Slunce zavřené ve vitríně

Mezi stěny Fotograf gallery prosákla voda. Chytily ji tu doprostřed místnosti a zavřely společně s ohněm. Slunce lapily do vitríny a opodál vystavily čas. Ve Fotograf Gallery vystavuje Lucia Sceranková, která si jako hosta přizvala svou starší sestru Pavlu. Velmi jednoduše shrnuto – Lucia tu ve své práci sleduje, co se děje s obrazem, když do něj zasáhne a co se děje s myslí diváka, když ho trošku popožene k přemýšlení. Na malém prostoru a na „malých“ obyčejných místech Lucia konstruuje, na co si vzpomene. Dovoluje si vyzkoušet to, na co mnoho z nás nemá kuráž ani dostatečnou představivost.

Text recenze by se měl pokusit přenést a přiblížit to, co se děje v galerii. V tomto případě (ostatně tak jako v mnoha dalších) to ale není vůbec jednoduché. Fotografie se pustila na hranice uvěřitelnosti. Vše na výstavě je zastřené a nejde vidět na první pohled, přičemž výstava samotná se skrývá někde mezi tím, co visí na stěnách, leží na zemi a tím, co zrovna běží v divákově hlavě. Příběh je redukovaný a zamlžený. Nevypráví se tu. V objektech a fotografiích tu ale vznikají prchavé mikroděje. V galerii se divákovi představují spouštěče různých asociací a jsou mu předkládána roztodivná vodítka, která každého táhnou jinam. Nepopisuje se tu skutečnost, ale spouští se tu představy, zastavuje čas a otevírá se něco, co jde těžko uchopit a ještě hůře popsat nebo textem konkrétněji přiblížit.

Práce Lucie Scerankové se pohybují mezi fotografií, objektem, videem a divákovou myslí. Lucia vytváří scény a konstruuje situace, které jsou ale velmi jemné a nenásilné. Nic v nich není navíc, nic nechybí, zároveň ale diváka silně znejisťují. Na jejich fotografiích jsou obyčejná místa – kouty, podlahy nebo vodní hladina, které ale svou fotografickou hrou úplně mění. Deka nebo vitrína se tak stávají hvězdnou oblohou, podlaha pak lesknoucí se vodní hladinou. Pomíjející a prachavé okamžiky jsou chyceny do fotografií. Divákovi se tu otevírají drobné pobídky k tomu, odvážit se začít si představovat. Nevznikají tu ale žádné sladké romantické snové vidiny, nic se nepředkládá a nic se neservíruje. Návštěvník sám se musí snažit nechat se rozhoupat k tomu, aby příběhy sám domýšlel a výstava tak začala fungovat.

Na výstavě Slunce ve vitríně se povedlo v neposlední řadě to, že práce Pavly i Lucie Scerankových spolu umí dobře komunikovat. Propojila se jejich objektovost. Sochařské fotografie Lucie, do kterých se musí divák nechat vtáhnout, fungují a doplňují se s představenými díly (objekty) její sestry Pavly. Prostor Fotograf Gallery se tak po dobu výstavy stal místem, kde je možné zkonstruovat a vymyslet vše, co si divák zamane a k čemu se sám odváží.

Lucia Sceranková (host Pavla Sceranková): Slunce ve vitríně / Fotograf Gallery / Praha / 11. 6. - 4. 7. 2013