Artalk.cz

Petra Feriancová k bienále v Benátkách

Minulý týden se do redakce artalku dostal text Noemi Smolik, v Německu žijící české kurátorky, která působila jako šéfkurátorka GASK pod vedením Jany Šorfové. Noemi Smolik v něm líčí svoje zážitky a dojmy z Československého pavilonu v průběhu slavnostního otevření Benátského bienále. Autorce textu jsme odepsali, že jej budeme publikovat, ale ať chvíli posečká, protože chceme, aby vyšel společně s dalšími reflexemi letošního bienále, s čímž Noemi Smolik souhlasila. Mezitím se text šířil na Facebooku a jak vyplývá z následujícího komentáře, byl publikován i na jiných webových stránkách. Požádali jsme Petru Feriancovou, umělkyni, která je letos na Československém pavilonu zastupuje Slovensko, zda by se mohla k textu Noemi Smolik, který se jí osobně dotýká, vyjádřit. Mezitím Smolik napsala, že si publikování textu nepřeje, protože byl původně určen jen pro úzký okruh čtenářů a protože jím nechce poškozovat českou scénu, text byl také stažen ze zmíněných webových stránek. Komentář Petry Feriancové tak zůstává odpovědí pro skupinu zasvěcených, ke kterým se původní reflexe Smolik dostala. K Benátkám se zde však brzy vrátíme v rozhovoru s kurátorem výstavy v Československém pavilonu Markem Pokorným a v recenzi letošního ročníku.

bienale-benatky

Petra Feriancová: Kritika na objednávku (Komentár k textu dr. Noemi Smolik)

6. 6. ma kamarátka upozornila na článok publikovaný online na stránke artandconcept, ktorého autorkou je pani dr Noemi Smolik. Keďže v ňom pani Dr. Smolik uvádza fakticky lživé informácie týkajúce sa môjho súkromia, dovolila som si ho komentovať, načo bol ihneď užívateľom odstránený. Ten článok ďalej cirkuloval na facebooku, kde naň mnohí reagovali. A necirkuloval len tam.

Pôvodne tento článok distribuoval český umelec, známy svojou exponovanou angažovanosťou, pán Jiří David, ktorý vo svojom maili určenom odbornej umeleckej obci odkazuje, že sa s obsahom článku plne stotožňuje, a so súhlasom pani Smolik považuje tento text za potrebný zverejnenia, lebo ako sám píše: “je dulezita v pochopeni nejen toho co se stalo tehdy s konkursem na tento pavilon na Slovensku (kde jsou mistni, renomovani odbornici opravdu znechuceni timto vyberem!).” Ktorí? A svoje antré David uzatvára s ubezpečením, že: “uz jsem dostal velmi kriticke nazory z ciziny od mych znamych galeristu, kritiku.”! Čie?

V Smolíkovej texte však nenachádzam žiadnu jasne vedenú argumentáciu kritiky mojej práce. Pani Dr. Smolík (dlhoročná dopisovateľka do Frieze a ďalších početných odborných periodík, ktoré si nezabudla uviezť pod meno) nazýva vystavenú inštaláciu “skladištem” – hm, takýto môže byť snáď len názor laika, ktorého ospravedlní pravdepodobnosť, že sa ocitá v galérii súčasného umenia po prvýkrát. Pani Dr. Smolik sa ďalej obmedzí na konštatovanie, že problematika archívu je téma, ktorá bola “aktuální tak před 15 lety a dnes už nikdo o tom nemůže, snad mimo Čechy, slyšet. Opožděné to umění, názor!”

Ja, môžem pani Dr. Smolik odkázať len toľko, že moje pracovné intencie nesledujú, a ani nie sú výsledkom nejakých medzinárodných trendov, podľa ktorých sa evidentne riadia jej preferencie. Navyše prezentovaný film môjho kolegu Zbyňka Baladrána nadväzuje a spracúva footage z tohto môjho (tak “opozdeného”) archívu a archívov ďalších. Ale tu sa pani Smolik komentárov zdržala, a namiesto toho obvinila všetkých ostatných z neschopnosti spojazdniť kolegov film, na ktorý, ako píše, priviedla aj svoju priateľku riaditeľku z Kunstverein Bonn, ktorá ale odišla z otvorenia nášho pavilónu “znechutená”. Pani Dr. Smolik potom vymenúva dôvody voči ktorým by mali asi zaujať stanovisko tí, ktorých sa týkajú, teda organizácia slovenského pavilónu, ja len môžem na jej nárek o tom, ako sa všetci vrhli na víno, poslať fotografiu, na ktorej sa dobre baví s pohárikom v ruke, a to som si najprv myslela, že sa zlostí, lebo sa jej neušlo.

Čo sa ma ale osobne dotklo bola záverečná časť jej “kritiky expozície československého pavilónu”, kde sa pani Smolik odvoláva na Chief Editora Frieze, ktorý si mal podľa jej textu sadnúť oproti nej pri večeri a začať sa jej vypytovať, aký má ona názor na to, že spolu s manželom vediem v Bratislave komerčnú galériu, a že reprezentujem Slovensko v národnom pavilóne. Načo ona mala zvolať, že ide o ostudu a to mezinárodní!

Jej výrok o mojom manželovi nie je pravdivý, a to hneď viackrát. Ja manžela totižto nemám. A ohľadne galérie môjho partnera, ktorú mimochodom vedie on sám, vzhľadom na jej program a reprezentovaných umelcov ju možno považovať skôr za experimentálnu než komerčnú, sídli v byte a okrem výstavných aktivít, publikuje niečo na spôsob fanzine, všetko veľmi low budget. Ja sama som tiež viedla galériu (Bastart 2006-2009), a môžem povedať, že na Slovensku to nie je nič ojedinelé, ak umelci riešia galérie, viď HIT, Photoport a iné. Aj tak ešte stále neviem čo tým pani Smolik myslela, resp. relevantnosť jej rozčúlenia mi aj po jej vlastnom vysvetlení ostáva nejasná. Možno má na mysli, že môj partner ako ‘mocný’ komerčný dealer presadil moju účasť na bienále? Ale on v komisii nesedel. Alebo sa pani Smolik obáva dosť vágneho spojenia trhu a umelca, zároveň vystavujúceho v pavilóne? A mohla by mi teda pani Smolik menovať aspoň jedného umelca vystavujúceho na benátskom bienále, za ktorým žiadna súkromná galéria nestojí?

Čo sa mi ale zdá byť na texte Dr. Smolik zábavné a úbohé zároveň je ako, vehementne sa v tak krátkom texte dokáže oháňať konkrétnymi osobami. Táto rétorika mi pripomína dosť neistý a obmedzený model písania, ktorý má s medzinárodným kriticizmom, ktorého sa tvári byť súčasťou, asi pramálo spoločného. Pán David je v tomto ešte väčší rekordman ale aj tajnostkár. V jeho prípade sa v dvoch vetách odvolá hneď dvakrát. Vzhľadom k tomu, že pani Smolik použila vyjadrenia chief editora Frieze, s ktorým som sa ja zoznámila až na bienále a teda predpokladám, nemôže vedieť ako to “u nás doma máme”, som si ho dovolila konfrontovať so Smolíkovej výrokom. On sa samozrejme od tohto textu dištancoval s logickým odôvodnením, že sme sa pred spomínanou večerou nepoznali, a že jeho jediný komentár určený pani Smolíkovej na margo nášho pavilónu, sa netýkal ani mojej osoby a ani môjho projektu.

Záver Smolíkovej textu je prezieravému čitateľovi už asi jasný, resp. záverom nadobudne celý, dovtedy pomerne zmetený text akýsi význam. Pointa je v tom, že Marek Pokorný, kurátor “takéhoto desasteru” (aby som použila slová pani Dr.,) nemôže byť riaditeľom NG! Bingo! Aspoň už všetci teraz vieme odkiaľ zadulo a prečo sa na nás všetkých vychrlilo toľko urážok. A môj záver je asi taký, že tento text, je fakticky lživý a neetický.

 

Komentáře

  1. Artalk.cz by podla mňa nemal publikovať texty len jednej strany, ak (druhá strana síce niečo napíše a dá si námahu odpovedať aj na z jej strany lživé veci a bráni sa zubami-nechtami). Aj keď prvá strana stiahla svoj text z publikovania, nemal by tam ostať len názor druhej strany, lebo ako sa síce zdá skupinke zainteresovaných, nie, nevieme, čo bolo v texte p. Smolik. Všade len ústnou cestou počujem, že nejaká pani z Čiech „slovne zhodila“ (nikto nevie jej meno, preboha ešte je do toho zatiahnutá aj menovkyňa Marta Smoliková!) a pridal sa k tomu p. David, a že pani Geržová ju slovne obránila. Stále len počujem, že niekto niečo povedal, napísal, niekde to bolo publikované, najviac súkromnou cestou.
    Nechajte si tie súkromné žabo-myšie vojny pre seba (aj keď môžu akokoľvek bolieť), aj to je dôkaz profesionality, alebo ich riešte súdnou cestou. Profesionalita je tentokrát mienená voči artalk-u.

  2. 5. júna mi Jiří David poslal e-mail v tomto znení: Vazeni pratele na Slovensku, dnes vam posilam hromadnym mailem reakci renomovane kuratorky, teoreticky Noemi Smolik na ceskoslovensky pavilon v Benatkach( s kterym se od pocatku seznameni s timto projektem, ale i „problematickym“ pozadim jeho vyberu ztoznuji!!), myslim, ze je na celkove sireni v odbornych kruzich i verejne s cim pani Noemi S. souhlasi!!

    Pretoze som jej text považovala za veľmi neprofesionálny, zverejnila som ho v zmysle inštrukcie J. Davida, spolu s mojim komentarom na facebooku, kde sa rozvinula zaujimava diskusia. Myslim si, ze ak niekto vyjadri nazor a suhlasi s jeho sirenim, mal by za neho zobrat zodpovednost. Ak však dodatočne zistí, že sa mýlil a svoj text stiahne, mal by sa dotknutým ospravedlniť.

  3. > Moje návštěva českého a slovenského pavilonu v Benátkách…..
    >
    > Český a slovenský pavilon, za který byl pro tento ročník kurátorsky zodpovědný Marek Pokorný, byla úplná katastrofa:
    >
    > Při mé první návštěvě během preview, byly dvě třetiny pavilonu zaplněny naskládanými věcmi, které nedávali moc smyslu, zatímco zadní oddělená část byla prazdná. Od umělce Zbyňka Baladrána jsem se dozvěděla, že se zde má promítat jeho film, ale organizátoři nejsou schopni to nainstalovat, přitom se jedná o jednoduchou projekci. Nikde nebyly popisky o nějakém sešitě pro novináře ani nemluvě. Takže až když jsem se sama začala vyptávat, jsem se dozvěděla, že to skladiště je od umělkyně Petry Feriancové. V katalogu bienale jsem se potom v článku od kurátora českého a slovenského pavilonu Marka Pokorného dočetla, ze Feriancové skladiště má něco dělat s institutionální kritikou a s archivy, tedy s tématy, které byly aktuální tak před 15 lety a dnes už nikdo o tom nemůže, snad mimo Čechy, slyšet. Opožděné to umění, názor!
    >
    > Za dva dny jsem již přišla na oficiální otevření pavilonu a přivedla jsem s sebou ředitelku Kunstvereinu v Bonnu, jež se zajímá o umělce Z. Baladrána. Stáli jsme před pavilonem, kde jsem zahledla i pár mezinárodních galeristů a několik důležitých kritiku… nic se nedělo, nikdo nikoho nepozdravil, nikdo nikomu nepoděkoval, nikdo neřekl, kdo je vystaven a proč – prý je angličtina pořadatelů tak špatná, že si nikdo netroufal mluvit. A skutečně, jak jsem mohla pozorovat, tak také nikdo neoslovil ony důležité návštěvníky, aby například představil samotné umělce a nebo aspoň něco z expozice vysvětlil. Pak se rozlétly dveře pavilonu a lidé se vrhli na víno! Ředitelka Kunstvereinu odešla znechucena. Zase nebylo nic vyznačené, takže návštěvníci společenský pogratulovali Baladránovi k instalaci, v tuto chvíli sice jeho film již běžel, ale zvuk byl tak mizerný, že nebylo ničemu rozumět. Prý přijdou další den němečtí(!) technici a dají to dohromady. No to už budou všichni důležití lide z odborných, mezinárodních kruhů, pryč!
    >
    > Večer po tomto „otevření“ jsem byla pozvána na večeři. Sotva si sednu, tak mé oslovi proti mě sedící šefredaktor časopisu Frieze, který je dnes vedle Artfora nejdůležitějším časopisem o současném umění: Jestli vím, že ta umělkyně v československém pavilonu je manželkou italského galeristy a provozuje s ním v Bratislavě komerční galerii, a co tomu říkám, když je její umění vystaveno v národním pavilonu? No co tomu mohu říci – ostuda a to mezinárodní.
    >
    > Po tomto zážitku mohu už jenom prohlásit, že by bylo absurdní udělat Marka Pokorného, který je za tuto situaci zodpovědný, jehož angličtina nestačí ani na to, aby představil vlastní umělce, jehož znalost současného umění, jak vidno, ma tak 15 let zpoždění a jehož integrita co se týká trhu s uměním je mezinárodně takto viditelně zpochybněna, generálním ředitelem Národní galerie, jehož jednou z hlavnich povinnosti je reprezentovat české umění na mezinárodní úrovni.
    >
    > Dr. Noemi Smolik
    >
    > Korespondetka časopisu Artforum, New York, Frieze, London, Frieze d/e, Berlin, Frankfurter Allgemeine Zeitung, Frankfurt a docentka teorie umění na Universite Bonn

  4. ach! slečna Feriancová buď napísala túto reakciu „alla prima“ a v nemalom rozrušení, ale nezávisle na kontexte by si mala zapnnúť aspoň autokorekciu vo Worde s nastavením slovenského jazyka. Od reprezentujúcej umelkyne gramatické perly ako „pomerne zmetený text“ (zmätený! zmätený!) degradujú čokoľvek jazykom vyjadrené (a publikované!!)
    PS. ach tá štylistika :)

  5. Mila Jano,
    me „instrukce“, jak dojemne pises je opravdu zavadejici pojem, promin.Psal jsem Ti osobní vhled na osobní reflexi Noemi Smolikove, to je cele. Nikde jsem to po FB nesiril, takze to nemohlo byt ani stazeno z mych stranek!?Navic jsem necetl ani onu naslednou FB diskusi!Takze jen k tomuto „faktu“.Za to co napsala ve svem osobnim nazoru Noemi Smolik se dokazu kdykoliv i ted stale postavit.A stale silneji!Sve argumenty, tedy i svou odpovednost, jak pises, jsem zduvodnil i ve sve soukrome odpovedi, kdyz mi napsala, pani reditelce SNG A.Kuse. Nestydim, se za to co si myslim a rikam i verejne, nebot se to shoduje.
    Hystericke Petre F.,nema smysl uz nic vecne argumentovat,vzdy to nestastne obraci v osobní utoky(mozna by se nekdo mohl zeptat v tomto smyslu i samotnych akteru M.Pokorneho i Z.Baladrana….!).Pokud se vsak bude vse(zejména samotne vyberove rizeni!) resit kuloarne, pak i jeho vysledky maji prirozene velmi diskutabilni následky.
    Takze Jano, stále nic pred nikym neskryvam, nestahuji, nedementuji a pod.

  6. Tento text jsem napsala na žádost jednoho člena výběrové komise na nového generalního ředitele NG a byl určen jenom pro tuto komisi. Bez mého vědomi se ale rozšířil a artalk ho chtěl publikovat. Mezitim ale Petra Feriancova napadla v trapných e-mailech nejenom me, ale i citovaného šefredaktora friezu a ředitelku Kunstvereinu v Bonnu a abych zabranila dalším trapnostem, které na mezinárodní urovni vrhají jenom špatné světlo na celou českou uměleckou scenu, navrhla jsem pani Feriancove, že stahnu publikaci a ji prosím s těmito útoky a dalším obtěžováním zcela nevinných lidí přestat. Přiznávám, že jsem moji zprávu psala hned po mém návratu z Benátek a že je ješte poznamenána mým rozhořčením nad tím, jak se český a slovenský pavilon presentoval. Proto to není žadná profesionální kritika, ale spíše vykřik zoufalství. Že tento výkřik bude mit takouvou odezvu jsem nečekala. Tato odezva ale svědčí jenom o tom, že kotel rozhořčenosti nad tim, jak proběhlo výberové řízení pro benátský pavilon a jak potom tento pavilon vypadal, vybuchl. Vybuchy jsou nepříjemné, ale jak je známo vedou často k vyjasnění situace.

  7. Celou „kauzu“ odstartoval hromadný mail Jiřího Davida z 5. 6. 2013 s předmětem: „Jiri David preposila“, jehož přilohou byla v výše citovaný text Noemi Smolik a následující zpráva Jiřího Davida:

    Preposilam bezprostredni osobni(ale ke zverejneni) reflexi Noemi Smolik, myslim, ze stoji za precteni, zdejsi media i jiste odborne kruhy budou snad taky kriticky uprimny, ale tezko!
    J.D.

  8. Myslím si, že organizácia, prezentácia ako aj popisky, nestihnutie vecí načas je len vizitkou organizátora. Nič viac sa k tomu dodať nedá (neobraňujem autorov/ku a kurátora), ale netreba mať veľkú predstavivosť ako to asi prebiehalo. (ad.: kritika zahrnutá v texte pani Smolik). Ale za otváracú ceremóniu by som nedeštruovala kurátora. Kde bol zástupca SNG? A áno slovenská ako aj česká inštitúcia majú viditeľne dlhodobo problém s transparentnosťou výberu projektov na bienále. O kamarátšaftoch ani nehovoriach (ale doprajem im). V prvom rade sa v slovenskom výbere zrkadlí snaha doháňať trendy (ospravedlnte ma českí kolegovia, je to v miestnej kunsthistorickej povahe). Škoda, že tam nebol český galerista Slivka, ten zvykne mať zrazu v slovenských komisiách 10 hlasov (z 7 člennej komisie). A inak sa tu p. Slivovi dobre darí: slovenskí umelci ho radi nosia na pleciach, niektorí mu dávajú radi hobla a obsípajú ho ryžou pre šťastie, ktorú mu potom zobú z ruky. P. Smolik, ak by ste mali pocit, že máte málo rozhodovacieho dosahu v Čechách prídte na Slovensko, všetci Slováci sa vám budú s úctou venovať.

  9. Zdravim..
    kde by som sa mohla dozvediet ako prebieha vyberove konanie projektov na bienale?
    Nechcem sa tu skriepit, ci „skladiste“ je tema sucasna alebo „opozdene umeni“, alebo ci by vystavovanemu mal rozumiet iba expert na umenie alebo aj laik. Napisem vlastne postrehy, hoci sa tiez plne stotoznujem s Noemi:)
    Na bienale som sa od posledneho tesila cele dva roky, od ceskoslovenskeho pavilonu som necakala(po minulorocnych skusenostiach) vela. Teda skoro nic, ale autori spolu s organizatormi dokazali prekvapit – v negativnom zmysle:)
    Ako slovenka som si chcela dat namahu porozumiet, pozriet do detailov nas pavilon, ale nebolo vela co pozerat.. mozno iba v porovnani s ostatnymi pavilonmi, plnymi fantazie, voni, hudby, pocitov, to bola nuda, ale mozno by to bola nuda aj keby to ono bolo vystavene niekde trebars v obchodnom centre vedla… vedla pre mna najnudnejsej elektroniky:) Mne to naozaj prislo, ze dvaja protekcni si buduju svoje ego…(nehovorim, ze ste.. hovorim, ze mi to tak prislo-iba moj nazor:) nebolo ani talentu ani namahy. Film v zadnej casti – nezrozumitelny zvuk, ziaden obraz, nic co by donutilo cloveka ostat tych 11 minut. Okrem mna tam sedel starsi par, bolo vidno, ze su motivovani, ze maju cas, ze chcu prezriet vsetky pavilony dopodrobna. Z nasho ale odchadzali krutiac hlavou asi po dvoch minutach filmu, ja tiez.
    Menej motivovani odchadzali po letmom nahliadnuti.. aha musle, aha casopisy aha drevene sosky. Tak ale nebudeme ich preto sudit, ze nie su dostatocne znali v umeni.. nemala by expozicia uputat, prinutit cloveka ostat, slubit mu myslienku alebo pocit?
    Takze vie mi niekto zdovodnit, preco na bienale vystavovala Petra Feriancova a svoju fantaziu a talent nepredvadzala trebars Petra Stefankova?:)
    Diky..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *