TZ: Inez Tuschnerová

Inez Tuschnerová / Daliborovi Chatrnému / Brno Gallery CZ / Brno/ 20. 9. - 19. 10. 2012

INEZ TUSCHNEROVÁ DALIBOROVI CHATRNÉMU

vernisáž ve čtvrtek 20. 9. v 18 hodin, výstava potrvá do 19. 10. 2012

kurátor: ilona víchová (777 57 58 46, ilona.vichova@centrum.cz)

k výstavě je vydán katalog

Existuje několik jmen, která jsou v rámci české výtvarné scény spjata s Brnem. Tito umělci svým dílem a osobností určovali ráz brněnského klimatu, obnovovali odkaz modernismu předválečné doby a budovali tak tvůrčí i názorové zázemí pro další vývoj. Přestože se vyjadřovali původním a kvalitativně vyrovnaným dílem, ruku v ruce s aktuálním děním, oproti pražským kolegům dodnes tratí v míře respektu i obecného zájmu. Jedním z těchto jmen je Inez Tuschnerová (1932), výtvarnice, která se v Brně narodila, prošla školením zdejší ŠUŘ, a po studijním intermezzu na pražské VŠUP a Mezinárodní Akademii v Salzburku v ateliéru Oskara Kokoschky, v brněnském prostředí tvořila, tvoří a zde taktéž hojně pedagogicky působila.

Tvorba Inez Tuschnerové se od začátku 60. let odvíjela v několika vzájemně se prostupujících oblastech, které jsou ukotveny v jedné citlivosti. Odlišnost spočívá pouze ve zvoleném médiu, kterým může být záznam barvou, tuší, technika asambláže, ale i technologie tkaných tapiserií a netkaných textilií tzv. art protis. Všechny zmíněné přístupy v Tuschnerové díle vyrůstají z tendence vyjádřit se co možno nejpřímějšími výtvarnými prostředky, ať již lapidárním kresebným záznamem, litou stopu nebo v případě asambláží bezprostřední konfrontací odlišných materiálů. Zájem o materiálovost na straně jedné a uvolněné skripturální gesto na straně druhé se spojují v Tuschnerové velkou tvůrčí cestu, která ač protkaná stezkami odlišných technik a technologií, je ve výsledku nebývale koherentní a svébytná. Vedle ní se již samostatně vine cesta scénických návrhů, které má divák možnost spatřit na právě probíhající přehlídce v Paláci Šlechtičen Moravského zemského Muzea.

Výstava Inez Tuschnerové v BRNO GALLEY CZ byla původně připravována jako rozšíření zmíněné přehlídky návrhů o pohled na volnou tvorbu. S autorkou jsme ji koncipovaly jako konfrontaci starších prací s nejnovějšími kresbami a transkripcemi. Vzhledem ke smutné události odchodu Dalibora Chatrného (1925-2012) v červenci tohoto roku jsme se rozhodly výstavu uchopit jako vzpomínku na Tuschnerové dlouholetého kamaráda a respektovaného umělce. Přestože dílo i způsob uvažování je u Inez a Dalibora odlišný, stejně jako je odlišný jejich vnitřní program, spojovala je potřeba vyjádřit minimálními prostředky podstatu věci, pracovat koncentrovaně, soustavně, a vymezenou problematiku vyčerpávat do důsledku. Oba výtvarníci byli navíc výrazní pedagogové, oba svá studentská léta spojili s Prahou, oba pak po většinu života zůstali věrni Brnu.

Vzájemná komunikace mezi Inez a Daliborem probíhala nejen lidsky, ale i výtvarnou cestou. Nejprve se setkávali v rámci výstavních aktivit tvůrčích skupin, které v Brně začaly vznikat koncem padesátých let. Později se jejich komunikace rozvinula i výtvarným jazykem. Podobně jako Dalibor Chatrný manipuloval reprodukce nebo fotografie (kromě jiných i z produkce Jindřicha Štreita) kresbou nebo přímým vyříznutím a pootočením části fotografie, takže docházelo k přehodnocení prostorových vazeb, Inez Tuschnerová vstupovala do Chatrného prací kresebně malířskou stopou. Tímto způsobem letošního roku vzniknul cyklus 23 transkripcí drobných formátů, tzv. Daliborky. Jejich základem je otisk Chatrného prstů a částí dlaně šedou akrylovou barvou. Spontánní přímý dotek zanechal stopu, která je buď velmi lapidární ve formě bodu, nebo je posunem rozvíjena do lineárního popřípadě plošného záznamu, a překrýváním a vrstvením zmnožována do složitějších struktur. Vzniklé stopy jsou prokresleny vlásečnicovou spletí pokožky nebo mají charakter zrnitého rastru. Každý z otisků v sobě nese kód haptického vjemu papírové plochy, kvalitu prožitku doteku, který mohl být úsečným úderem nebo naopak pozvolným spočinutím na podkladu. Divák pak může zpětně rekonstruovat charakter postupu, posloupnost (dokonce i rytmičnost) úhozů, silových dějů a hmatových procesů jako je tření, přilnutí, odtržení, podobně jako je to možno u Chatrného obouručních realizací. V souboru Daliborky Inez Tuschnerová vstupovala do Chatrného otisků uvolněným gestem, kresebným (černou tuší) a litým (bílým akrylem). Výchozí skladba byla impulsem k rozvedení již určeného systému, buďto v návaznosti na dané vztahy jednotlivých forem nebo naopak kontra-přístupem, kdy vstup linií zcela přehodnotil kompozici a aktivoval zcela nové vazby a situace. Soubor Daliborky Inez Tuschnerové a Dalibora Chatrného je setkáním dvou principů, které jsou pro oba autory typické. Tím je Chatrného kontinuální zájem o princip otisku, kterému se umělec formou monotypu nebo otisku razidla (mimochodem mnohonásobně zvětšeného palce) věnoval již od šedesátých let, a Tuschnerové celoživotní zájem o možnosti kaligrafického záznamu a metodu transkripce.

Princip transkripce je na výstavě v BRNO GALLERY CZ dále zastoupen dvojicí listů z roku 2012, jejichž východiskem byl běžný trhací kalendář s reprodukcemi výtvarných děl, konkrétně reliéfní grafiky Dalibora Chatrného z roku 1964 a grafiky Popsaná hlava Adrieny Šimotové z roku 1995. Typický rukopis obou autorů zde vstupuje do konfrontace s gestem Inez Tuschnerové, zcela uvolněným a virtuózním. Napětí výtvarné skladby a spontánní ho záznamu je umocněno střetem naprosto hladkého křídového papíru a živé, materiálové stopy. A to se všemi kvalitami jejího vzniku, tedy počátku, průběhu a konce procesu lití. Bílá stopa je místy přerušovaná, jinde mizí nebo je naopak nasilována, její povrch je hutný, reliéfní, někde krakeluje, zatímco černá tuš je plošná, prolíná se s bílou, překrývá ji nebo jí je překryta. Tyto „fixované“ děje můžeme sledovat i v Tuschnerové kaligrafických záznamech na kartonu, papíru nebo bílém plátně, kde se povrch zvoleného podkladu stává určujícím faktorem pro charakter stopy, která se mnohdy rozpíjí, dynamickým pohybem rozstřikuje tak, že získává kvality drippingu.

Dalším okruhem výstavy jsou Tuschnerové asambláže. V nich se soustředí na emocionální i čistě vizuální hodnoty materiálu, přičemž ji zajímá moment přímé konfrontace, vzájemného propojení. Papír, netkaná textilie, vlna, provázky, nitě, ale i drobné předměty jako kameny, kancelářské sponky, špičky redispera, jsou kašírovány na podkladovou plochu a překrývány kresebně malířskou stopou, uvolněnou, litou, nanášenou špachtlí či štětcem. Kaligrafické gesto prochází pod kašírovanou vrstvou nebo je přes ni naopak přelito, čímž vznikají jednotlivé prostorové plány. Divák je vnímá jako stavy určité dějové fáze procesu provázání přímé reality (reálných materiálů a předmětů) a vizuální výtvarné formy (kresebně malířského záznamu).

Konfrontace materiálu a dynamického gesta se vedle asambláží prosazoval i v Tuschnerové netkaných tapiseriích, tzv. art protis. Ačkoliv tato technologie vyvinutá v roce 1964 Výzkumným ústavem vlnařským v Brně je vzhledem k následnému zneužití ze strany socialistického realismu často zatracována, pro Inez Tuschnerovou znamenala další příležitost k rozvíjení práce s dynamikou a uvolněným gestem. Netkaná tapiserie v BRNO GALLERY CZ z roku 1996 vytvořená spontánním kladením česanců vlny dokládá, že Inez Tuschnerová patří k těm umělcům, kteří technologii art protis volili pro určitou blízkost s jejich způsobem tvorby a uvažování. Tedy jako další z médií, jímž mohli dospívat k novým možnostem výtvarné artikulace.

Výstava Inez Tuschnerové je vzhledem k prostorovým limitům galerie budována na několika dílech, které však výstižně dokládají podstatu autorčiny tvorby. Křehkost na straně jedné a surovost (ve smyslu přímost) na straně druhé se stmelují v jasnou výpověď o Tuschnerové výtvarném názoru, přístupu ke světu, i samotném založení, kde spontaneita a opravdovost nepřipouštějí žádnou formu kalkulu. Výstavní projekt Inez Tuschnerové v BRNO GALLERY CZ vznikl k příležitosti významného jubilea této pozoruhodné autorky a zároveň se stal její osobní poctou Daliborovi Chatrnému.

Inez Tuschnerová

Narozena 6. 5. 1932 v Brně

1949-1953 studovala na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Brně (pozdější ŠUŘ)

1953-1958 studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze

1958 studium na Mezinárodní umělecké akademii v Salcburku (ateliér Oskara Kokoschky)

2003 vyznamenána Cenou města Brna