Artalk.cz

Nástěnková kultura

Alessandra Svatek a Artur Magrot jsou iniciátoři experimentálního projektu Ukradená galerie, který započal v květnu 2010 v Českém Krumlově. Alex a Artur se dlouhodobě zajímají o nevyužívané prostory ve veřejném prostanství. „Výstavy v nástěnkách nejsou novinkou.“ říkají v rozhovoru s Lenkou Sýkorovou: „Spolupráce pod jedním jménem však má výhodu ve sdílení výtvarníků, zkušeností a kontaktů.“

IMG_6750

Na začátek prosím vysvětlete princip projektu Ukradené galerie (UKG).
Principem je vystavování ve veřejném prostoru, konkrétně v nepoužívaných nástěnkách a podobně. Výstavy se ve většině případů konají jednou týdně v nočních hodinách. Hlavním cílem UKG je vytvoření sítě galerií, jež by si mohly přeposílat umělecká díla a propůjčovat výtvarníky. Dále se snažíme o podpoření kulturního života v místech, kde ho je nedostatek.

V síti UKG galerií se objevují jak známá umělecká jména, tak i neznámá. Máte nějakou kurátorskou strategii, nebo se jako kurátoři necítíte a necháváte to spontánně plynout?
Kurátorský aspekt v naší práci nehraje roli. Je k tomu několik příčin. UKG funguje jako součást veřejného prostoru a z tohoto důvodu je také všem otevřena. Jsme spíš organizátory části nepoužívaného veřejného prostoru. V každé pobočce se o chod stará tým lidí ochotných to dělat, těžko by se však sháněl kurátor pro tak náročný a neziskový projekt. Nedovoluje to i vysoká frekvence výstav. Nyní se však osvědčily tzv. cykly. Například ateliér Povětroň každý měsíc organizuje přednášku jiného architektonického studia.

Vernisáže máte v nezvyklých nočních hodinách a na netradičních místech. Kolik zhruba lidí navštěvuje vernisáže a kdy jste cítili, že projekt jednodenních vernisážových akcí v opuštěných vitrínkách má smysl v kontextu současné české nezávislé galerijní scény?
Účast na vernisážích je v každém městě a ročním období dost odlišná. Je to zhruba mezi deseti až šedesáti lidmi. Jak jsme již řekli, nové pobočky většinou vědomě vznikají v místech, kde je nedostatek kulturního vyžití. V tom je smysl této práce. Je to jistě těžší cesta, ale „léčit“ potřebují místa nemocná, ne ta zdravá.

Vernisáže v UKG mnohdy připomínají pouliční party. Zároveň jsou částečně nelegální, protože vitríny nemáte oficiálně pronajaté. Vnímáte u své činnosti rovinu guerilla artu a přivlastnění si veřejného prostoru?
Nedá se říct, že si jej přivlastňujeme. U veřejného prostoru, tak jak jej chápeme, to ani nejde. Spíše si jej propůjčujeme, dáváme mu novou náplň a řád. Ve chvíli, kdy uvidíme, že to co děláme, nemá v určitém místě dál smysl, prostor opustíme a dáme mu šanci na nové využití… Necítíme se být jeho vlastníky.

Jan Hísek, instalace ke dvouletému výročí Ukradené galerie v Českém Krumlově / květen 2012
Jan Hísek, instalace ke dvouletému výročí Ukradené galerie v Českém Krumlově / květen 2012

V současnosti máte pobočky i mimo hranice České republiky. Kupříkladu v rakouském Linci, na Slovensku v Banské Štiavnici, v Německu v Drážďanech a chvíli UKG fungovala v portugalském Lisabonu. Za jakých podmínek projekt sítě street artových galerií po celém světě funguje?
Je to přirozeně dobrovolné. Síť funguje tehdy, založí-li pobočku někdo, kdo má chuť jí provozovat. Je to hodně práce a žádný zisk. Vitrínku v Drážďanech například založil člověk, který o UKG jen slyšel. V Lisabonu galerii provozovala studentka z Lince během svého pobytu v Portugalsku. Výstavy v nástěnkách nejsou novinkou. Spolupráce pod jedním jménem má výhodu ve sdílení výtvarníků, zkušeností a kontaktů. Přesto má každé místo svůj specifický charakter, daný lidmi, kteří jej provozují.

Uspořádali jste kolem pěti set výstav za necelé tři roky činnosti s tím, že vernisáže máte každý týden. Je to jistě časově náročné produkovat několik výstav za týden. Jste v osobním životě partneři a ještě k tomu spolu i tvoříte umělecké duo. Jde vůbec všechny ty aktivity skloubit s pracovním a osobním životem?
Popravdě řečeno jsme při zakládání první UKG nepočítali, že se projekt takto rozběhne. Když už to ale „roste“, byla by škoda s tím přestat pro přílišnou náročnost. Jsme rádi, že to, co děláme, má smysl, a že lidi stále na vernisáže chodí a chtějí vystavovat. Často je to jejich první výstava v prostoru, který svým rozměrem není náročný a mohou jej zvládnout. Je to v prostoru, kde před týdnem mohl vystavovat někdo známý, kdo je fascinuje a inspiruje. Zároveň na to nejsme zdaleka sami. V každém místě, kde galerie funguje, jsou lidé, kteří dávají svůj čas, služby a často i peníze proto, aby UKG fungovala. Bez nich by z toho nic nebylo.

Pravděpodobně provoz UKG je založen na principech DIY, přesto přece potřebujete i minimální náklady na provoz. Jak to řešíte?
Co se občerstvení týče, stalo se zvykem, že vždy někdo něco donese: pořadatelé, výtvarníci nebo návštěvníci. Také si pobočka může domluvit podporu z nějakého zdroje v místě, kde funguje. Například V Českém Krumlově jsme měli domluvené týdně tři litry vína z místní restaurace . Výhodnější ubytování pro umělce nám poskytl nejdřív Travellers hostel a nyní Krumlov House. Někdy, když už je výdajů moc, dáme kolovat kasičku. V Praze se podařilo jejím organizátorům sehnat menší grant na opravy nástěnek. Většinu prostředků však poskytují organizátoři.

dopis_pro_UKG

Jaké byly začátky pionýrské pobočky v Českém Krumlově? Podporovaly místní úřady tuto novou aktivitu?
Do doby, než si nás místní úřady všimly, což chvilku trvalo, to šlo dobře. Pak začal boj o místo, kterého si roky nikdo nevšímal. Ve vitrínce jsme našli dopis, ať ji okamžitě opustíme, a že bude vrácena právoplatným nájemníkům. Tak jsme se na rok přestěhovali na nové místo. Patrně však o staré vývěsní tabule jejich pravoplatní nájemníci nestáli a rok se tam nic nedělo. Proto jsme se vrátili a opět začali pořádat výstavy na původním místě. Pak se nám však začala ztrácet díla i s nástěnkami. Po dlouhém pátrání vyšlo najevo, že nástěnky bralo město (přesto, že jsme několikrát na Městský úřad Český Krumlov volali a ptali se). Tak jsme tedy šli na úřad vyjednávat. Pokoušeli jsme se vysvětlit důvody vzniku a fungování UKG. Nejdříve to vypadalo, že vše dopadne dobře, ale po několika týdnech nám byl poslán email, že máme místo opustit. Bylo to nelehké období pro nás i pro Ukradenou galerii. Byli jsme tou dobou v Praze. Museli jsme jezdit každý týden do Krumlova a zpět, to stálo hodně peněz a času, nakonec jsme jezdili stopem. Vše však dobře dopadlo díky vstřícnosti vedení Egon Schiele Art Centra, které nám poskytlo místo na zdi jedné ze svých budov a výstavy se dnes konají tam. Také nám pomohl Českokrumlovský rozvojový fond, jenž nám zapůjčil místnost blízko místa, kde dnes krumlovská nástěnka visí.

A jaké máte zkušenosti v zahraničí?
V Linci první verze Ukradené galerie skončila, když se budova, na níž vitrínka vysela, začala opravovat. Druhá verze (vitrínka připevněná na tyči od pouliční cedule) zmizela, a vše nasvědčuje tomu, že ji odklidilo město. Teď ale město Linec UKG ocenilo jako nejlepší kulturní projekt roku 2012.

V Linci má UKG specifickou podobu, jak k tomu došlo?
V Rakousku není zdaleka tak silná „nástěnková kultura“ jako u nás. Organizátoři dlouho hledali ideální místo a když jej našli, vždy o něj brzy přišli. Sehnali si tedy box s prosklenou horní stranou. Přimontovali mu po stranách dvě kolečka a zavěsili jej za bicykl. Vystavující může po vernisáži jet na kole domů a pak celý týden s galerií jezdit po městě a vystavovat tam, kde zaparkuje.

Ukradená galerie v Linci
Daniela Waser, instalace v Ukradené galerii v Linci / srpen 2012

Začátkem ledna se uskutečnila série výstav slovenské umělkyně Emilie Rigové, která poprvé využila celé aktuální sítě sedmi galerií, vystavovala v průběhu tří týdnů ve všech pobočkách UKG a procestovala za tímto účelem čtyři státy střední Evropy. Zmiňuji to i vzhledem k tomu, že putování děl po pobočkách máte ve svém prohlášení a Emilia Rigová takto naplnila jeden z vašich cílů. Jak jste s průběhem této akce spokojeni?
Už několik lidí vystavovalo ve více vitrínkách, ale Emilia jako první podnikla takto cílené turné. Jsme rádi, že se to stalo, je to zajímavé jak pro výtvarníka, tak pro města, která navštěvuje. Zlepšuje se i komunikace a spolupráce mezi pobočkami. Emilia si velice chválila například dobrou komunitu a atmosféru v písecké UKG.

Plánujete další podobné putovní výstavy?
Nyní jsme ve spojení s taiwanským mladým umělcem Chiu chih-hua. Setkali jsme se v Českém Krumlově, kde měl výstavu v místní UKG. Výstava proběhla dobře a Chiu se vrátil do Taiwanu. Před několika týdny nás kontaktoval a sdělil, že by rád vystavil i v dalších UKG a shání prostředky. Poskytli jsme mu potřebné podklady a zvací dopis, s nimž se bude ucházet o grant na cestu do Evropy. Jestli to vyjde, přijede v létě 2013.

Jsou v plánu další pobočky?
Jistě. Nyní se pracuje na nové pobočce v Podmoklech. První výstava by se měla konat 21. 3. 2013, tedy v první jarní den. S největší pravděpodobností jí zahájí Nikola Čulík. Poboček bude tolik, kolik lidí je bude chtít založit a bude ochotných se starat o jejich provoz. Opuštěných vitrínek je pořád dostatek.

Více na www.ukradenagalerie.cz

______________________________________________________________

foto: archiv Ukradené galerie

______________________________________________________________

UKG zapadá do současných streetartových počinů nonstop galerií, které jsou ve veřejném prostoru neustále otevřeny, tak jako Galerie Fenester v Praze, Vitrínky v Ústí nad Labem, Umakart v Brně nebo Walk Thru Gallery v Hradci Králové. Myšlenka takto vystavovat se u nás objevila již v roce 1999, kdy Tomáš Vaněk inicioval s umělckou skupinou Bezhlavý jezdec výstavní projekt pro vývěskovou skříň v ulici Komunardů v Praze-Holešovicích. Dále v tom pokračovala PAS – produkce aktivit společnosti, která byla založena roku 2000 Tomášem Vaňkem, Jiřím Skálou a Vítem Havránkem. Ti v letech 2000-2004 uspořádali projekt instalace vitrín v různých městech Čerské republiky, Anglie, Německu a Rusku. Tenkrát vyzvali dvacet současných českých umělců, aby začali produkovat výstavní činnost ve vitrínách, které dostali.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *