebo umělecké vůle světového ducha. To je idea uměleckého slohu či vizuálního stylu.

apps2

Jakou zatáčku v běhu proměn kolektivních představ představuje flat design? Odpověď formalistického směru kunsthistorie by zněla, že se tu odhaluje plochost a povrchní pestrost naší kultury. Patřím mezi ty, komu nesedí konzervativní moralizování a kdo nevěří, že by formy vizuální kultury byly v přímém kontaktu s duchem doby, ba dokonce pochybují, že takový duch se opravdu kdesi vznáší. Nabídnu tedy jiný výklad: plochý design je pravdivější. Namísto nostalgické fikce mechanických tlačítek, v kůži vázaného kalendáře a trhacího poznámkového notesu, které předchozí design zobrazoval, nám rovnou dává holou skutečnost technické funkcionality. Ostatně plochost je vysoce ceněná kvalita v celém počítačovém oboru.

Ernst Hans Gombrich, možná nejvýznamnější kunsthistorik 20. století, schválně provokativně přirovnal proměny slohů k pomíjivosti a proměnlivosti módy, včetně retro návratů. Změna vizuality rozhraní digitálních přístrojů určitě módou je. Klíčovým faktorem přitom je, že hlavní a jediný důvod pro tuto změnu stylu jsou komerční zájmy producentů, snaha o neustálé zvyšování nebo aspoň udržení zisku. Heslem marketingu je vycházení vstříc představám a potřebám zákazníků, které jsou ale zároveň týmiž producenty stále důsledněji formovány. Logika situace dává zákazníkovi pocit, že si vybral něco nového a lepšího, přičemž ale mu zároveň skutečně svobodnou volbu fatálně odnímá. I hipster se bleskově stane módou a ten drát od telefonu za sebou opravdu tahat nemůže.

Možnost a povaha volby je asi jedním z ústředních témat dnešní kultury. Koupit to, nebo ono? Nebo nekoupit nic a vypěstovat vlastní okurky? High tech, nebo natur bio? Číst večer Deleuze, nebo se dívat na béčkové filmy? Zprávy z facebooku, ČT1, Blesku nebo FAZ? Kariéra, nebo mateřství? Zůstat v zemi sužované občanskou válkou, nebo se vydat do nejistoty bohatého světa, který ukazovala televize?

Za dva týdny se v Česku zase opakuje kolektivní performativní akce, která volby tematizuje. Existuje vůbec něco jako svobodná a dobrá volba?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *