AMoYA není zprostředkovatel spolupráce

Letošní okurkovou sezonu narušila u většiny Čechů olympiáda v Londýně, představitelům výtvarné scény se však ještě o jeden námět k diskuzi na letních zahrádkách postaral Pavel Sterec, když sepsal Otevřený dopis ministryni kultury (zde). Protože cílem kritiky Sterce a signatářů dopisu byly okolnosti setkání ministryně s představiteli vysokých škol a spoluzakladatelem Artbanky a AMoYA Petrem Šecem, požádali jsme manažerku Artbanky Irenu Satkeovou, aby se vyjádřila nejen k této schůzce, ale i k dalším aktivitám spojeným s AMoYA.

Jedním z důvodů, které daly popud k tomuto rozhovoru, je setkání ministryně kultury Aleny Hanákové se zástupci vysokých škol a s Petrem Šecem a Otevřený dopis iniciovaný Pavlem Stercem, jenž toto setkání kritizoval. Kdo schůzku s ministryní inicioval? Většina výstavního prostoru muzea AMoYA je poskytnuta k prezentaci vysokých uměleckých škol. Zažádali jsme jako AMoYA ministerstvo o záštitu těchto výstav a na základě této žádosti paní ministryně projevila zájem setkat se zároveň s představiteli škol a diskutovat nejen o projektu, ale hlavně o situaci na uměleckých vysokých školách.

Kdo rozhodoval o tom, které osoby se schůzky zúčastní? Pozvání na schůzku bylo rozesláno na všechny vedoucí ateliérů a představitele vysokých škol, kterým jsou poskytnuty výstavní prostory v Colloredo-Mansfeldském paláci. Výběr tedy probíhal přirozeně, schůzky se zúčastnili ti, kterým to dovolovali časové možnosti a měli o setkání zájem. Děkan Fakulty umění a designu UJEP, doc. Michal Koleček, na sebe vzal úkol probrané argumenty zpracovat do dokumentu, který bude před příští schůzkou dodán ministryni i všem původně pozvaným představitelům daných institucí. Ani ti, kteří se první schůzky ať už z jakýchkoliv důvodů nezúčastnili, tedy nebudou z dalších diskusí vyřazeni.

Myslíte si, že účast Petra Šece na takovémto setkání byla podstatná? Petr Šec se setkání účastnil jako zástupce instituce, která schůzku svolala. Diskuse o podpoře vysokých škol probíhala mezi zástupci škol a ministryní.

Irena Satkeová

Vysoké školy i Ministerstvo kultury jsou financované z veřejných rozpočtů a AMoYA sídlí v budově, kterou má zapůjčenou od městské galerie. Jde tedy o spolupráci několika subjektů financovaných z našich daní, jako zprostředkovatel této spolupráce však vystupuje soukromý subjekt, jehož majitelé současně v tomtéž oboru podnikají. Přijde vám tato situace standardní, nebo ji chápete jako důsledek neschopnosti veřejného sektoru? Pokud jde o neschopnost veřejného sektoru (muzeí a galerií zřizovaných za účelem podpory a propagace umění státem, kraji a městy), nevede právě zapojení ministerstva v takovémto projektu k další erozi jejich pozic? AMoYA ale nevystupuje v žádné formě jako zprostředkovatel spolupráce, taková interpretace by škodila ministerstvu i samotným školám. Proces iniciace schůzky, který popisuji v odpovědi výše, mi přijde logický, ale zároveň by mu neměla být přikládána větší váha, než je nutné. Jednalo se o veřejné setkání, na které byli přizváni plošně všichni zástupci daných vysokých škol a jehož výstup i pokračování budou opět probíhat otevřeně. Nevidím v tom nic nestandartního, co by mělo vrhat špatný stín na fungování daných institucí, či veřejného sektoru celkově.

Na schůzce ministryně podpořila projekt Art Dialogy. Mohla byste jej představit? Ministryně symbolicky podpořila projekt prezentace prací studentů a profesorů vysokých výtvarných škol. Spíše pracovní název Art Akademie/Art Dialogy souhrnně označuje 7 separátních prostor, které jsou zdarma volně poskytnuty k prezentaci jednotlivým školám. Všechny prostory jsou samostatné autonomní projekty pod kurátorským vedením obvykle vedoucího jednoho z ateliérů školy. Takto jsou prostory muzea využity dlouhodobě, jednalo o se tedy o formální potvrzení pokračování této formy spolupráce i pro následující rok.

Projekt Art Dialogy je prezentován v AMoYA sídlícím v Colloredo-Mansfeldském paláci. Kromě něj však zde probíhají další výstavní projekty, jaké? Vysoké školy vystavují v křídlech B a C. V křídle A je vystaven projekt prvního absolventa rezidenčního programu muzea, britského umělce Jonathana Baldocka a historické prostory paláce jsou věnovány dlouhodobé muzejně koncipované expozici. V křídle C je speciální kurátorský projekt Milana Saláka, skupinová výstava Byt šíleného sběratele, dále pokračování výstavy z minulé sezóny New York Crush, prostor pro vystavení prací žáků středních škol AMoYA Art Prize for Schools a mladou fotografii zastupuje projekt Leica Gallery − New Inspiration, New Vision, který prezentuje fotografie mladých tvůrců ze zlínské a opavské školy. Kromě výstavních projektů jsme nedávno začali pořádat pravidelné večery věnované mladým tvůrcům různých uměleckých disciplín pod názvem Obývák...

Prostory Colloredo-Mansfeldského paláce před zásahem AMoYA

A kdo je majitelem děl, která jsou v AMoYA prezentována? Pokud je to u různých výstavních projektů odlišné, mohla byste tuto informaci rozvést? Téměř všechna vystavená díla jsou pro výstavní účely zapůjčena na dobu určitou přímo od autorů, jedinou výjimkou jsou díla vystavena v Bytu šíleného sběratele, kde jsou některá díla z Artbanky a zapůjčena ze soukromých sbírek.

Na webových stránkách AMoYA se dočteme, že "AMoYA je muzeum založené Artbankou v roce 2011, neziskovým projektem pro podporu mladého umění. Poskytuje důstojnou platformu aktivitám Artbanky, jednoho z historicky nejvýznamnějších neziskových počinů v oblasti pomoci umění." Jedná se mi o slovo "neziskový", které − pokud mám správné informace − bylo v souvislosti s Artbankou interpretováno tak, že finance z pronájmu děl jsou investovány do nákupu dalších artefaktů. Výsledkem ale je, že vzniká umělecká sbírka, která má svoji hodnotu a která je majetkem provozovatelů Artbanky. Myslíte si, že i v této souvislosti lze mluvit o neziskovém počinu? Pokud bude mít jednou sbírka větší finanční hodnotu, než finance na ni vynaložené, je to jednoznačně dobrá zpráva pro stav českého trhu s uměním. V současné době se ale jedná (a dle mého názoru ještě bohužel velmi, velmi dlouho jednat bude) o aktivitu, v jejímž kontextu dávat rovnítko mezi soubor uměleckých děl a zisk není adekvátní. Umění ve sbírce Artbanky není likvidní. Použití opačného argumentu svědčí o naprosté neznalosti či idealizování trhu se současným českým uměním. Bohužel, výnosy s činnosti Artbanky ani zdaleka nepokrývají provoz projektu ani muzea. Dofinancování provozu projektu i muzea a veškeré nákupy umění jsou financovány ze soukromých financí zakladatelů Artbanky. Použití adjektiva "neziskový", jakákoliv je mu přikládána při napadání Artbanky váha, na této situaci nic nemění.

To se ovšem dá interpretovat i tak, že díla byla do Artbanky nakupována za částku vyšší, než je jejich skutečná hodnota. Je tomu skutečně tak? Mám na mysli spíše prodejní potenciál sbírky, vyjádření se vztahuje ke zmíněné likviditě. Některá díla na hodnotě ztratí, některá získají. Celkově jsou ale díla při současném stavu trhu s českým uměním neprodejná. Proto mi nepřijde rovnat tuto sbírku se ziskem adekvátní. Na přínos podobné aktivity se dívám ze současného hlediska. A to tak, že podporuje umění, které není v centru zájmu sběratelů. Vznik podobné sbírky vnímám jako podporu umělců v situaci, kdy hledání zájemců o díla je velmi složité. Proto si nemyslím, že spekulace o budoucí hodnotě sbírky by měly být hlavním měřítkem současného přínosu projektu.

V jakém stádiu je v současné době projekt Artbanky? Stále pracujeme na původním cíli Artbanky, a to dlouhodobě podporovat mladé umělce a vztah veřejnosti k současnému umění zpřístupněním a prezentací uměleckých děl mimo stěny galerií. Jedná se ale o dlouhodobý proces, protože nečekáme, že ze dne na den se firmy rozhodnou, že firemní kalendář nebo fotku z Ikey vymění za originál uměleckého díla. Na tuto psychologii také často narážíme. Věříme ale, že v dlouhodobém hledisku se jedná o aktivitu, která bude přínosná pro uplatnění mladých umělců celkově. Mimo pracujeme také na jednotlivých projektech, např. jako nyní série Výtvarných BankETů s Air Bank.

Rozšiřuje se v současnosti seznam děl, které je možné si z Artbanky zapůjčit? Bohužel vzhledem ke ztrátě generálního partnera a nutnosti financovat provoz muzea AMoYA jsme další nákupy pro tento rok odložili.

Je možné zveřejnit, za jakých okolností ke ztrátě generálního partnera došlo? Důvodů bylo více, zainteresované osoby jsou si své role vědomy a cokoliv zveřejňovat mi nepřijde korektní. Naší snahou není budit zlou krev.

Při původním představení projektu Artbanky se nikde nehovořilo o tom, že nákup děl od mladých umělců je podmíněn tím, že v projektu bude angažovaná ještě nějaká třetí strana (generální partner). Pokud tedy nákupy měly být financované z jiných peněz než ze soukromých prostředků Petra Šece a Olgy Dvořák, proč nebyl statut sbírky právně ošetřen tak, aby nemohly vzniknout pochyby o neziskovém charakteru celého projektu? Nesháníme generálního partnera kvůli financování nákupů děl, ale kvůli provozu muzea, které jako všechny ostatní instituce nemůže dlouhodobě bez grantů a státní podpory fungovat. Soukromé prostředky Petra Šece a Olgy Dvořák tedy momentálně plynou tímto směrem. Dle mého osobního názoru také dlouhodobá forma a styl napadání Artbanky bohužel ovlivnily částky, které jsou oba ochotni do celého projektu poskytnout.

Pohled do instalace výstavy Byt šíleného sběratele v Colloredo-Mansfeldském paláci

Jak tedy vidíte aktuálně budoucnost AMoYA a Artbanky? Je těžké cokoliv předvídat, ale věřím, že se pozice AMoYA na výtvarné scéně ustálí a Artbance se bude dařit naplňovat výše uvedený cíl. V současnosti rozbíháme spolupráce, které by mohly být velmi dobrou příležitostí pro prezentaci děl, takže snad jsme v tomto snažení na dobré cestě. Samozřejmě jsme zaznamenali negativní názory zveřejňované v některých médiích. Argumenty, které se používají na podporu těchto názorů jsou ale často smyšlené a stále se opakující. Největší nesmysly uvádíme na pravou míru zde.

Hodláte pokračovat v projektu Art Dialogy a pokud ano, budete se nějakým způsobem snažit o pokračování k komunikaci s ministerstvem kultury - měly by se například odehrát další schůzky jako byla ta červnová? Snažíme se diskutovat se všemi subjekty, které mají zájem o situaci v současném umění.

Pražský radní pro kulturu Václav Novotný se nechal slyšet, že se mu nelíbí podmínky, za kterých má AMoYA od GHMP pronajatý Colloredo-Mansfeldský palác, a že věc hodlá řešit s novým ředitelem galerie. Je existence AMoYA vázána na tento pronájem? Jak bude muzeum fungovat, pokud dojde k vypovězení pronájmu paláce? Zde bych se ráda vyjádřila k přesné citaci. AMoYA nemá palác pronajatý a pan radní toto samozřejmě ví. Proto si nemyslím, že by se takto vyjádřil a nerada bych, aby došlo k jeho desinterpretaci.

Pokud AMoYA nemá palác pronajatý, za jakých okolností jej tedy využívá? Artbanka na základě smlouvy o spolupráci s GHMP zajišťuje v nevyužitých prostorách paláce Colloredo-Mansfeld do doby rekonstrukce výstavní program. Tato forma spolupráce je pro ghmp jediná možná, vzhledem k tomu, že jí tak zůstala kontrola nad veškerým provozem v paláci a neomezený přístup do všech prostor k zajištění přípravných prací pro rekontrukci paláce. Artbanka hradí veškeré náklady spojené s provozem muzea - tedy transport, pojištění a instalace děl, jejich údržbu, informační a propagační materiály, statické a projektové posudky, ochranu historických prvků budovy, veškerý personál a poměrnou část spotřeby energie v prostoru.

Superstar, Kamera skura

 

Silvie Šeborová | Vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě MU v Brně. V letech 2005-2010 a 2016–2022 působila v Moravské galerii v Brně (v lektorském oddeělení a posléze jako náměstkyně pro vnější komunikaci). V roce 2008 založila Artalk.cz, který vedla do roku 2015. Působí jako kritička a kurátorka umění.