Konkurz nebo jmenování…

Uměleckohistorická společnost formulovala otevřený dopis Ministryni kultury Aleně Hanákové, ve kterém žádá aby byl nový ředitel vybrán na základě konkurzu, jehož součástí bude mimo jiné zveřejnění jmen kandidátů, zveřejnění složení výběrové komise a zveřejnění projektů jednotlivých kandidátů. To je jistě ve své podstatě srozumitelný krok a měl by svou logiku, kdyby…Kdyby se zdejším konkursním řízením a především sestavování jejich komisí a následně jejím výsledkům dalo věřit.

Jak je již odborné i laické veřejnosti známo, proběhla již v tomto kontextu dvě výběrová řízení. To první dokonce regulérně s mezinárodní, renomovanou účastí. Všichni moc dobře víme, jak její vysoce fundované doporučení dopadlo! Ostudně trapnou blamáží ze strany Ministerstva kultury a jejího tehdejšího ministra, jež se zalekl hradního politického harašení. Mimochodem, co asi dnes vlastně podobní ministři na „jedno politické použití“ činí? Všichni si pamatujeme i druhé, už zcela lokální, malé české výběrové řízení, jež se regulérním, civilizovaným konkursům na podobná významná místa ani z dálky nepodobalo. Věřím, že se UHS aktivně podílela na zviditelňování argumentů nepatřičnosti podobných jevů a veřejně se angažovala proti stupiditě, jež byla výsledkem výše zmíněných konkursů. Přiznávám, že jsem však očekával silnější profesní tlak a ne zdejší folklór v podobě vyčkávací, alibistické 100 denní metody.

Čekal jsem, že si teoretici, kritici, kunsthistorici, umělci dokáží okamžitě uvědomit trestuhodnost podobných výběrových řízení. Nestalo se. Jednotlivé naše „výkřiky“ zapadaly rychle v mediálním šumu. Nezaznamenal jsem však žádné široké polemické diskuse, případně sympozia apod., jež by věrohodně dokázala formulovat stávající tragickou situaci v NG. Nevěřím už proto na zdejší další, podobně konstruované výběrové řízení, neboť i sestavování výběrové komise bude jen další fraškou. Nedělejme si opětovně žádné iluze. V tuto chvíli a za stávajících podmínek bude jistě efektivnější jmenovat generálního ředitele Národní galerie přímo, byť i slabým ministerstvem. Proto je dobře, že se na české scéně, jež má tak ráda zákulisní jednání, jež dokonce považuje za korektní, objevují již konkrétní jména, konkrétní osoby.

V normálních společnostech se totiž jména lidí, jež kandidují na takto významná místa, veřejně probírají i více jak rok dopředu. Pak se nemůže a nesmí stát, že se jak u nás, vyberou raději slabá, neznámá jména, jen aby se na post nedostala silná osobnost s vizí, programem, která však nikomu nepůjde na ruku. Jsem tedy z těchto důvodů pro přímé jmenování, ačkoliv jsem zastáncem výběrových řízení.