Artalk.cz

Big Things In Small Rooms

Pravidelní návštěvníci českobudějovického Domu umění jsou zvyklí, že se zde setkávají s přinejmenším poutavými osobnostmi zahraniční scény. Tentokrát si však kurátor Michal Škoda vybral sladkou třešinku na dortu: Brit Martin Creed je laureátem Turnerovy ceny (2001), samostatně v Česku přitom vystavuje poprvé.

Martin Creed, jenž svá díla prezentoval v nejprestižnějších institucích po celém světě, vytvořil na míru galerie specifický průřez svou rozsáhlou tvorbou, zasahující od nástěnných maleb přes videoart až k umění instalace. Jeho schopnosti nově přeformulovat námi běžně vnímané předměty, prostory nebo události určitými minimálními zásahy vycházejí především z umění minimalismu a konceptuálních tendencí. Tomu nasvědčuje i jeho úzký vztah k tvorbě umělců jakými jsou Carl Andre, Donald Judd, Frank Stella, Bruce Naumann či Lawrence Weiner. Jakékoliv škatulkování či zařazování své tvorby do frekventovaných kategorií však umělec popírá. Snad tedy jeho práci přiblíží alespoň vědomí společných jmenovatelů Creedových děl, kterými jsou především přirozenost, stručnost a upřímnost, ale také opakování, stupňování a rytmus, typický i pro jeho hudební produkci. Té se mimochodem věnuje od roku 1994 ve skupině Owada a zvuk je pro Creeda významným nositelem významu. Proto jej ve svých projektech hojně využívá. Například ve speciálně navrženém díle k příležitosti uvedení sportovní olympiády v Londýně se na dobu tří minut rozeznění všechny možné zvony.

A s využití zvukového záznamu se setkáme i v Domě umění prostřednictvím nahrávky smíchu. Napříč Creedovými díly prostupují repetitivní princip, stupňování či struktura..Na výstavě je tato poloha zastoupena nástěnnou malbou postupně se zmenšujících křížů, či opakováním několika nestejných horizontálních pruhů, procesuální kresbou řad i instalací hřebíků přísně seřazených v jedné linii podle jejich velikosti. Dalším důležitým faktorem je pohyb a s ním spojená tělesnost, v Budějovicích reprezentovaná videoinstalací. V té je pozornost upřena na dva naprosto protikladné psy: irského vlkodava Orsona a čivavu Sparky, kteří se střídavě procházejí prázdnou místností. Opakování ve spojení se zaujetím pro lidskou každodennost je patrné v jeho, dnes již slavné, instalaci stále se rozsvěcujícího a zhasínajícího světla v prázdné místnosti, za níž dostal zmíněnou Turnerovu cenu. Stejný motiv zpracovává Creed i v Domě umění prostřednictvím rozsvěcející se a zhasínající se lampy. Umělec jakoby se k nám snažil promlouvat i skrze věty vložené do jednoduchých dřevěných rámů: „something on the left, just as you come in, not too high or low“ či „big things in small rooms“.

Creed k umění přistupuje pln ironického optimismu jako k jasné a srozumitelné hře, kterou jsme součástí. To dokazuje i svými neonovými nápisy Everything is going to be alright a Don’t worry či díly zastoupenými na výstavě v podobě kuličky zmuchlaného papíru a stohu pečlivě vyrovnaných, čistě bílých papírů. Potvrzuje tak myšlenku, že uměním může být cokoliv, co jen my chceme. Otevírá tak prostor k aktuální diskuzi o tom, co vše je ještě v rámci umění akceptovatelné. Jaký důraz je kladen na estetickou rovinu prožitku? Kam až nás může dovést cesta vysoce konceptuálního umění nenárokující si klasické standardy vizuality?

Vystavené práce charakterizují vyváženě strukturovanou retrospektivu těch nejdůležitějších momentů v Creedových dílech. Možná by se však více uplatnily na prostornějším místě, ve kterém by mohly lépe a samostatněji fungovat, vytvářet nové vztahy a vzájemně se svými významy nepřekrývat. Avšak s ohledem na výstavní možnosti českobudějovického Domu umění samotný projekt jen znovu potvrzuje již zaběhlé pravidlo týkající se vysoké kvality v něm představovaných umělců.

______________________________________________________________

Martin Creed:  / kurátor: Michal Škoda / Dům umění v Českých Budějovicích / České Budějovice / 17. 5. 2012 – 17. 6. 2012