Velká retrospektiva Jana Malého

Černobílé snímky jazzových zpěváků, hospodských karbaníků, hráčů biliáru, i osamělých duší jsou k vidění v Leica Gallery Prague, kde probíhá výstava pražského fotografa Jana Malého.

Snažíte-li si vzpomenout, kdy naposledy jste mohli navštívit expozici věnovanou tomuto devětapadesátiletému umělci, budete muset hodně zapátrat v paměti. Přestože Jan Malý patří mezi renomované autory, jeho doposud poslední samostatná přehlídka děl proběhla před dlouhými třiatřiceti lety. V Činoherním klubu ji v roce 1980 uspořádala historička umění Anna Fárová, která se snažila prvním absolventům katedry fotografie na FAMU, mezi něž Malý patří, všemožně pomáhat, mimo jiné i organizováním výstav. Od té doby Malý žádnou další veřejnou prezentaci neměl.

Kurátor Pavel Vančát proto výstavu pojal jako retrospektivu snažící se zmapovat zásadní milníky Malého tvorby od počátku 70. let až do současnosti. Na zdech Leica Gallery Prague se tak tísní přes šest desítek převážně černobílých snímků. Zastoupeny jsou všechny významnější cykly, jež Malý do dnešního dne vytvořil. Pomyslné jádro expozice obstarávají fotografie, na nichž autor zachytil specifické prostřední pražské herny U Nováků a Jazzklubu Reduta, které se v době normalizace svou atmosférou dosti vymykalo tehdejším zvyklostem. „Řadí se k nejživějším obrazům tehdejší doby a spojují v sobě zdravý sociální reflex, postřeh vycvičeného oka i odvahu riskovat,“ myslí si Vančát.

Na lehce rozmazaných snímcích ze slavného hudebního klubu můžeme v mlžném oparu spatřit jazzové zpěváky, basisty, saxofonisty, ale i davy fanoušků, které sem pravidelně chodily. Herna U Nováků je zase plná roztodivných lidiček, od zamyšlených šachistů, přes milovníky biliáru, až po karbaníky obsluhované utahanými barmany. Nejpůsobivějším vystavovaným cyklem je možná trochu překvapivě ten s názvem Samota vytvořený původně pro časopis Mladý svět. Zachycuje jakéhosi bezejmenného stařečka žijícího kdesi daleko od lidí, v malém pobořeném stavení, jemuž při těžké práci dělají společnost jen domácí zvířata. Vedle toho si návštěvníci budou moci prohlédnout snímky stánkařů, kteří se po pádu komunismu vyrojili u českoněmeckých hranic, nebo fotografie zajímavých architektonických památek první poloviny 20. století. „Každý dům má svou duši a já se snažím tu jeho duši zachytit,“ prohlásil Jan Malý na vernisáži.

Svébytnými uměleckými díly jsou pak barevné snímky pořízené v severní Francii, jež autor doplnil o absurdní básnické texty a dlouhý kinofilm věnovaný Anně Fárové. „Jeho cykly nestaví na prvoplánové atraktivitě, ale na porozumění a vhledu, protkaného někdy pobavenou ironií a jindy zas jemnou melancholií,“ vysvětlil Pavel Vančát. Vzhledem k tomu, že se v Praze s fotografickými výstavami roztrhnul v poslední době pytel, můžeme velmi dobře srovnávat. Ačkoli si Malého snímky udržují vysokou kvalitu, se silou Kolářových, či Drtikolových fotografií se bohužel měřit nemohou. To ale neznamená, že by si nezasloužili pozornost. Navíc, když název Torzo nenese výstava jen čirou náhodou. Bohužel si ho nemůžeme vykládat tak, že je v Leice k vidění umělecká páteř Malého tvorby, ale odkazuje k nedávným událostem, jež autora potkaly. Majitel ateliéru, kterému Malý dlužil za nájemné, totiž při přípravě expozice vyhodil fotografův archiv na skládku. Přestože se fotograf pokusil negativy zachránit, nakonec se mu to nepodařilo. Velká část jeho tvorby tak ze dne na den zmizela nenávratně pryč.

Autor je šéfredaktorem portálu E-kultura

Jan Malý: Torzo - Retrospektiva / kurátor: Pavel Vančát / Leica Gallery / Praha / 13. 9. — 3. 11. 2013