Nechtěný artikl?

Na neděli 17. 6. 2012 je plánováno zahájení demolice vstupního parteru budovy Fakulty informatiky Masarykovy univerzity v Brně na ulici Botanická. Tato stavba, jejímž autorem je brněnský architekt Jan Dvořák (1925–1998) pochází z druhé poloviny 80. let 20. století. Úprava frontálního parteru je součástí plánované přestavby objektu podle návrhu brněnského architektonického studia Pelčák a partner architekti z let 2009–2011. Jak je patrné z webové prezentace projektu, při rekonstrukci dojde také k radikální výměně fasády (zde).

Dominantou stávající budovy je monumentální kovová plastika brněnské sochařky Sylvy Lacinové (∗1923), s jejíž přítomností na jakémkoliv místě vně či uvnitř areálu ovšem architekti v rámci přestavby objektu nepočítají. Nad dalším osudem reliéfu tedy v současnosti visí otazník. Nutno připomenout, že celková podoba díla – včetně jeho úctyhodné šestimetrové délky a závěsného charakteru – jehož osazení bylo motivováno dobovou povinností integrovat výtvarné prvky do architektury, se odvíjí od jeho původního určení pro tuto konkrétní stavbu.

Rozhodnutí ponechat plastiku osudu, který jí určí demoliční firma, pramení hned z několika důvodů; mezi nimi je jak celková neobeznámenost vedení fakulty s brněnským výtvarným děním 2. pol. 20. století, tak s nejvyšší pravděpodobností i přesvědčení samotných architektů, že se jedná o umělecky bezcenný prvek, jehož přítomnost je s novou podobou budovy neslučitelná. Kuriózní přitom je, že sochařka Lacinová se již v roce 1996 stala laureátkou Ceny města Brna za své celoživotní dílo, které je s jihomoravským regionem neodlučitelně spjato. Hlavní příčinou ohrožení výtvarných realizací z období socialismu v Československu je ovšem absence obecně platné metodiky pro řešení situací, kdy se dílo v soukromém majetku, na které se nevztahuje žádný stupeň památkové ochrany, stane nechtěným artiklem. Východiskem by mohlo být například zavedení povinnosti soukromých vlastníků nabídnout díla před jejich odstraněním žijícím autorům, jejich dědicům či veřejným sbírkotvorným institucím. V nedávné minulosti jsme v této souvislosti mohli sledovat například úspěchem odměněné úsilí Pavla Karouse o záchranu mimořádně kvalitní kinetické plastiky Dálky (1964) sochaře Jiřího Nováka na pražském sídlišti Novodvorská či naopak rozčarování a bezmoc veřejnosti při hrozící destrukci kamenné skulptury Čas (60. léta) Jozefa Jankoviče na sídlišti Ružinov v Bratislavě. Objekt byl nakonec demolován během výstavby prodejny Lidl v minulém roce (více zde).

V uplynulých dvou týdnech byly z iniciativy lektorky Fakulty informatiky Heleny Lukášové po konzultaci s autorkou tohoto textu zahájeny kroky k záchraně zmíněného reliéfu Sylvy Lacinové, která o jeho plánované demolici nebyla do té doby informována. Spontánní reakcí na tuto informaci bylo její prohlášení, že by dílo ráda věnovala do některé z veřejných sbírek. Problémem ovšem je, že realizace není v majetku autorky. Vstřícný přístup k řešení problému zaujali pracovníci Odboru kultury magistrátu města Brna a zejména PhDr. Jana Svobodová, zástupkyně ředitele Muzea města Brna, která projevila zájem o zařazení díla do muzejních sbírek, pokud bude umožněn jeho bezplatný převod do majetku města. Nyní je v jednání bezplatný převod díla do majetku Magistrátu města Brna a jeho následná bezpečná demontáž. Jelikož v současnosti Muzeum města Brna nedisponuje v rámci stávajících depozitářů dostatečnými prostory (rozměry objektu jsou 6,5 x 3 m), uvažuje se o dočasném umístění realizace v prostoru zahrady přilehlé k budově Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně na ulici Rybářská, který pro tyto účely nabídl děkan fakulty Milan Houser.

Jak již bylo řečeno, osud reliéfu je tedy v jednání, nezbývá mi proto než zakončit tento příspěvek ne příliš optimistickým vyjádřením Daniely Kramerové, že v podobných případech: „Doba, kdy doceníme kvalitní veřejnou plastiku druhé poloviny 20. století, může bohužel přijít pro tato díla pozdě“ (Daniela Kramerová, Jiří Novák – v pohybu, Praha 2010).