Artalk.cz

Poznej Pepsi

Výstava bez zjevené identity kurátora i umělců UFO v galerii MeetFactory, má, jak sama kurátorka výstavy uvádí, “přivést diváka ke koncentrovanému pohledu na současné umělecké dílo, aniž by ho ovlivnila znalost autora. (…) UFO chce řešit otázku, zda takto odděleně od svého autora či společného tématu může dílo v galerii tohoto typu diváka skutečně fascinovat – stejně jako by ho možná zaujal mimozemšťan.”

white can

Domnívám se, že výtvarné umění již několik desítek let, nespočívá zásadně v aktu vytváření, ale právě spíše v aktu označení či vystavování, tedy, že něco jako umění označím či vystavím. Důležité je zde ono já, tedy já, pod svým jménem. Beru totiž tak také samozřejmě zodpovědnost za to, že mohu být vystaven označení za hlupáka sám. Jelikož na sebe podobnou zodpovědnost nikdo na výstavě UFO nevzal, mohli bychom se dohadovat o tom, že zde vlastně žádné umění vystaveno není. Případně o tom, jaká je povaha vystavovaného umění.

Výstava i samotná díla však nakonec přehledně v tiskové zprávě označena jsou. Pouze jejich autoři, o kterých se dozvíme, že se jedná o známé české umělce, tedy bezpochyby vystavované a označované, neuvedli stejně jako kurátorka pro tuto specifickou příležitost svá jména. A co je pro povahu celého experimentu hlavní, neuvedli je navíc jen dočasně.

Kurátorce se tak bezpochyby nejedná o jakýsi experiment nad institucí autorství (…na kterém veškeré současné globalizované umění stojí), ale pouze o test produktu bez uvedení obchodní značky ozvláštněný o soutěž v rámci “hádej ve které ze dvou bílých plechovek je Pepsi, vyhraješ tričko.”

Přestože diskuse nad tím, zda-li esence věcí je jim imanentní nebo vnucená, je bezpochyby zajímavá, právě v tomto bodě kurátorce ona podstata uniká. Pokud totiž toužím po koncentrovaném pohledu bez předchozí znalosti autora, stačí přeci vyjet do prvního většího města za hranicemi naší republiky a bezpochyby jej tam najdu. Předpoklad, ze kterého kurátorka vychází a to, že většina diváků díla zná, je sice možná správný, ale bohužel nepramení z problematické pozice autorství, ale pouze z neschopnosti pražských výstavních prostor prezentovat dostatečně variabilní program.

Co se sice v tiskové zprávě neuvádí, ale co bychom mohli odhadovat z rozhodnutí kurátorky neuvádět jméno své, ani název a téma výstavy, je pravděpodobně snaha vyjádřit se nejen k otázkám autorství umělce, ale i kurátora.

Právě kurátorská manipulace jednotlivých děl v rámci tématu kolektivní výstavy, a jejich často násilné podřízení se celku, je již také alespoň tři desítky let skloňováno, většinou samozřejmě umělci.

Jaké ale může být větší znásilnění díla, než odebrání jeho autora a tedy i kontextu a záměru v kterém vzniklo a to jen kvůli kurátorskému záměru výstavy? Pokud chtěla kurátorka na tuto hranici nejhoršího možného kurátorského nakládání s uměleckým dílem upozornit, bezpochyby se jí to podařilo. Avšak nejsem si zcela jist, zda je podobné snažení velmi plodné.

Jakýkoliv experiment samozřejmě může být přínosný i v případě jeho neúspěchu. Přestože však kurátorka i umělci mohou z celého projektu vytěžit určitý stupeň zájmu nebo možná i slávy, neb neodhalené je samozřejmě vždy více žádoucí než odhalené, doposud jsem se stále domníval, že umění bylo vystavováno hlavně pro diváka. Nejsem si poté jist, jestli je pro návštěvníka galerie podobná výstava velmi štědrá, pokud tedy nebereme v úvahu možnost, odnést si, ono výše zmiňované, tričko.

______________________________________________________________

UFO, Galerie MeetFactory, 6. 12. 2012 – 20. 1. 2013

______________________________________________________________

recenze výstavy zde

 

 

 

Komentáře

  1. HOuHoU… Pekne „povedané“, teda napísané. Ako praktikujúci umelec a „kutil“, musím povedať muzikantské – BRAVo. A pani anonymnej kurátorke muzikantské – TICHo. No a znásilnený umelci…to asi mujú radi, takže nakoniec valstne klasická to POHODa a STATUSQUo.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *