Artalk.cz

Warhol v AJG očima přecitlivělýma

V Hluboké nad Vltavou končí výstava Andy Warhola. Záměrem výstavy nebylo oslovit odbornou veřejnost, přesto její část výstavu zhlédla. Příspěvek Martina Vaňka na tomto serveru dokázal mnohé přiblížit, autor místní prostředí zná. Výstava působí skutečně problematicky a nemá smysl znovu komentovat autenticitu vystavených děl či nic neříkající výběr z prací. Alarmující je ovšem situace, kdy je takto finančně náročná akce ponechána v rukou neprofesionálů bez jakékoli formy adekvátní supervize. Velmi opatrné reakce zazněly i z úst Michala Bycka z Múzea moderného umenia Andyho Warhola. Ač sám byl významným konzultantem výstavy, nedokázal zkrotit nabubřelost reklamy a nastavovaný eintopf na potištěných panelech.

AJG_Warhol

Reakce Aleše Seiferta z minulého týdne opatrná vůbec není, naopak je velmi sebevědomá. Přítomnost kritiky vidí ředitel AJG v souladu s původním záměrem vyvolat diskusi. Jistě, když je něco špatně, diskuzi to vyvolá. Výstava sama o sobě nenese stopy po nástrojích k záměrnému vyvolání diskuze. AJG přesně ví co dělá, a posteriori. Pokud někdo upozorní na chybu, téměř vždy ji lze nazvat záměrnou, aby se tzv. hloupí měli na co ptát. Zní to logicky, že negativní ohlas je také reklamou, ale nebylo lepší udělat výstavu, na níž se lidé přijedou utvrdit, že je dobrá, než naopak? Pokud pan Seifert ještě připomíná kontext nedávných výstavních počinů AJG, jakými byla např. výstava děl ze sbírky Patrika Šimona nebo výstava „fotek z vandru“ Pavla Nešlehy, přilévá jen olej do ohně. Úspěch by AJG všichni přáli, jenže úspěch v daném případě neznamená stát se galerií plnou věhlasných jmen, ale udělat kvalitní výstavu, která něco řeší v kontextu „odborného bádání“, kterým se Aleš Seifert rovněž zaštiťuje.

Troškovská rétorika tiskových zpráv AJG o výstavě pro „obyčejný“ lidi již neobstojí. Pokud v odbornější debatě nemůže AJG ústy svého ředitele nabídnout víc než obecnější text o „zájmu“ a „pozornosti“, vyvolává to otazníky. Z příspěvku Aleše Seiferta jdou jasné indicie, že buď výtkám v kritických článcích dosud neporozuměl, nebo je nechává bez komentáře záměrně.

Je naprosto bezpředmětné kritizovat AJG. Nový směr, kterým se vydala, je přesně ten, jaký od ní očekává její zřizovatel. Kdo se v metropoli jižních Čech pohybuje pravidelně, ví, že je to problém celkové koncepce kultury v Jihočeském kraji, resp. tím problémem je spíše to, co si na příslušných odborech pod pojmem kultura v Českých Budějovicích představují. Aleš Seifert, jako nový ředitel AJG, musí přesvědčit kraj, že se ledy pohnuly a z „Alšovky“ se stává přitažlivá instituce. Warhol je materiálem cílícím napříč věkovými kategoriemi a sázka na první dobrou. Samozřejmě, že by velká výstava např. Jakuba Schikanedera přitáhla obdobný počet diváků a navíc by autor výrazně konvenoval názvu Alšova jihočeská galerie a jejím možnostem. Ostatně takto masivně zpropagovaná výstava by přitáhla diváky na jakékoli jméno. Pokud však chtělo vedení AJG obhájit náklady na související reklamu, vlastně mnoho jiných možností než Andy Warhola nemělo.

Sehnat dostatečný balík financí nemusí být vždy jedinou podmínkou úspěšné výstavy. Realizační tým si vzal sousto, na nějž neměl dostatečný fundament. Bylo chybou koncipovat výstavu jako obecně průřezovou. Rozumnějším by v dané situaci bylo představit souvislejší fragment Warholovy tvorby na daleko menším prostoru. Tato výstava jako taková nemohla do jižních Čech nikoho přilákat, byť by byla podepřena sebevětší pompou. Warholovy výstavy byly v Praze, byly větší, lepší a ostatně není to zase tak dávno. Warholovy tisky byly k vidění i v Českém Krumlově zhruba před 10 lety.

Myšlenka sázet v AJG na externí kurátory je v zásadě dobrou. Obzvláště půjde-li o renomovaná jména z Prahy nebo Vídně. Sázka na neprofesionála, resp. místního profesionála v oboru reklamy, mohla být dobrou zas pro jiné věci související s AJG. Je proto překvapením, že expozice není náležitě profesionální ani v tomto ohledu, nemluvě o nepochopení zákona o duševním vlastnictví. Prezentace Warholových artefaktů v AJG je ukázkou amatérismu ryzího, včetně související představy, že takto se věc standardně dělá. To, že příklady podobného výtvarného řešení expozice na regionálních úrovních zřejmě existují, ještě neznamená, že jsou vhodným vzorem. Model, který prezentuje AJG, jde však mnohem dál. Toto řešení využívá estetiku putovních výstav, jakou jsme zvyklí vídat v pasážích nákupních center.

Instalační tým se pak nebojí takového husarského kousku, jakým je obří upoutávka na Hudební léto 2013 v Hluboké nad Vltavou vznášející se nad expozicí. Reprodukce Warholova závěsného obrazu, nebo snad jeho předobrazu, je nalepena na podlaze, což je pro změnu jedna z úmyslných žertovných instalačních přesmyček. Můžeme se pousmát nad „prací s alobalem“. Bez ní se asi žádná legendární párty ve Factory neobešla a ony laciné efekty „diamantového poprašku“ k Warholovu dílu prostě patří. Tedy amatérsky působící prezentace v AJG může teoreticky duchu Warholových prací konvenovat. Neděje se tak. Nejlacinější aranžérské triky a novogotika, která dosud v zámecké jízdárně vyrůstá nad třímetrovými tapetami, dává vzniknout spíše dojmu přípravy sálu na maturitní ples ve stylu Andy Warhola. Někomu to může vadit. Většině návštěvníků to bude důvěrně známé a rádi budou sdílet necitlivost, která je v uměleckém provozu tím největším prohřeškem. Je zbytečné se rozepisovat. To, co je na výstavě nejproblematičtější, je její řešení.

Efekt, který zpracování expozice přináší, je ten, že i u vystavených zaručených originálů se oko zdráhá uvěřit, že nevylezly z plotru v místním reklamním studiu. To, co je dobré pro Zemi živitelku, nemusí být dobré pro AJG. To je snad jediná chyba, kterou si management galerie neuvědomil. O ostatních přešlapech nejspíš skutečně ví.

Zůstane Warhol v AJG pozapomenutým mementem nebo se lze obávat, že tento model převezmou další instituce? Již teď je Warhol nejfrekventovanějším světovým jménem našich výstavních síní. Jak asi bude vypadat Warhol v Jihlavě, Warhol ve Vyškově? Warhola si přece může udělat kdo chce, jak chce… dnes je možné všechno. Nezájem odborné veřejnosti o dění na regionální úrovni a absence fundované zpětné vazby totiž generují právě tento typ výstav. Protože se nemůže rozběhnout hodnověrná diskuze s jednoznačnými závěry, může se management AJG poplácávat po ramenech a okomentovat pár diskuzí na internetu. Vítězí.

AJG počítá prodané vstupenky, nikoli počet zklamaných diváků. Masivní promotion znamená vysokou návštěvnost. Taktika přitáhnout na výstavu část veřejnosti, která se o umění jinak vůbec nezajímá, nemůže selhat. Tento divák nebude nic kritizovat – Warholovi nerozumí a neporozumí mu ani po návštěvě výstavy. Je to jen problém samotných kritiků výstavy, kteří uvěřili desítkám billboardů podél silnic, avízům v tiskovinách zdarma do schránky a polepeným trolejbusům. Takto nafouknutá bublina nebyla určena jim.

Kdo výstavu neviděl, neuvěří a těžko porozumí i jejím kritikům. AJG chyby nepřizná neb je nepozná. Andy Warhol v AJG tak zůstává syrovou výpovědí o stavu kultury nejen v jižních Čechách. Ostatně, to není zas tak málo.

Autor působí na JU v Českých Budějovicích

 

Komentáře

  1. Ač jsem výstavu neviděl, líbí se mi, jakým způsobem autor recenze pojmenovává stále rozšířenější nešvary současné galerijní praxe. Podbízení se zřizovatelům na úkor odborně fundované formulace tématu či problému, jaký má výstava řešit, amatérismus na všech úrovních počínaje tzv. managementem (ryba smrdí od hlavy) a nabubřelá sebeprezentace ve stylu PR nákupních center, to bohužel není jen problém AJG. Tento přístup v určitém smyslu hrozí přerůst ve standardní způsob přežívání výtvarné kultury nejen v regionech ČR.

  2. Autor textu zřejmě usnul v padesátých letech minulého století… na výstavě jsem byl, znám i detaily z její produkce. Myslím, že umění nemá být pouze pro bandu jeho rádoby znalců, kteří si někde v sluji jako Glum střeží svého „páneška“. Galerie jako instituce je tu proto, aby lidé měli možnost se setkat s uměním a samozřejmě jako každá i jiná instituce musí nějakým způsobem fungovat. Aby mohla fungovat, musejí do ní chodit lidé, prodělečný podnik nikdo financovat nebude. Pochybuji, že by autor měl na to, aby financoval běh galerie z vlastní kapsy. Aby vám tam chodili lidé, musejí vědět o tom, že nějaká galerie vůbec existuje. A že je tam něco, co stojí za návštěvu. A základní ekonomické pravidlo zní, že pokud chcete získat, musíte investovat. Takže si rozhodně nemyslím, že by reklama na výstavu měla být pouze formou e-mailových pozvánek skupině přátel galerie. Jsem výrazně zastánce propagace kultury, jelikož z toho těží zpravidla nejen instituce, ale i další navázané subjekty v rámci infrastruktury. A v dnešní době přesycené informacemi prostě musíte být výrazní, aby lidé vaši informaci zaregistrovali. Nicméně když jsem se bavil s člověkem, který se podílel na realizaci výstav ve Victoria and Albert Museum v Londýně, byl z této výstavy příjemně překvapen, že na české poměry je poměrně slušně udělaná a ještě abych dosadil, tak dle mých informací drtivá část produkce a reklamy byla uhrazena ze sponzorských darů.
    Na závěr: Umění je zkušenost. Ať už ji získáte z originálů nebo z falzifikátů…
    http://www.ted.com/talks/paul_bloom_the_origins_of_pleasure.html

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *