Artalk.cz

50 let sídliště Lesná

Kniha o brněnském sídlišti Lesná vlastně původně neměla být knihou. Když proběhl v roce 2010 občanskými iniciativami pořádaný odborný seminář k výročí Lesné, chtěli jsme jeho obsah zaznamenat v jednoduché formě souboru odpřednášených příspěvků. Byla ovšem témata, která stála za dopracování a také se ozvali někteří zájemci o napsání příspěvku do sborníku. Tím se vše časově protáhlo a z původně plánovaných 60 stran strohého textu se postupem stávala rozsahem knížka. A pokud to měla být – byť svépomocí, amatérsky a „na koleně“ dělaná – knížka, byla by škoda do ní nezařadit i fotky z  archivu Lesné, který si již několik let vytváříme.

Když bylo po více než roce vše pohromadě, chtěli jsme, aby nám připravený text někdo jen „nalil“ do tisknutelné podoby a proložil dodanými historickými fotografiemi. Shodou náhod jsme se kontaktovali s mladými grafiky z brněnského Studia DIP, kteří odvedli perfektní práci. Od počátku byli obsahem a pozadím vzniku knížky (Lesná sobě) natolik nadšení, že přidali celému projektu z čirého fandovství další rozměr, skvělou grafiku, vycházející z původní architektonické myšlenky Lesné, strohých jednoduchých linií. Díky jejich invenci tak vzniklo mnoho zajímavých nápadů, třeba rozkládací předsádka a podobné, až na druhý či třetí pohled odhalené maličkosti, které vybízejí čtenáře ke knize se vícekrát vracet.

Ale není to jen grafická podoba, kvůli které se většina čtenářů ke knize o Lesné vrací. Je to dáno především její koncepcí – souborem textů od takřka dvaceti autorů. Vzniká tak mozaika více pohledů na sídliště Lesná v nejrůznějších rovinách. Jsou zde zastoupeni žijící spolutvůrci Lesné – především Ing. arch. Viktor Rudiš a Ing. arch. Miroslav Dufek. Jsou zde příspěvky od sociologů, historiků umění (detailně rozpracovaný seznam výtvarných realizací na Lesné je jedním z vrcholů celé knihy), urbanistů, architektů, historiků, ale i představitelů současného občanského hnutí na Lesné a v neposlední řadě až impresionistické osobní reflexe vnímání Lesné od jednotlivých jejích obyvatel. Na první pohled a při prvním čtení mohou působit texty nesourodým dojmem, v mnohém se třeba překrývají. Ale nakonec se z nich vyloupne celek, který je konzistentní se vzájemně se doplňujícími částmi, organicky propojenými a odkazujícími jedna na druhou. Jakoby se i v tomto ohledu podařilo mimoděk zachytit ideu Lesné – obytného prostoru s rozvolněnou, na první pohled zevnitř možná chaotickou kompozicí, která je však jako celek do posledního detailu promyšlená a funkčně provázaná.

Určitě není na škodu, že je čtenář konfrontován s různým slohem jednotlivých autorů, přičemž je zajímavá i jistá názorová tenze, která dodává obsahu knihy vítanou dynamiku a odvrací tak nebezpečí monotónnosti plynutí textu. Tuto případnou monotónnost rozrušuje i řazení příspěvků, rozdělených na ty, které byly odpřednášeny na tehdejším odborném semináři a příspěvky vzniklé později mimo pořádaný seminář. Stojí tak vedle sebe témata historická, současná i příspěvky věnující se možným směrům budoucího vývoje sídliště Lesná. Zde je třeba upozornit především na článek Ing. arch. Nataši Zounkové, dcery vedoucího architekta sídliště Lesná Ing. arch. Františka Zounka, která hodnotí možnosti dobudování tehdy v roce 1970 nedokončeného tzv. jižního centra Lesné.

Kniha je doplněna o třetí oddíl, dobové dokumenty. S výjimkou historicky cenného článku Františka Zounka z roku 1967 zachycují všechny dokumenty období let 1998 – 2009. Je to doba, kdy vznikly na Lesné, i přes protesty jejích tvůrců, nevhodné a mnohdy ničivé architektonické zásahy do jednotlivých budov. To dokládá mimo jiné dopis architektů Zounka a Rudiše tehdejšímu hlavnímu architektovi města Brna. Vše pak vygradovalo v roce 2009, kdy došlo na Lesné v pravém slova smyslu k bouřím jejích obyvatel, kteří se postavili spolu s odbornou veřejností na odpor plánům na masivní bytovou výstavbu uvnitř Lesné, která by s konečnou platností pohřbila Lesnou jako urbanisticky hodnotný obytný celek. Tyto klíčové události v historii Lesné jsou v knize dokumentovány prvním veřejným vystoupením Lesné – žádostí o regulační plán a dále odborným urbanistickým posudkem a žádostí o prohlášení Lesné památkovou zónou.

Co říci závěrem? Kniha o Lesné má samozřejmě mnoho nedostatků a nedokonalostí, její podoba byla limitována finanční stránkou věci. Ale je na světě, je dostupná ve veřejných knihovnách, v knihovnách odborných škol, dostala se do rukou architektonické veřejnosti – a co je v této chvíli pro Lesnou nejdůležitější, dostali ji do rukou zástupci samosrávy a zejména Magistrátu města Brna. Snad si díky tomu i oni uvědomí, že Lesná není jen jedním z mnoha brněnských sídlišť, jak neustále velice často slýcháváme.  

Martin Maleček / osjezkova@centrum.cz