Místo, kam budou chodit lidi

S Janem Pressem, novým ředitelem Moravské galerie v Brně, jsme se bavili o změnách v koncepci galerie, hlavně pak ale o novém využití prostorů v jedné z budov v péči MG, Místodržitelském paláci. "Chceme dosadit nádvoří do prostoru tak, abychom setřeli rozdíl mezi exteriérem a interiérem a vytvořili platformu pro komunikaci s budoucími návštěvníky." říká Press o projektu, který by měl palác otevřít veřejnosti.

Jednou z nejproblematičtějších budov ve správě Moravské galerie v Brně je Místodržitelský palác, který by již delší dobu potřeboval zásadní rekonstrukci. V tento okamžik na ní však Moravská galerie nemá finanční prostředky. Jaký je tedy tvůj záměr s touto budovou? Myslím si, že existují dva podstatné aspekty, které je třeba zohlednit v plánech, které Moravská galerie má s Místodržitelským palácem. Za prvé bychom se chtěli výrazně soustředit na projekty kmenových kurátorů, kteří pochopitelně budou spolupracovat i s externisty. Vytvoří se určité portfolio, z něhož budeme čerpat pro dva výstavní prostory: Uměleckoprůmyslové muzeum a Pražákův palác. Ukazuje, že ten třetí prostor − Místodržitelský palác − sice jako výstavní prostor slouží dobře, ale má své limity vycházející z jeho dožilosti. Kromě toho je potřeba zohlednit, že neustálý tlak na to dělat velké množství výstav a přitom se orientovat na kmenové kurátory, není úplně kompatibilní. Proto by třetí prostor měl po tu dobu, než bude zrekonstruován, sloužit jako komplementární, mohli bychom jej otevřít menším projektům, může sloužit více účelům. Z mého pohledu je v této souvislosti důležitá práce lektorského oddělení, chtěl bych, aby se vytvořila příležitost pro projekty, které jsou nevýstavního typu. Místodržitelský palác má historické souvislosti s Brnem, je to budova, která se nachází na okruhu brněnské Ringstrasse, budova, která sehrála důležitou roli v historii Brna a domnívám se, že vytvoření návaznosti na veřejný brněnský prostor je v tomto ohledu podstatné.

Když budeme konkrétnější, Moravská galerie tedy chce prostor více otevřít, využít nádvoří tak, aby se stalo prodlouženou rukou Moravského náměstí? Po rekonstrukci Moravského náměstí, která proběhla před dvěma lety, se ukázalo, že je to výrazný veřejný prostor, který úzce komunikuje s nejdůležitější městskou tepnou, s ulicí Česká. Došlo k velkému propojení, logicky se uzavřela Ringstrasse a dnes má Moravské náměstí důležitou společenskou funkci, stává se místem dostaveníček, setkávání mladých lidí. A v tomto kontextu Místodržitelský palác působí izolovaně. Cílem otevření nádvoří Místodržitelského paláce je otevřít Moravskou galerii veřejnosti a najít prostupnost mezi nádvořím, náměstím a řadou přirozených aktivit. Chceme dosadit nádvoří do prostoru tak, abychom setřeli rozdíl mezi exteriérem a interiérem a vytvořili platformu pro komunikaci s budoucími návštěvníky.

Kdy by k tomu mělo dojít? Přípravu jsem zahájili v březnu a nastavili jsme šibeniční termín, který se ale ukazuje jako reálný. Nádvoří bychom chtěli otevřít během muzejní noci.

To znamená někdy v polovině května? 18. května. Chceme, aby všechny aktivity, které se tam budou odehrávat, byly pod hlavičkou Moravské galerie. To znamená, že nám jde také o poukázání na fakt, že nádvoří je skutečnou součástí Moravské galerie, že nejde o anonymní prostor, ale o místo, které má svůj charakter, historii. Nádvoří by mělo být architektonicky pojednáno tak, aby se zde vytvořila chilloutová zóna, ve které se budou odehrávat různé měkké aktivity, kterým chce Moravská galerie vytvořit podmínky pro realizaci. Nechceme být jejich přímým organizátorem, ale spíše je jen moderovat.

Inspirovali jste se někde v zahraničí? Mě se v této souvislosti vybavuje projekt, který loni v létě realizovala Slovenská národní galerie. To, co udělala Slovenská národní galerie, pro nás bylo zdrojem inspirace. Tamní akce měla za cíl oživit prostor, který byl v očí veřejnosti tabuizován, prostor, kde platili restrikce, co se v něm smí a nesmí. Když se tento pohled otočí, tak vzniknou zajímavé příležitosti, které SNG dobře využila. My bychom se chtěli z tohoto konceptu poučit a současně náš projekt nějakou formou komunikace spojit se Slovenskou národní galerií.

Pomineme-li Slovenskou národní galerii, kde jinde − ať již v Čechách nebo v zahraničí − spatřujete nějaké paralely k tomu, co by se mělo v Místodržitelském paláci odehrávat? Ze zahraničí je pro nás inspirativní MuseumsQuartier ve Vídni. Jedná se o místo, ve kterém byly vytvořeny podmínky pro muzeum, ale některé prostory zůstaly solitérní a nepříliš pro návštěvníky přívětivé. Nám se podařilo oslovit ateliér Chybík+Krištof, jeden z těchto dvou architektů se v MuseumsQuartier podílel právě na realizaci externího mobiliáře, který má za cíl vytvořit živou zónu, příjemné prostředí. To byl pro nás určitý zdroj inspirace, který jsme transformovali do jiné podoby. My bychom chtěli prostor nádvoří pojednat buňkami, které se dají variabilně skládat, a tím vytvářet určitý komornější druh prostředí pro realizaci různých doprovodných programů. Současně by to však měl být prostor, kam budou lidi přicházet jen pro to, aby si tam mohli sednout, přečíst noviny, nebo zapnout počítač k internetu, aniž by za to museli platit.

Co sportovní využití, třeba pingpongový stůl? Pingpongový stůl by byl super, ale já jsem od něj byl odrazen, protože na nádvoří dost fouká vítr. Ale určitě bychom tam chtěli instalovat natažené houpací sítě, vytvořit prostředí, ve kterém by se mohly dobře cítit třeba i matky s dětmi. Ne místo, které by konkurovalo dětskému koutku v Ikea, spíš by to měl být prostor, ve kterém vznikne určitá relaxační zóna, která bude mít návaznost na stálou expozici, kde bude místo pro animace probíhající ve vztahu ke stálé expozici. A po tu dobu, co se bude realizovat tento projekt, bychom chtěli mít vstupy do stálých expozic zdarma, což, myslím si, je jeden z kroků, jakými bychom měli postupovat při propagaci a při edukaci výtvarného umění ve městě Brně.

Když projekt skončí, plánujete zavést opět do stálých expozic vstupné? To je zatím otázka. Galerie teď bude připravovat střednědobou koncepci, ve které bych se chtěl zaměřit na některé ekonomické akcenty, v nichž svoji roli bude hrát i zpřístupnění stálých expozic zdarma. V tuto chvíli nemám přesně vypočítané, co to udělá s příjmy Moravské galerie, ale principiálně se domnívám, že i ekonomické dopady mohou být pozitivní. Zpřístupněním stálých expozic zdarma předpokládáme, že natáhneme víc lidí, ukážeme jim prostředí, ve kterém se mohou pohybovat.

Takže jinými slovy předpokládáte, že tito lidé se do galerie vrátí i ve chvíli, kdy tam bude probíhat placená výstava? Nejen to, kromě toho utratí v kavárně, podívají se na doprovodné publikace. Navíc by stálé expozice měly sloužit jako přirozený edukační prvek, měly by být určitou službou veřejnosti.

Jedním z benefitů pro Moravskou galerii, který jsi zmiňoval, je utracení peněz v kavárně. Nicméně jediným z objektů, který v současné době má kavárnu, je Místodržitelský palác. Dalo by se v tomto ohledu něco změnit, plánujete zavést kavárny i do dalších budov? Určitě ano, protože dobře funkční kavárny jsou vstupním generátorem, filtrem, kterým se nasává ovzduší muzea umění. Bohužel předpoklady pro to, aby kavárny vznikly v dalších dvou budovách, nejsou úplně nejlepší. Tyto budovy se nachází na ulici Husova, což je rušná třída, projíždí tu auta, málo se zde zastavují chodci, ale to pak se dostáváme do globálního pohledu na návštěvnost a zpřístupnění výstav. Já si myslím, že v Pražákově paláci a v Uměleckoprůmyslovém muzeu by kavárny měly fungovat, a každá z těch kaváren by měla akcentovat charakteristiku toho, co se v tom daném objektu nachází. V případě Pražákova paláce se bavíme o využití nádvoří a místa, kterým se spojuje tento prostor s Besedním domem.

To by ale asi znamenalo jinak koncipovat celý vstup do Pražákova paláce. To je projekt, o kterém se mluví relativně dlouho, ale který je v tuto chvíli velice těžko realizovatelný, protože má návaznost na technickou infrastrukturu. Nejde pouze o banální otočení vstupu, ale o přehodnocení celé funkce Pražákova paláce, což má to dopad i na velikost prostoru pro aktuální výstavy. Proto bych se v první fázi chtěl soustředit na prostor takzvaného krčku, kde je umístěn restaurátorský ateliér. V tuto chvíli máme vybudované restaurátorské pracoviště v novém depozitáři v Řečkovicích, kam by se mohla restaurátorská dílna přesunout a tento prostor by se využil pro spolkovou činnost Spolčenosti přátel MG. Otázka, zda by se tam mohla provozovat nějaká kavárna, zůstává v tuto chvíli otevřená, ale myslím si, že logicky to k tomu směřuje.

Vrátím se ještě k Místodržitelskému paláci, mluvili jsem o prostoru nádvoří, které je však nezastřešené. Znamená to tedy, že projekt, který jsi popsal, by probíhal pouze v období, kdy je k tomu vhodné počasí? Otázka zastřešení Místodržitelského paláce je skutečně na nějakou větší diskuzi, z mého pohledu je však žádoucí, aby došlo k prodloužení sezony, ve které se dá nádvoří využívat. To znamená prodloužit letní období červen-srpen od dubna do října, což ale lze realizovat jinými způsoby než úplným zastřešením, které z mého pohledu funkci toho domu popírá, paralyzuje, vytváří umělé sterilní prostředí. Smyslem je vymyslet nějakou formu zastřešení, které by dokázalo vyřešit tento problém. Nám k tomuto účelu poslouží modulární buňky, které mají své vlastní zastřešení, to znamená, že řada programů se může odehrávat přímo v těchto buňkách.

A jak to tedy vypadá s rekonstrukcí Místodržitelského paláce, existuje konkrétní termín, kdy by se s ní mohlo začít, nebo je vše zatím ve hvězdách? Velký podíl na přípravě rekonstrukce Místodržitelského paláce měl bývalý ředitel Marek Pokorný a pan Richard Mysík, který připravoval investiční záměr. Projekt byl připraven v roce 2011, byla zpracovaná studie, celkový rozpočet, dokonce jsme usilovali o získání finančních prostředků z evropských fondů. Projekt byl pozitivně ohodnocen − díky tomu mohlo vzniknout i Metodické centrum CENS − ale finanční prostředky jsme neobdrželi. Nyní se musíme rozhodnout, zda v tomto projektu budeme pokračovat, což je otázka. Ten projekt má z mého pohledu určité limity, protože byl připravovaný čistě jako rekonstrukce. Já si naopak myslím, že v tuto chvíli by bylo dobré zaměřit se na jiné možnosti využití Místodržitelského paláce, a že dojde k vnitřnímu přehodnocení. Takže vše směřuje k tomu, že bych chtěl začít od začátku, možná formou architektonické soutěže. Co se týká financování, tak Ministerstvo kultury ČR si uvědomuje, že stav paláce není dobrý, proto jsme z ministerstva získali určitý příslib, že by prostředky na opravu mohly být v letošním nebo příštím roce zahrnuty do programového financování.

______________________________________________________________

Jako ilustrace k rozhovoru byly použity vizualizace projektu "Nádvoří Místodržitelského paláce 2013" od ateliéru Chybik+Kristof Associated Architects

 

Silvie Šeborová | Vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě MU v Brně. V letech 2005-2010 a 2016–2022 působila v Moravské galerii v Brně (v lektorském oddeělení a posléze jako náměstkyně pro vnější komunikaci). V roce 2008 založila Artalk.cz, který vedla do roku 2015. Působí jako kritička a kurátorka umění.