Dětskýma očima

Vývoj významu dříve běžných denních pojmů, ke kterým se vracíme s odstupem času, třeba i po úplném odstřihnutí od původního kontextu, může sloužit jako jakýsi exkurz do osobní historie. Třeba stezka odvahy. Petr Dub, Matěj Al-Ali a Tomáš Moravec se rozhodli sáhnout po tomto pojmu silně zatíženém v osobní paměti většiny z nás vzdáleným obsahem, který jsme však již dávno někde na cestě odložili. Pojem posloužil k pojmenování společné umělecko-architektonicko-urbanistické intervence do prostoru obcí Psáry / Dolní Jirčany, typických satelitních celků v blízkosti středočeské metropole pořádané v rámci širšího projektu Culburb (zde).

Jejich aktualizovaná stezka odvahy značně posouvá původní konotace s ní spojené, děti dospěly a již se nebojí duchů, vlků a jiných nebezpečenství za každým stínem v lesním svitu měsíce. Jsme otrlejší, Hrůzné vyvolá maximálně pozvednutí obočí. Autoři se nás však snaží vrátit do úrovně dětských, vnímavějších očí, obohacených našimi stávajícími znalostmi.

Absolutně neexistující urbanistický systém, absence fungující infrastruktury, dříve běžné pro místo nazývané “lidským obydlím”. Jeden podivný obchod v stavařské unimo buňce. Škola, školka, to naštěstí ano, dokonce s chodníky kolem, které ovšem k samotným domům, z nichž děti ráno vychází, samozřejmě nesahají. Počítá se již tak absolutně s motorizovanou dopravou? Garáž coby polovina celého domu? Asi běžné. V satelitu rozhodně. Unifikované řady bezduchých staveb. Panelová sídliště se obecně hnusí. Satelit je jiný? Čím? Vypadá to, že jde jen o záměnu vertikálního za horizontální.

Stezka nabízí pohled na toto vše a mnohem více, co jsem již raději z paměti vytěsnil pro osobní klid, navíc, abych případné budoucí návštěvníky nepřipravil o překvapení. Pokud stezku projdete v módu běžného každodenního přezírání, tak typického pro život v tempu doby, nedotkne se Vás.

Naštěstí intervence nespočívá pouze ve vytyčení trajektorie napříč urbánně-vizuálním balastem satelitu. Každé specifické místo/ zastavení je totiž zvýrazněno vtipně (ve významu důvtipu, inteligentní hry) zvolenými teoretickými texty umístěnými na permanentně instalované tabulky. Dočtete se jak by městská zástavba mohla podle teorie vypadat a fungovat, zatímco před vámi stojí bolavý extrém reality satelitu. Vnímání je posíleno a jinak neviděné začíná nabývat konkrétní obrysy. Ukazuje se, že i na evidentní je občas třeba důrazně upozornit.

Celý projekt vyvolal okamžitou reakci skrze reportáž v České televizi. Jeho cílem je údajná snaha zasáhnout do trhu s nemovitostmi a snížit v satelitech jejich cenu. Že by si Al-Ali, Dub a Moravec chtěli pořídit přípražskou chatu? Unifikovanou vilku? Domek na klíč? Tedy nejen absurdita urbánního řešení, ale i lidského faktoru.

O co jim tedy jde, pokud se nejedná o rýpání do bahna nebo touhu po la résidence secondaire? Snaha o otevření dialogu zní v důsledku jako klišé či bolestivě nedosažitelný cíl veškerého idealismu dneška. Což intenzivněji vysvítá mimo jiné prostřednictvím zmíněné absurdní mediální dezinformace či například rozhořčení místního obyvatele. Ten zamířil své stížnosti na fakt, že každé z 12 zastavení mělo při odhalování/ křtu svého kmotra, křesťanský kontext pojmu ho vůbec nezajímal, kupodivu ani nevzpomněl Marlona Branda, relevanci viděl pouze v širých lánech bující politické korupce. Zdálo se, že se pro něj celý projekt v závěru smrskl jen do rozhořčení nad kmotry. Slovo důležitější myšlenky.

Avšak bez ohledu na jednotlivé negativní ohlasy, zainteresová veřejnost a překvapivě i starosta obce a mnozí obyvatelé lokality celou iniciativu podpořili (viz nová rétorika na webu obce). Vznikl jedinečný modelový nástroj pro vnímání satelitních celků. Zdůrazněné problémy Psár/ Dolních Jirčan jsou obecně přenositelné a způsob uvažování zde demonstrovaný by v ideálním případě mohl vést k změně smýšlení při další výstavbě podobných obcí. Psáry, o které doposud nebyl důvod zavadit pozorností, se změnily v místo k podnětnému výletu. Nezbývá než doufat, že se na něj nevypraví jen přátelé umělců, ale i sousedé z širého okolí a hlavně developeři satelitních celků.

Jen Kratochvil | Narozen 1986, působí jako nezávislý kurátor současného umění v Praze a ve Vídni. Spolupracuje s muzei i nezávislými výstavními prostory. Společně s Hynkem Altem vede ateliér Fotografie a nových médií na FAMU. Věnuje se převážně práci s médiem pohyblivého obrazu. V rámci vídeňské platformy Significant Other, kterou založil společně s architektkou a kurátorkou Laurou Amann, se zabývá ohledáváním hranic mezi uměním a architekturou.