Solitérní Zrzavého hra

Rokem 2008 začala pro Galerii výtvarného umění v Ostravě nová éra. Je spojena s tehdy nastoupivším ředitelem Jiřím Jůzou a je to éra výrazné progrese. Z ostravského Domu umění se konečně stává moderní instituce, což neznamená pouze kvalitní výstavní koncepci, ale také běžné provozní standardy, jako je například dostatečná propagace, smysluplný web, kavárna a animační programy. V současnosti probíhající výstava prací Jana Zrzavého je pak v tomto kontextu významným mezníkem.

Zrzavého výtvarný svět „patří mezi ty, které nikam nepatří“. Historicky jde samozřejmě o výtvarnou modernu, když ale přijde na přiřazování k uměleckým směrům této epochy, začínají problémy. Zrzavý je svět sám pro sebe, kterému by snad ani moc nevadilo, kdyby jím bylo manipulováno v čase. Tak například: představme si, že Jan Zrzavý je současným umělcem postprodukce. V reakci na jeho tvorbu bychom žasli nad rafinovaností, s jakou se mu podařilo transformovat fascinaci italským quattrocentem. Cítili bychom tu dokonalou schopnost téměř rozpustit inspiraci tak, aby byla jenom jemně cítit v pozadí, aby byla skrytým důvodem k nadšení pro ty, kteří také někdy plně prožili práce raně renesančních malířů. Mluvili bychom o jednom z nejúžasnějších uplatnění principu apropriace a Zrzavý by nás znovu a znovu vrhal do živelného procesu infiltrace původních historických obrazů do intimní struktury umělecké řeči, kterou se pokoušel mluvit on sám. My všichni unaveni špatným konceptuálním uměním bychom se, i přes neustálý dohled bezpečnostních kamer a galerijní ostrahy, snažili o co nejintimnější vizuální dotek se Zrzavého temperovou či olejovou malbou. Malířské řemeslo tady fascinuje, čistá a hladká hmota malířské pasty jemně ale důrazně ohraničená kresebnou linií odvedla ten nejdůležitější díl apropriační práce – je to moderní převyprávění renesančního experimentování s prostorem a malířskou hmotou, které není ale vůbec realistické – je klinicky laboratorní a zřetelně virtuální.

Ostravská výstava děl Jana Zrzavého navazuje na podobný projekt konaný v těchto prostorách v roce 1932. Tehdejší prezentace byla nicméně daleko skromnější, zahrnovala zhruba 30 děl. Ta současná představuje 250 děl koncipovaných do devíti tematických celků. Autorem kurátorské koncepce je tým pod vedením Karla Srpa. Právě tento kurátor pak stojí za dvěma projekty, které současné výstavě tematicky a koncepčně předcházely - Sváry zření – fazety modernity na přelomu 19. a 20. století (2008) a Černá slunce – odvrácená strana modernity 1927-1945 (2011). Všechny tři výstavy se věnují období české moderny a vědomě tak navazují na zlatou prvorepublikovou éru ostravské Galerie výtvarného umění.

Pohled do instalace výstavy Jana Zrzavého, foto Vladimír Šulc

Autoři se záměrně snažili vyhnout chronologickému sestavení děl do vývojových řad – jejich cílem byl spíše Zrzavého intimní portrét. A ten je divákovi zprostředkován skrze několik dominantních témat. Melancholie, Podobenství, Tváře, Rozkoš, Místa atd. Množství vystavených obrazů a kreseb fascinuje, na druhou stranu jasně ukazuje skutečnost, že ne vše co Zrzavý vytvořil, mělo nezpochybnitelnou kvalitu. Této kvalitativní rozkolísanosti, ve větší či menší míře typické pro tvorbu každého výtvarníka, si ostatně byl vědom i sám Zrzavý, když v roce 1943 napsal: „…jak je těžké v našem věku…když život mne učinil rozumným, slušným, opatrným – když mne otřel a pokazil – jak těžké je mít tu víru a odvahu mládí, tu bezohlednost a zuřivost pudu, z něhož vzniká umění… Vzpomínám, jaký jsem býval nemožný divoch hodný opovržení všech slušných lidí – a kéž bych jím byl ještě dnes, to by mi umění bylo ještě rozkošnou a lehkou hrou, a ne těžkým bojem a ustavičným strachem.“

O určité tvůrčí bezradnosti svědčí zejména umělcova pozdní tvorba – obrazy inspirované Řeckem. Recyklace vlastních motivů a snaha je přeformulovat uvízla v dekorativismu, z něhož se vytratilo dynamické napětí dřívějších prací. A právě z této skutečnosti vyplývá rozpor, jenž je možno kurátorům vytknout. Rozpor mezi subjektivní „neobjektivní“ interpretací – kdy jsou shlukována díla na základě sdělovaných obsahů či zobrazených témat, a na druhé straně podléhání mýtu génia, kde jméno automaticky zaručuje kvalitu – „objektivisticky“ jsou pak mapována i umělecky méně zajímavá období Zrzavého tvorby. Jsem přesvědčen, že menší počet prací - vybraný s důrazem na kvalitu - by poskytl koncentrovanější a plnější zážitek. Nebo chtěli kurátoři ukázat, že i génius má svoje slabé chvilky?

Mezi místnosti, v nichž je naopak koncentrována mimořádná kvalita, patří ta s názvem Místa. Prezentuje se zde přehled Zrzavého krajinářské práce. Je to tvorba úžasným způsobem mnohovrstevnatá, v krajinách Zrzavý často – a týká se to zejména obrazů z Bretaně a Ostravy – pracuje s několika zcela odlišnými výtvarnými kódy najednou, které by mohly obraz rozložit do nesmyslného chaosu, ale ony přesto drží pohromadě, balancujíce na hraně podivně zneklidňující emoce. Zrzavý se tady ukazuje jako kolorista, jenž dokonale ovládá materiál, se kterým pracuje. Jenom pokud zde zůstanete dostatečně dlouho a dostatečně blízko obrazů, uvidíte tu jemnou a rafinovanou hru – uvidíte, jak velký je rozdíl v tempeře na překližce – kde hladké plochy doplňují expresivní vysoké pasty a všude přítomné lineární proškrabávání – a tempeře, či oleji na plátně s občas zdánlivě náhodně prosvítající podkresbou zalitou do tekutých tvarů. Zrzavý tu v různých vizuálních znacích brilantně formuluje svoje pocity, rozpouští obrazy krajiny v imaginaci a dodává jim experimentální proměnlivost.

Pokud si uděláte čas a přijedete se na Zrzavého dílo do Ostravy podívat, možná zjistíte, že tento malíř opravdu nikam nepatří. Byl to solitér v moderně a je jím i dnes. Možná taky zjistíte, že ve vás toto umění svou specifičností vyvolalo odpor. A konečně, možná objevíte Zrzavého takového, jakého jste ho ještě neviděli a budete se k němu chtít vracet znovu a znovu. Rozhodně se však nestane, že zůstanete chladní. A za to návštěva výstavy určitě stojí.

______________________________________________________________

Jan Zrzavý: Božská hra / Galerie výtvarného umění v Ostravě / Ostrava / 12. 12. 2012 – 10. 3. 2013