„Andy“ v AJG

Po pondělní recenzi Zdeňka Brdka se ještě jednou vracíme k výstavě Andyho Warhola na zámku v Hluboké nad Vltavou. Autoři následujícího textu se ani tak nepozastavují nad konkrétními exponáty jako spíše nad okolnostmi a způsobem, jakým projekt vznikal: "Výstava stojí na stejné úrovni jako např. „Tutanchamon. Jeho hrob a poklady“. Jedná se více o reklamní produkt, nežli o výstavu, jakou má přinášet muzeum placené z veřejného rozpočtu."

V naší kotlině jsme si zvykli uspokojovat touhu po zhlédnutí děl světových umělců za hranicemi naší vlasti, kde je nepřetržitě v nabídce celá plejáda perfektně odborně i marketingově zvládnutých výstav. V rámci oslav 60. výročí založení se však Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou pokusila porušit ustálené zvyklosti a 12. července uspořádala vernisáž výstavy „Andy Warhol – Zlatá šedesátá“.

Proč však mít Warhola v AJG? Zcela zřejmá je zde snaha o zvýšení návštěvnosti instituce, která dlouhodobě bojuje o přízeň spolu s jedním z nejnavštěvovanějších památkových objektů v republice. Andy Warhol je jméno známé všem a co na tom, že tak úplně nesouvisí ani s AJG a s českým uměním jen okrajově?

Vytvořit výstavu Andyho Warhola, která bude vyhovovat profesním standardům, je vzhledem k uložení jeho stěžejních děl finančně velmi náročná záležitost, jež zcela převyšuje možnosti instituce s rozpočtem necelých dvaceti milionů korun. Pop-artem, potažmo Warholem, se nikdo v České republice vážně nezabývá do té míry, aby byl schopen přijít s podnětným tvarem a novou interpretací. Projekt, za nímž stojí především Daniel Hovorka, dnes zaměstnanec AJG na neznámé pozici, jenž dřív působil na úřadu Jihočeského kraje jako vedoucí Odboru marketingu a vnějších vztahů, by vlastně mohl existovat i bez AJG. Podle všeho je tak galerie pouze jedním z hráčů. Dalším je kurátor výstavy Miroslav Houška, „který představuje skvělou kombinaci odpovědnosti a vize v jedné osobě. Má rád pop art a rock'n'roll.“ (citace z webu warhol2013.cz). Mimo jiné se jedná o bývalého zaměstnance reklamní firmy Galileo Production.

Výstavu tedy „na klíč“ připravili amatéři, kteří dokázali přesvědčit jak zřizovatele, tak i statutárního zástupce jedné z nejdůležitějších galerií v naší republice, aby se zde uskutečnila výstava tvářící se jako blockbuster, jaké známe ze zahraničí. Je však třeba rozlišovat i mezi amatéry (primárně totiž amatérství nepovažuji za horší formu než profesionalitu, pokud se dané věci dělají poctivě). Tito patří k těm, na které sedí právě ty negativní konotace. Převážná většina návštěvníků však nemá šanci rozpoznat, o co se ve skutečnosti jedná. Angažováním Warholova Muzea v Medzilaborcích projekt dostal auru autenticity, v jejímž rámci je pak vystavováno ledacos – od obyčejných pohlednic (skvostně zarámovaných) až po různé reprinty plakátů a sítotisků, které před těmi pár originály, jež se zde nacházejí, neobstojí. Naopak, jistým způsobem devalvují i to, co je autentické. Popisky převážně zamlžují skutečné stáří exponátů, všechny jsou pouze v angličtině. Téma „zlatá šedesátá“ se stává tahákem plakátů, v rámci výstavy však fenomén šedesátých let zpracován není. Na výstavě se setkáme navíc s fetišemi – Warholovým sakem či brýlemi, které zde nejsou coby doklady designu, nebo svébytného osobního stylu (a´la výstava „David Bowie is“, Victoria & Albert Museum, Londýn 2013), ale pouhými výkřiky do prázdna. Výstava je pak zakončena koutkem majícím pomocí alobalu napodobit „The Factory“, kde si může divák nechat natisknout warholovský motiv na triko či tašku, sádrovou polopostavou s přibližnou podobou umělce, vyrůstající z vyvýšeného pódia a stánkem s merchandisingem, z něhož se prostorem šíří skladby The Velvet Underground.

Hledá-li tedy divák kvalitu, je zklamán. Navíc je dezorientován díky neustálému přemýšlení, čemu lze věřit a čemu již ne, též díky nejasně zpracovaným tématům tvorby. Výstava stojí na stejné úrovni jako např. „Tutanchamon. Jeho hrob a poklady“. Jedná se více o reklamní produkt, nežli o výstavu, jakou má přinášet muzeum placené z veřejného rozpočtu. I v případě Tutanchamonovy výstavy se však pořadatelé zachovali více fair, když hned od začátku zdůrazňují, že jde o rekonstrukci hrobky egyptského faraona. K tomu, aby Aleš Seifert, ředitel AJG, přiznal, že na výstavě nejsou originály, bylo zapotřebí několik dnů po vernisáži (zde).

V závěru proto vyvstává otázka, kam to půjde dál? Je navýšení návštěvnosti dostatečným ospravedlněním pro podobné projekty? Na tyto otázky však není jednoduchá odpověď. Vše totiž na první pohled působí perfektně a kýžený efekt se dostavil. Kdyby se však AJG inspirovala již zmíněnou výstavou „David Bowie is“, jež měla za úkol představit specifika této „ikony kultury“, spolu se společenským dopadem, mohl z toho vzniknout zajímavý počin. Musí se ale vždy jednat naprosto otevřeně. Galerie by měla, pokud se k něčemu podobnému rozhodne, odhalit karty. Hlavně díky tomuto nefér jednání se AJG dopustila základní chyby – obelhala své návštěvníky, což se může vrátit v podobě nedůvěry v další projekty.

A propos. Pokud byste se chtěli po tomto falešném nášupu pop-kultury podívat do expozice vlámských a holandských mistrů, budete muset počkat až na skončení výstavy Andyho Warhola a její deinstalaci. Světla jsou totiž jen jedna…

Autor působí v Centru nových strategií muzejní prezentace (CENS), Moravská galerie v Brně

______________________________________________________________
Andy Warhol: Zlatá šedesátá / kurátor: Miroslav Houška / AJG: Zámek Hluboká / Hluboká nad Vltavou / 13. 7. – 29. 9. 2013
______________________________________________________________
foto: Jan Flaška
 

 

Martin Vaněk | Narozen 1982, je historik umění, kurátor a výtvarný kritik. Vystudoval dějiny umění a český jazyk a literaturu na FF MU v Brně. Od roku 2017 je doktorandem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Pracoval jako kurátor v Muzeu Jindřichohradecka, Alšově jihočeské galerii a také v metodickém centru při Moravské galerii. Je spoluautorem stálé expozice AJG s názvem Meziprůzkumy. Sbírka AJG 1300–2016 (2017, 2018, 2019, 2020). Působí jako externí kurátor AJG, externí kurátor Muzea fotografie a moderních obrazových médií v Jindřichově Hradci. Je členem iniciativy Je to i tvoje město.