TZ: Rekonstrukce

Václav Magid / Tomáš Hrůza / Václav Kopecký / Katarína Poliačiková / Galerie TIC  / Brno / 27. 8. - 2. 10. 2013 

Galerie TIC

Turistické a informační centrum města Brna, Radnická 4, Brno

www.galerie-tic.cz

otevřeno út–pá 10–18 h, so 10–14 h

5. výstavní blok: Rekonstrukce

28. 8. – 2. 10. 2013

kurátoři: Zuzana Janečková, Marika Kupková, Jan Freiberg

vernisáž 27. 8. v 17.30 h

Rekonstruování situací, prostředí nebo příběhů může směřovat k jejich prostému znovuzpřítomnění, může účinkovat v pozorovatelském modu „dokumentaristiky“ či etnografie, v pohnutých prožitcích objevů a putování, jako mimovolná iniciace širších sdělení atp. Autorská výstava fotografa, ekoaktivisty a turisty Tomáše Hrůzy Z Amazonky na Cejl v Galerii U Dobrého pastýře zprostředkovává jeho zaujetí přírodou vázané na cestovatelství i (kritickou) reflexi přetechnizované společnosti, člověka a přírody. Václav Kopecký prezentuje specifickou prostorovou instalací fotografií Hotelu Zenit v městě Neum v Bosně a Hercegovině u Jadranského moře jakousi romantickou rekonstrukci „exotického“ místa. Hotel představuje analogii světa, název Zenit zase horizont, za který nevidíme. Autorský výstavní projekt Václava Magida Solidaire/solitaire v Galerii mladých je věnován problému ztotožnění se individua s nějakým vyšším celkem jako je rodina, kolektiv, strana, národ, třída apod. Jako konkrétní látka, na níž je tento problém zkoumán, slouží různé aspekty ideové průpravy dětí z dob socialismu. V konTextu slovenská konceptuální autorka Katarína Poliačiková minimalisticky zdůrazňuje svou site specific instalací původní prázdnotu výklenků. Výstava nese příznačný a jednoduchý název Prázdno.

Galerie Kabinet

Václav Kopecký: Hotel Zenit – Zpětná vlna

Zájem nedávného absolventa ateliéru fotografie VŠUP v Praze Václava Kopeckého směřuje k sémantické rovině média analogové fotografie. Poukazuje na prostupnost roviny imaginárního, symbolického a reálného. Tuto trojčlenku psychoanalytických pojmů si dovolíme vyvázat z odpovídajících kulturologických konotací a ponecháme jí pro nás určující odkaz k subjektivní pozici diváka. Fotografie, které se vzpírají zprostředkování reálného a současně využívají médium analogové fotografie, nedisponující postprodukčními možnostmi digitálních médií, relativizují hodnověrnost jakéhokoli záznamu. Divákovo přijetí vlastní subjektivity vnímání se stává nezbytnou podmínkou pro sledování Kopeckého prací. Očekávaná poetická podívaná na hotelový komplex Zenit v Bosně a Hercegovině se mění především v uvědomění si vlastních percepčních postupů. Můžeme zde také číst metaforu vycházející z názvu Zenit, kdy lze hotel identifikovat s širším kontextem současné společnosti a s pocitem jejího úpadku. Hotel Zenit – Zpětná vlna odkazuje k uzavřenému světu, který funguje podle vlastních pravidel.

Galerie U Dobrého pastýře

Tomáš Hrůza: Z Amazonky na Cejl

Česká scéna má řadu umělců se stejným příjmením, ale snad jediní dva Tomášové Hrůzové (*1979) mají shodná nejen jména, ale i data narození. V Brně tentokrát nebude vystavovat Tomáš Hrůza z Brna, ale Tomáš Hrůza původem z Klatov, v současné době z Prahy, ale i ze západočeských Miřenic. Nekonečné pendlování mezi několika domovy okořeněné častými cestami do zahraničí jsou jedním z hlavních témat autorovy nadcházející výstavy. Vystudovaný zemědělec, později fotograf, spoluzakladatel informačního portálu o umění a knihkupectví ArtMap, ekoaktivista (Pilgrim, o.s.) a něžný turista představí v Galerii U Dobrého pastýře výběr fotografií a videí, které se vztahují k hledání osobního vztahu k lokální i globální krajině. V některých pracích vystupuje vlastním tělem jako performer, v jiných se nechává unášet pohledy na různé přírodní živly z celého světa. Díky současným možnostem cestování vystupuje jako globální poutník a ochutnávač živočišných i spirituálních zážitků.

Kurátor výstavy: Jan Freiberg

Galerie mladých

Václav Magid: Solidaire/solitaire

V jedné povídce líčí Albert Camus postavu umělce, jenž se uzavře před světem, aby mohl nerušeně tvořit. Teprve až se dostane na pokraj zhroucení, smějí umělcovi přátelé vstoupit do jeho pracovny. Nenajdou zde však nic, kromě jednoho plátna se sotva znatelným nápisem, který lze číst jako solitaire nebo jako solidaire (v českém překladu jsem sám nebo jsem s vámi). Představme si, že tato povídka je součástí povinné četby na pionýrském táboře. Děti o ní diskutují ve vyhrazeném čase v rámci nabitého programu, který se zaměřuje na všeobecnou kultivaci osobnosti coby stavební jednotky soudržného společenského celku. Valnou část aktivit přitom tvoří umělecké a zájmové činnosti: hudba, tanec, recitování poezie, modelářství, vytváření novin a nástěnek. Rozvoj individua je v dokonalé harmonii s životem kolektivu. Každý může svobodně dát průchod své tvořivosti v té oblasti, která se mu zrovna zlíbí, aniž by se tím nějak vyvyšoval nad ostatní. Ráno děti mají na výběr z různých kroužků, odpoledne mohou rybařit a po jídle kritizovat, jak mají právě chuť. Třeba na téma vztahu umělce a společnosti.

konText

Katarína Poliačiková: Prázdno

Autorka kromě osobních a intimních témat často pracuje s výstavním prostorem ve stylu site specific instalací. Její díla jsou úsporná a minimalistická. Je v nich přítomen patos, nostalgie ale i jistý vzdor. S tématem prázdnoty a jejího zaplnění pracovala i v díle z roku 2008 Môj otec: jediná fotka, jeden vzor, ideálna pamäť, kdy v kresbách vycházejících z rodinných fototografií doplňovala prázdné místo otce, který s rodinou nežil. V konTextu pracuje s výklenky, které ztratily svou původní funkci: jejich prázdno je obdobné povahy, je to prázdno, které zůstalo po něčem jiném. Je možné prohloubit je – třeba i tím, že se zaplní? Umístněním objektů, které jsou jenom abstraktními skořápkami své původní funkce, se prostor výklenků nestane prázdnějším v doslovném, ale v symbolickém smyslu. Nechtěné (prázdno) se k nám tak vrací dvojnásobně.

Doprovodný program

Václav Magid: komentovaná prohlídka + přednáška

1. 10. 2013 v 18.00 h