TZ: Umění v Chebu (Umění ve veřejném prostoru od 19. století do současnosti)

Umění v Chebu (Umění ve veřejném prostoru od 19. století do současnosti) / Galerie výtvarného umění v Chebu / Cheb / 18. 7. - 6. 10. 2013

Umění v Chebu (Umění ve veřejném prostoru od 19. století do současnosti)

GAVU Cheb, 18. 7. – 6. 10. 2013

Kurátoři: Marcel Fišer (GAVU Cheb), Zbyněk Černý (Muzeum Cheb)

Vernisáž: 17. 7. 2013, 17.00

Katalog ke stažení: http://www.gavu.cz/data/424-umeni_web.pdf

Projekt, skládající se z výstavy a stejnojmenné knihy (po Klatovech jde již o druhý svazek edice), představuje umění ve veřejném prostoru Chebu - tj. pomníky, pamětní desky, díla dekorující architekturu nebo volné sochy - z období zhruba posledních sto padesáti let. Výstava samozřejmě nemůže prezentovat originální díla, respektive pouze v těch několika případech, kdy byla odstraněna ze svého původního místa, nebyla zničena a zároveň jde o fyzicky vystavitelné práce. Je tudíž založena na historických i současných fotografiích a dalším materiálu (autorské odlitky, přípravné studie). Podrobněji pak představuje dva chebské sochaře Karla Wilferta st. (1847–1916) a Johanna Adolfa Mayerla (1884–1954), kterým jsou věnovány první dva sály. Výstava přináší jak celou řadu nových autorských určení a dalších zpřesnění; umění po roce 1945 jde zde vůbec poprvé odborně zpracováno.

Karl Wilfert st. byl umělcem regionálního významu, zároveň však jde o pozoruhodnou osobnost – tento prostý tkadlec z Krásna (Schönfeld) se ve svých 26 letech rozhodl stát se kamenosochařem, během dvou desetiletí vybudoval prosperující podnik, který neměl v širokém regionu konkurenci, a byl i členem chebského zastupitelstva. I přesto že neměl akademické vzdělání, osvojil si sochařské umění na vysoké úrovni. Dokládají to i dva chebské pomníky Josefa II. na hlavním náměstí a Friedricha Schillera, po sochařské stránce sice konzervativní, ale jinak suverénně zvládnuté.

Johann Adolf Mayerl je dodnes nejvýznamnější uměleckou osobností Chebu. Žák místního hrnčíře a kamnáře vystudoval u Josefa Václava Myslbeka, později však navázal na monumentalizující heroismus slavného sochaře Franze Metznera, autora vnitřní výzdoby pomníku Bitvy u Lipska. Mayerl je autorem tří realizací z 20. let, které dodnes krášlí centrum města – Atlanta na České eskomptní bance a Dudácké a Cechovní kašny. Jeho další chebské práce – pomník padlých v prusko-rakouské válce a monumentální Jahnův pomník, ústřední celoněmecký pomník turnerského hnutí v podobě mohyly završené třemi orly, byly odstřeleny hned po válce jako připomínky německého nacionalismu.

V dalším sále je prezentována Chebská pamětní síň, ambiciózně pojatý památník padlých v první světové válce z celého Chebska, budovaný během celého meziválečného období v odsvěceném barokním kostele sv. Kláry Kryštofa Dienzenhofera. Výzdobu korunovala ohromná freska na oltářní stěně od malíře Franze Grusse z Kraslic, odrážející poněkud bizarní synkretickou mystiku, s níž přišel nacismus. Šlo o velkolepou apoteózu vojáků padlých v boji, zobrazeném ve spodním plánu, v podstatě jejich nanebevzetí. V centru fresky se zjevoval sluncem zalitý Vítězný Kristus, ovšem zobrazený jako typický árijský typ, jak jej známe z nacionálně-socialistické propagandy.

Následuje sály představující umění spjaté s komunistkou ideologií. V Chebu bylo zastoupeno sochou pohraničníka Jana Hány, která nahradila pomník osvobození americkou armádou, a několika pracemi karlovarského Vladimíra Relicha, který v Chebu od roku 1963 učil na Lidové škole umění. Relich studoval pražskou akademii u Jana Laudy, na jehož tvorbu navázal nejen ideově, ale i zcela konkrétně, když po jeho smrti v roce 1959 dokončil jeho karlovarský pomník V. I. Lenina. Pomník stejného určení později provedl i pro Cheb.

Umění od 60. do 80. let souviselo především s novostavbami a rekonstrukcemi budov. V Chebu to byla především budova železničního nádraží – nejvýznamnější architektura Chebu 2. pol. 20. st. s unikátní výzdobou v bruselském stylu. Jde o poslední výhonek meziválečného funkcionalismu, který jeho architekt Josef Danda (1906–1999) měl možnost poznat přímo u zdroje: v roce 1931 získal stipendium do Paříže, kde pracoval v ateliéru Le Corbusiera. V duchu „bruselu“ jsou zejména dvě mozaiky v hale (Jaroslav Moravec), propojující jeho typickou estetiku s dobovou kosmickou tematikou. Autorem plastiky v atriu u celnice je slavný Hugo Demartini; v sousední budově nádražní pošty se až do 90. let nacházela obří socha Vladimíra Preclíka z cyklu jeho imaginárních měst, kterou se nyní podařilo objevit a je jedním z nejpůsobivějších exponátů výstavy.

A konečně 90. léta tu reprezentují velké realizace Antonína Kašpara (Pomník obětem železné opony), Mariana Karla (Brána času na chebském náměstí), Jaroslava Róny (Sépie na chebském hradě) a Václava Fialy (Kryptogram na jednom z kruhových objezdů), respektive kolektivní projekty Chebské niky (Róna, Viková a další) a Graffiti Boom (zatím čtyři murals na školách na chebských sídlištích, jejichž autory jsou Point, Masker, Tron a Pasta Oner).