Každý má nějakou reputaci

Konceptuální umělec Ondřej Brody zahájil výstavu Já za to nemůžu v pražské komerční Dvorak Sec Gallery vernisážovou akcí Filip, během níž syna galeristky Olgy Dvořákové potřel barvami a tisknul na plátna. Protože vernisáž navštívili reportéři TV Nova, dostaly se krátké sekvence z akce do hlavního večerního zpravodajství. V reakcích na Brodyho apropriaci Kleinových antropometrií se nechala slyšet zmocněnkyně vlády pro lidská práva Monika Šimůnková, že akce hraničila se zneužíváním dětí a že o ní bude jednat na zasedání vládního výboru pro práva dítěte. Padesát procent respondentů v anketě serveru tn.cz (serveru televize Nova) se vyjádřilo pro trestní stíhání autora. Již v reportáži TV Nova dostal udýchaný a zpocený autor šanci několika slovy osvětlit své jednání. Dostal se pouze ke sdělení, že sedmiletého Filipa angažoval se svolením rodičů. Rozhovor pro Artalk.cz si klade za cíl přiblížit ty umělcovy myšlenky, které český bulvár zákonitě nechává stranou.

Co bylo pohnutkou k tomu, abys požádal syna galeristky o spolupráci na akci? O nikoho jsem nic nežádal. Setkal jsem se s Olgou Dvořákovou ohledně koncepce výstavy a probírali jsme několik variant. Zmínil jsem se o nápadu, malování pomocí tělesných otisků dětí. Akce se měla dotýkat dětské tělesnosti a možné společenské reflexe, kde nahota dětí je vnímána prostřednictvím jakéhosi pohlavního filtru. Olga byla nadšená a konstatovala, že její syn je rád středem pozornosi a že by ho možná tento projekt bavil.

Jak jsi se s ním a jeho rodiči na akci připravoval? Sešli jsme se s Filipem a Olgou asi třikrát. První schůzka byla čistě informativní. Seznámil jsem se s Filipem, ukázal jsem mu záznamy z performancí Kleina a popsal mu plánovanou akci. Další setkání probíhala formou zkoušek. Bylo důležité Filipa na akci připravit a otestovat si krom různých formálních aspektů jako barvy, kompozice, způsob otisků, materiály také reakce a komunikaci s Filipem. Byl jsem překvapen jak je taková banalita jako otiskování fyzicky náročná. Nakonec jsem se setkal i s otcem Filipa který podepsal souhlas, v němž byla popsána akce, která proběhne na vernisáži. Olga samozdřejmě souhlas podepsala taktéž.

Proč jsi vlastně nepožádal přímo galeristku Dvorak/Sec Olgu Dvořákovou, aby ti statovala? Uvažoval jsem o tom, ale byl jsem si téměř jistý, že by do toho nešla. Plánoval jsem projekt obsahově rozšířit směrem k tématu rodinného portrétu. Navíc mě baví skutečnost že je to moje galeristka, což odkazuje na proces komodifikace umění a vytváření artefaktů s přímou vazbou na vztah mezi umělcem a galeristkou.

Jak akce a výsledný obraz souvisejí s dalšími pracemi na výstavě? Vlastně nijak zvlášt. Prezentované projekty jsou každý samostatný proces, který nemá přímou návaznost na jiné prezentované projekty. Jejich jediný společný denominátor je jistá snaha o odhalení míry konformity a společenské reflexe skutečnosti. V tomhle smyslu výstava působí možná až moc heterogenně. Nicméně, chtěl jsem se trochu vymezit proti výstavám, které jsou postavené hlavně na instalačním designu a kde se instalace včetně architektury a samotného umění prezentuje jako celek, který drží pohromadě konceptem, jenž je více či méně zajímavý. Výstavu jsem postavil na projektech, které doufám fungují bez ohledu na to v jakém prostoru jsou prezentovány a jsou pro mě možná více důležité než zajímavé. Jsem si vědom, že je to možná zpátečnický názor, ale instalační řešení výstavy, i když je v mnoha případech zajímavou reflexí, není pro mě až zas tak důležité.

Z první reportáže televize Nova (zde) bylo zřejmé, že reportéry do galerie někdo pozval. Kdo kontaktoval žurnalisty a s jakým příslibem? To přesně nevím, ale předpokládám, že vedení galerie mělo o Novu zájem a chtěli ji dostat na vernisáž. Galerie je v tomhle ohledu dost zaměřená a velmi cílevědomě si buduje mediální obraz. V tomhle případě si však nejsem jistý, jestli to nebylo kontraproduktivní. I negativní reklama nemusí být vždy pozitivní.

Ze zájmu masmédií nemáš dobrý pocit. Proč? Asi nikdo by neměl dobrý pocit, když mu volají rodiče a známí, že ho viděli na Nově, kde je prezentován jako šílenec, který manipuluje s dětmi... Zpětně to ale byla vlastně selanka, která dost možná splnila očekávání galerie. Naštěstí pro mě, informace z masmédií mají velmi krátkou životnost. Tak banální to však není a jsem si vědom, že něco z toho přeci jenom zůstává na povrchu, bohužel většinou jako velmi zkreslená a frázovitá pamět, která vytváří mediální obraz nebo společenskou pověst.

Může interpretaci tvé akce ovlivňovat skutečnost, že jsi v minulosti používal strategii manipulace a zneužití aktérů? Jak by si poslední akci od těch předešlých odlišil? To zcela určitě a souvisí to i s předešlou odpovědí. Každý člověk má nějakou reputaci na jejímž základe se odvíjí interpretace a názory na něj a jeho práci. Myslím si, že performance FILIP (název projektu) je v porovnáním s předešlými akcemi docela krotká a procesuálně relativně "nevinná" záležitost. Nicméně pracovat na vernisáži s dítětem a parafrázovat relativně již provařené umělecké postupy jsem vnímal jako určitý risk a osobní zkoužku.

Při našem osobním rozhovoru jsi téma akce nazval "delikátní". V jakém smyslu je "delikátní"? Delikátní je především samotné téma manipulace nebo zneužití dítěte a je evidentní, že když se takto společesnky citlivé téma bulvarizuje, tak nemůže přinést nic jiného než nepříjemné chvíle pro zainteresované aktéry. To však není nic nového.

______________________________________________________________

Ondřej Brody & Kristofer Paetau: Já za to nemůžu / Dvorak Sec Contemporary / Praha / 20. 6. - 15. 9. 2012

______________________________________________________________

foto: archiv Ondřeje Brodyho