Artalk.cz

Předžendruj mě

V den, kdy se věnuji psaní této reflexe výstavy Transgender me! v DOXu, výstava končí, takže je fér předeslat, že se jedná o subjektivní ohlédnutí, a jsem si vědom toho, že si jeho závěry nemůže jít laskavý čtenář ověřit.

Výstavní projekt Transgender me! vznikl loni u příležitosti festivalu Prague Pride 2011 především z aktivistických kruhů (nebyl tedy iniciován žádnou uměleckou či galerijní institucí, ať už veřejnou, soukromou či nezávislou). Je tedy důležité připomenout, že podobný výstavní projekt bude mít vždy aktivistický obsah a bude promlouvat z určitých politických pozic. Je však důležité, že stejně jako v prvním ročníku, ani v tom letošním se předmětné umění s přívlastkem, tedy umění genderové, queer, ženské, politické…, nestalo jen externalizovaným nástrojem svého (politického) obsahu, ale zůstalo především uměním.

Nebudu vyjmenovávat, v jakých všech ohledech je Transgender me! přínosným počinem, jakou „přidanou hodnotou“ kódy queer životní zkušenosti, znejišťování hranic genderové polarity a vyjednávání si vlastní identity uměleckými prostředky pro obecný, heterosexuální a heteronormativní diskurs je. Byl jsem však kurátory požádán o několik věcně kritických poznámek, proto se budu soustředit na otázky hodné ujasnění či vylepšení pro příští ročník.

Výstava i program možná cílí na již trochu poučeného, již trochu dekadentního nebo trochu alternativního diváka. Kdo ale potřebuje v tomto směru nejvíce poučit, jsou široké davy konzumentů umění. Tak třeba: Proč není v programu DOXu pro rodiny s dětmi také něco k výstavě Transgender me!? Děti samozřejmě na samotnou výstavu nesmějí, ale kdy jindy je o převládajících genderových stereotypech poučit, když ne v situaci, kdy jim to škola rozhodně neposkytuje?

Trochu problematický je profil výstavy jako přehlídky. Autoři a kurátoři zvolili na první pohled otevřený, na druhý pohled ale trochu alibistický způsob kurátorování. Na jaře vyhlásí otevřenou výzvu a na základě přihlášených děl vyberou. Ke cti jim budiž, že většinou vyberou dobře a že vzhledem k okruhu, v němž se pohybují, dokáže výzva skutečně oslovit kvalitní autory a autorky. Trochu to ale připomíná nechvalně proslulý nedávný Salon malby v DOXu, kde mohl každý vystavit, co chtěl. Jako by totiž kurátoři nevěděli, co vlastně chtějí ukázat. Když jsou pak ale dotazováni, proč tu chybí onen umělec nebo ona umělkyně, mohou se vymluvit, že se zkrátka nepřihlásil/a. Jako by autorům chybělo sebevědomí opravdu kurátorským způsobem z již stávajících uměleckých děl vybrat, nebo naopak formulovat přesné zadání pro tvorbu nových, na míru šitých děl a oslovit opět jen vybraný okruh umělců/umělkyň. Výstava pak totiž příliš nedrží pohromadě a cíl, hlavní message, tedy rozrůznění hranic genderových kategorií, zůstává u prostředku. Částečně to může být i absencí teoretika/teoretičky umění nebo kunsthistorika/kunsthistoričky v autorském/kurátorském týmu.

A nakonec zase ta terminologie. Transgender v názvu odkazuje především k medicínskému a právnickému konstruktu, který je ale jen velmi úzkým segmentem velmi široce pojatého překračování genderových a sexuálních kategorií, jichž se výstava dotýká. Projekt beze sporu vypovídal o mnoha jiných věcech, než je transsexualita, crossdressing a transvestitismus, což jsou hlavní oblasti obsahu transgender. Nemohu si pomoci, ale daleko víc mi na označení toho, co jsem na výstavě viděl, sedí ono americké queer, které je, pravda, už trochu vyprázdněné a pro ony široké masy nečitelné, nebo dokonce otrocký překlad stávajícího názvu – předžendruj mě. To se totiž opravdu může přihodit díky působí vystavených děl a jejich výpovědí komukoli, aniž by si na sebe musel obléci oděv opačného pohlaví. A úplně nakonec: zoufale chybí katalog! Jinak ale autorům a kurátorům projektu Transgender me! držím palce a velmi se těším na další ročník.

______________________________________________________________

Transgender Me / DOX / Praha / 16. 8. – 17. 9. 2012

______________________________________________________________

Dovoluji si po diskusi s kurátory výstavy připojit krátký upřesňující komentář týkající se způsobu jejich přípravy výstavy Transgender me!. Předem kurátorským způsobem vybrali konkrétní díla a konkrétní autory a otevřená výzva se týkala jen doplnění méně známými nebo úplně neznámými díly a autory, kteří se tematikou zabývají. Z mého pohledu to ale na lehce alibistickém způsobu kurátorské práce nic nemění, naopak otevřená výzva jednak jako nepochybný propagační nástroj vzbuzuje úplně jiná očekávání a degraduje předchozí práci kurátorů a jednak slouží jako omluva nedostatečné znalosti i marginálních děl tématu výstavy, kterou by ale kurátor měl disponovat a návštěvníkovi zaručit. Svědčí to o tom, jak je důležité způsob výběru děl pro výstavu návštěvníkovi osvětlit v úvodním textu nebo v katalogu, jehož absence se tímto znovu jeví jako velký nedostatek, nikoli až tak ze strany autorů, ale především poskytovatelů podpory.

Ladislav Zikmund-Lender

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *